Cuzan

Přes dobré obsazení a zábavnou hudbu to je celý velký špatný. A nudný. Dlouhou dobu jsem neslyšela takhle hloupé dialogy, voice over Veškrnové byl vyloženě pitomý a celý ten patos a klišé ohledně toho, jak žena nemůže být vědkyně, role ženy v domácnosti je náročná, a chlap se sám nezvládne ani nakrmit, a ani přichystat párty pro kolegy mě fakt dost bolely. Zasmála jsem se upřímně akorát scéně u psychologa, kdy ten se zhroutí, že jeho klienti jsou samí přechytralí intelektuálové, kterých má plný zuby.

Dobro a láska zvítězili nad zlem a dalšíma zlořádama. To tak nějak od pohádky očekávám. A to tam bylo. Ústřední dvojice celkem pohledná, gauneři byly vyšvihnuti herecky obstojně, Karel Dobrý konečně jako Lucifer (tam měl koneckonců nakročeno, neviděla jsem pohádku, kde by hrál kladnou postavu). Malebné lokace jihočeské krajiny byly milé a jako top Holub jako komická figura. Chápu, ze je posledních pár let trendy odsoudit vše, co Troška pustí do světa, ale toto nebyla vůbec špatná pohádka.

Nejněžnější film o psychóze, který jsem viděla. Skvělá Charlize a Reitmanova superschopnost ukazovat život bez přikrášlování, ale i bez hodnocení nebo obviňování.

Zašla jsem, jak mistrně Naomi Watts Dianu ztvárnila, bylo vidět, že po pohybové a výrazové stránce si princeznu nastudovala skvěle, a u některých znamych záběru z Angoly, nebo rozhovor pro BBC působila až autenticky jako Diana. Zajímavě bylo pojaté celé vyprávění - o vztahu a velké lásce, bez dětí, bez Charlese, bez královské rodiny. Zároveň tam byla i zajímavá linka o moci této krásné ženy a jejím vlivu na politiku a média.

Mladý kluk si najde kamarády, ale není to úplně vybraná společnost. Nakonec podlehne volání divočiny a touze po rodině a dá přednost holce. Klasická love story, akorát je tam kolem krádež zlsta, pokusy o znásilnění a pár mrtvol. Bylo to koukatelné a nebylo to úplně blbé. A nejvíc tahla za srdíčko role Ewana McGregora aka čestného zloděje, který při loupeži káže střílet na nohy, a nebere do své party kluky, co znásilňují školačky.

Starouškové toho mají o poznání víc na práci, než v prvním filmu. Pomsta už je netrápí, hledají novou hospodu a vykládají sny. Odkazy a vysvětlování, co bylo minule na začátku filmu mi přišly trochu zbytečný, ale pak jsem to přehodnotila, protože takto to může stát jako samostatný film, a dává to smysl i bez toho, aby divák předchozí film viděl. Zajímavé bylo, že postavy nabyly pevnějších obrysů, přitom se autor nebál si pohrát se surrealnými prvky. Bavil me i soundtrack Byl pes a počítám, že interpretaci snů po houbovém čaji se dozvím z třetího pokračování.

Od kluka, který si porovnává vizitky s kamarády asi se stejnou záští a závistí jako pětiletý kluk na pískovišti nemůže vzejít nic dobrého. A taky že ne. Pozabíjí nějaké z těch kamarádů a občas nějakého kolemjdoucího, nebo si to alespoň myslí a jeho sekretářka v závěru pláče nad malůvkami v deníčku, když mu z toho všeho nakonec trochu houkne. Narcisové to hold nemají snadné. A tento má k tomu ještě příšerný hudební vkus. Wall Street patrně způsobuje trvalé poškození. Filmově tam na mě bylo moc nepříjemným podhledů a nevím, jestli to byl záměr, ale všichni ti namakeupovaní chlapi vypadali krapátek voskově. A sexy a žádoucí rozhodně ne-e. I když si to asi mysleli.

Mám knižní předlohu ráda, tak asi nemůžu být překvapená, že mě film trochu zklamal. Chvílemi to bylo nechtěně vtipné, a k uzoufani me nudily pasaze milostného namlouvání Angely/ Ornelly "sexy" cizincem. A tak i když některé hlavní motivy knihy se podařilo přenést na plátno, na můj vkus to bylo příliš jihoamericky uřvané a upocené.

Za mně po dlouhé době film na pět hvězdiček. Drama jak má být! Události 60. let z pohledu konkrétní rodiny a všech problémů, traumat a bolestí, které to mohlo přinést. Je na tom dost cítit a vidět, že to Ewana McGregora bavilo. A ostatní asi taky.

Super dynamické prolínání scén mě dost bavilo, ale jako pardón, od začátku to smrdělo Fight clubem. Akorát to bylo celé nekoherentni jak blazen. Ve chvíli, kdy přijde k psychiatrovi pacient a říká, že se zabije, tak už z tý ordinace neodejde. To, ze Ryana nechal odejít mě tak znechutilo, že mi dost trvalo, než jsem se nechala do filmu vtahnout. A pokud to tedy s tím závěrem mělo být celé nějaké nevědomé vyrovnávání se s traumatizujícím zážitkem, i za toho predpokladu tam věci nesedí. Trochu mě nebaví, když si filmaři nedostatečně nastudují látku a nějak to slepí dohromady.