Dupac

Já bych řekl, že ta látka nebyla hodná Spielberga. Oddechový čas mezi dvěma spektákly, který mohl způsobit převrat opravdu jenom v Krakozii.

Dětská vzpomínka na uhrančivý seriál s na tuzemské poměry nevídanou atmosférou a výpravou (se spoustou roztomilých strašidel a oldschoolových triků) se tříská (po první epizodě) s pověstnou režisérskou nestřídmostí, hraničící až s exhibicí, a opravdu kulervoucím dabingem (zde ve slovenštině, ale s češtinou je to podobné). Po druhém díle seriál naštěstí ovládne charismatická babča (teta) a ten získá neodolatelnou atmosféru osmdesátkových hororových béček. Závěrečná myšlenka, že by nikdo neměl zůstat sám na tom širém světě, mi přijde v seriálu, určeném hlavně dětem, skvělá.

Cyklistika jako profesionální sport mě v podstatě nezajímá, ale měl jsem za to, že příběh Lance Armstronga je trochu komplexnější, než je osa EGO - RAKOVINA - DOPING, na kterou se film zaměřuje (jinými slovy, trochu tam chybí faktor DŘINA). Mimo jiné trestuhodně opomíjí Armstrongovo rodinné zázemí, aby nastínil, jestli se i tam choval jako sebestředný arcilotr. Jako film o dopingu slavného sportovce bez znalosti jeho případu neúplné, jako filmový portrét toho konkrétního Lance Armstronga akceptovatelné jenom částečně. 70 %

Vymazlené do posledního detailu. Ale co naplat, Spielberg to točil pro velké plátno a ve 3D. Na menší ploše mínus jedna dé se kouzlo trochu ztrácí a kadence průletů a kamerových jízd už místy trochu unavuje. Pátou hvězdu si nechám pro případ, že bych měl možnost vidět v originále.

Díky tématu i ambicím Ondřeje Trojana jsem tématu držel palec už v době předprodukce. Žel rozpočet stačil (hlavně v první půlce) zafinancovat jenom takové to klasické televizní doku-drama, kde není identita žádné z postav určena na základě nějaké scény, ale vždycky je potřeba titulek na půl obrazovky, aby se k herecké mluvící hlavě dal přiřadit reálný historický předobraz. Tím si filmaři ušetřili práci (a asi i ty peníze), a je to podle mě filmově špatně. Nepočítám-li prostřihy na skutečné archivní záběry, Toman nenabízí žádnou spektakulární scénu, jenom sled celkem slušně zinscenovaných scén o pár lidech v celkem reálně vypadajících historických kulisách. Macháček, přijde mi, od Samotářů ušel kus cesty, takže mě jeho kreace ani neruší, ani nemám pocit, že by s Tomanem nějak oscarově herecky srostl. Spíš než jako film je mě Toman zajímal jako zprostředkovaný komentář k poválečným dějinám (50. léta u nás, vznik Izraele apod.), nad kterým má smysl přemýšlet. Pro mě rovných 70 %

Netypické obrazy, spousta režijních nápadů a scény, které moc nejsou k vidění jinde - ani tehdy, ani dneska. Ale postava Tommyho a příběh jeho dětství, retardace, adorace (atd.) je mnohem míň zajímavá a dotažená než třeštění kolem ní (hlavně Tina Turner namísto polohy obvyklé "rockové" babičky je jako gipsy-femme-fatale opravdu démonická, podstatně víc než doktor v podání Nicholsona, u kterého bych to čekal spíš). Pro mě hlavně dobovka ilustrující myšlenkové podhoubí artrockových (?) kapel 70. let 20. století. Příliš ujetá na to, abych ji mohl odbýt třema hvězdama.

Trochu se mi příčí hodnotit klipy jako filmy. Tohle je ale film se vším všudy. Jeden z mých nejoblíbenějších klipů vůbec, už jenom proto, jak významově posouvá to, o čem může být ta písnička. A Kim Basinger to od té doby už nikdy tolik neslušelo.

Léta strávená po korporátech mi velí ocenit autorčinu hlubokou znalost věci. Jinak jsem se během velkorysé stopáže několikrát přistihnul, že mě charisma Petera Simonischeka baví mnohem víc než film samotný. Toni Erdmann je takový ten milý festivalový nadprůměr, kde se toho zase až tak moc nepřihodí a nikdo to zase až tak moc nezkomplikuje. Za mě poctivých 70 pct.

Původní Top Gun jsem nikdy nepovažoval za nějak zvlášť chytrý film, ale pro Cruise (a s velkou pravděpodobností i pro Tonyho Scotta) to musela být srdcovka, když to po letech uchopil takhle seriózně a se vší spektakulárností, která tomu patří. U Cruise v posledních letech vidím velký odstup od ostatních tím, jaká herecká a (hlavně) producentská persona to je a jaký respekt musí mít na place. Projevuje se to tím, že je ve svých posledních rolích naprostý solitér a těžko pohledat nějakou uvěřitelnou chemii s někým dalším. Tady tím trpí hlavně milostná linka s důstojně stárnoucí Jennifer Connely, která je tam trochu z povinnosti. Proto mě ze všeho nejvíc překvapila společná scéna s nemocným Valem Kilmerem, tam mi to oboustranný dojetí přijde naprosto nepředstíraný. O leteckých scénách se toho už napsalo hodně, přepokládám, že to ony tomuhle filmu vydělaly miliardy. Maverick je dokonalý produkt, kde je všechno naprosto správně, story, nostalgie po jedničce, řemeslo, triky, ... I míra scénáristické doslovnosti ("Máme za sebou první zázrak"...) odpovídá cílové skupině blockbusteru pro všechny. K dokonalosti tomu chybí jen jednorázový návrat Jima Abrahamse z režisérského důchodu, aby natočil Trojku.

S odstupem času to působí jako taková vyjetější bondovka s Rogerem Moorem.