Jinoch

Jestli bych měl někdy nějaký film označit za svou srdcovku, ukázal bych právě na Gran Torino... S údivem jsem celou dobu hleděl na to, co dokáže Clint vydolovat z dějově přímého a jednoduchého snímku. Humor a vynikající atmosféra ve druhé půlce filmu postupně ustupují silnému dramatu s podtextem naplnění našeho života obětí pro druhé... K silnému příběhu musím připočíst skvělé zpracování v čele s Clintovou hereckou i režisérskou vyzrálostí (, která jakoby stále film od filmu rostla), vydařené herecké výkony ostatních zúčastněných a silně gradující konec ozdobený závěrečnými klavírními akordy... Zkrátka filmový klenot a Clintovo mistrovské dílo... 95%

Jeden vrah, jedno silné téma, dva detektivové, sedm smrtelných hříchů a nespočet předností, které z tohoto filmu udělaly legendu (nejen) ve svém žánru. A které že konkrétně to jsou?... Skvěle vybalancované postavy detektivů, jež se vzájemně doplňují, dokonale chladnokrevná postava Johna Doea snad ještě lépe ztvárněná Kevinem Spaceym, ponurá atmosféra gradující každou vteřinou a vrcholící v neuvěřitelném finále, dokonalá režijní jízda Davida Finchera, který hlavně v oboru kamera a práce se světlem nenachází přemožitele, energický a zároveň skvěle padnoucí hudební podkres a morální podtext ukazující naší společnost jako vyhnívající a zcela zkaženou. Společnost, v níž chybí jakýkoliv vyšší řád, morální kodex a kde si každý z nás buduje pravidla hry dle sebe samého. Dle svého nenaplněného ega, chtíče nebo emočního rozpoložení, a to bez ohledu na hranice druhých. Společnost, ve které jsou i smrtelné hříchy každodenním chlebem... Díky Se7en již zkrátka nebude svět filmu nikdy takový jako dřív. A za to Vám děkuji mistře... 95%

Krásná ukázka toho, že k natočení skvělého filmu nepotřebujete milionové rozpočty ani spletitý příběh. Stačí jedna místnost, 12 skvělých herců a silné psychologické téma o morálních důsledcích našeho (často přehnaně ukvapeného) jednání... 95%

Klub rváčů je dokonalým obrazem syndromu vyhořelosti jedince a degenerovanosti západní společnosti. Zabývá se problémy ztráty naší vlastní identity, hledáním nového řádu společnosti i jejich nových (a zároveň starých) hodnot. Toto hledání je divákovi podáváno skrze příběh schizofrenického muže, u nějž jedna část zastává hodnoty současné společnosti charakterizované řádem, součinností pro chod celku nebo životními ideály upínajícími se k materiálním hodnotám tohoto světa (takzvaný IKEAideál). Ta druhá dává přednost návratu k základním zvířecím pudům - zahazuje všechen patos společnosti a jde tvrdě k jádru našich vnitřních pocitů, tužeb a potřebám fyzického uspokojení. To později vede k sílící vnitřní konfrontaci hlavní postavy a vrcholí geniální pointou, která dává filmu zcela nový rozměr... Tohle všechno je převedeno na plátno Davidem Finchrem (jenž opět předvádí svůj neskonalý filmový cit). Ten předává divákovi příběh poměrně rozsáhlou formou a tak trochu nepřehledně - se spoustou drobných odboček a v doprovodu neustálých podobenstvích života (nebo společnosti), přesto všechno však stále ve skvělém tempu a s vynikající atmosférou, kterou zde vedle perfektní kamery, práce se světlem a hudbou tvoří hlavně vynikající herecké duo - Norten, Pitt. Oba hrají naprosto famózně a když je potřeba, svou troškou do mlýna přispěje i Helena Bonham Carter... Fight Club je zkrátka po všech stránkách naprostou trefou do černého - nabízí mistrovské zpracování, úchvatné herecké výkony a hlavně silnou myšlenku podpořenou mnoha menšími (podpurnými) podněty, jež vyzývají diváka k neustálé konfrontaci se sebou samým, se svým postavením ve společnosti i svým hodnotovým žebříčkem. Zde se zkrátka není o čem bavit - 95%

Příběh o tvrdosti brazilské ulice, o místě, kde gang znamená víc než zákon a kde může o vašem životě rozhodnout jak zkorumpovaný policista, tak desetileté dítě... Na filmu musím vyzdvihnout hned několik věcí. Tou první je určitě jeho celková struktura, (kdy se děj neskládá z klasického, lineárně se vyvíjejícího příběhu, ale je spíše mozaikou jednotlivých lidských osudů), dále je to pak skvěle zvládnutá kamera a střih a také důraz na morální (nikoliv vizuální) stránku vraždy. Když si k tomu přidáme kvalitní herecké výkony, děj, který nezpomaluje ani na vteřinu a celkovou autentičnost díla, není se o čem bavit. Skvělý film a jedna z budoucích klasik... 90%.

Je až téměř udivující, s jakou lehkostí dokáže tenhle film balancovat na hranici geniality a levného kýče. Podmanivý příběh, doplněný o skvělé vizuální i hudební zpracování. Síla dialogů přenesená do písní a nezapomenutelné momenty tipu společného duetu Ewana McGregora s Jackem Komanem. To jsou trumfy, které nám naservíroval Baz Luhrmann a které ve svém oboru jen těžko hledají přemožitele... Dvěma slovy - Umělecké dílo... 90%