smrt.ka

On ten film je skutečně velmi dobře natočený. A přirovnání k Bunuelovi je, myslím, naprosto na svém místě. Ale mám osobně s tímhle filmem trochu problém a to, že příběh je velmi předvídatelný, což se Saura ani nesnáží nějak zkomplikovávat (těžko říct, zda tomu tak bylo vždycky, nebo je to dílem času a "poučenějších diváků"). Každopádně oceňuji humor, kterého je ve filmu spousta, ač by film jistě fungoval i bez něj, a důraz na estetičnost, což tak nějak asi spojuje téma a formu v ten hezky jednolitý celek.

Ta inspirace českou novou vlnou z filmu vyloženě kape. I proto se český divák zřejmě pobaví a nějaké předsudky a strach vůči polského filmu si schová na jindy. Velká citlivá sranda a duch doby.

To nejlepší, co jsem na LFŠ 2012 měla možnost zhlédnout a zároveň jeden z nejlepších filmů, jaké jsem viděla. Ten film má všechno. Je nenucený, je neskonale vtipný, poetický a zároveň (pro Kiarostamího typicky) až dokumentární, autentický. Je hravý (opět narážíme na motiv vztahu reality a fikce), je lidský a velmi chytrý. Dobrý spisovatel se pozná tak, že umí napsat dobře erotickou scénu. Dobrý filmař se pozná tak, že z toho nejjednoduššího příběhu udělá krásný film. A samozřejmě film Pod olivovníky... je film s tím nejkrásnějším posledním záběrem, co znám.

Dobrý film se prý dá převyprávět v jedné krátké větě. To určitě platí pro Chuť třešní. Jak ale může znít jeho příběh naivně a neobjevně, tak jej ten film vypráví s neuvěřitelnou citlivostí, důrazem na autenticitu a nenásilnost, na detail a možnost věci domýšlet. K tomu jsou neskutečným zážitkem herecké výkony (především Ershadiho) a jako bonus poslední záběry, jež ničí iluzivnost a zároveň dotváří celou výpověď, netradičně dokončuje příběh a dává filmu filosofický rozměr.

Mně se ten film vlastně líbil hodně. A Clint hrál prostě úžasně. Jenomže to bylo příliš předvídatelné a celý příběh byl vlastně založený na velkým patosu. A když ze mě chtějí ždímat emoce příliš okatě, moc jim to většinou nevyjde. Třeba při příštím zhlédnutí.

Ono je to opravdu hodně divadelní, jenže na divadle by to zřejmě bylo se stejnými herci a pod vedením Polanského mnohonásobně lepší. Herci jsou úžasní, humor je tam taky, má to drajv, má to vývoj, ale člověku, který to viděl v divadle tohle asi nic moc nedá. Jó, možná toho Waltze, ten je vážně pětihvězdičkovej. Vzpomněla jsem si v kontextu s tímhle filmem na Kdo se bojí V. W., to je bohužel ale trochu nesrovnatelné.

Velká očekávání nenaplněna. Nebylo to nudné, ale ani nijak zvlášť zábavné. Děj a způsob jeho sestavení ne nepředvídatelné, postavy poměrně schématické, snaživá Knightley překvapivě nepřesvědčivá, erotické scény naprosto neerotické, jiskra mezi Jungem a Spielrein veškerá žádná. Nechybělo strašně moc doutníků ani vídeňská kavárnička. Něco tak doktrosky sterilního bych od toho úchylnýho kreativního geniálního blázna Cronenberga nečekala. Nejzajímavější na tom všem byly (paradoxně - když jde o film) dialogy, ale protože se mluvilo hodně a mluvilo se rychle, tak mi z nich stejně nic nezbylo. Škoda, škoda. Téma snad zajímavé a snad i "šokující", ale výsledek nedostál ani jednomu. Třeba někdy...napodruhé to bude lepší. Třeba.

Hodně netradiční, vizuálně zajímavý a tak nějak dokumentárně přímočarý kus. Hrozně jsem se na tenhle film těšila a moje očekávání předčil především ve své neschématičnosti a netuctovosti (no však je to taky made in VB, že jo). Fassbender byl super, ale oni byli vlastně všichni. Snesla bych i kdyby byl film delší, ale zřejmě by pak mohl ztratit to své kouzlo: vidíme sice nahotu a řadu erotických scén, ale přesto nevidíme vlastně nic určitého, jednoznačného. Hádáme, čteme mezi řádky, domýšlíme se. Je to jako číst deník stručného zapisovatele. Trochu jako metoda ledovce. A hlavně je to příběh člověka. Bez příkras. /Po druhé zhlnuto na LFŠ 2012. Přidávám na hodnocení. Zvláštním způsobem jedinečný zážitek.

Dalí a nosorožci, Hemingway a krásná hysterka Zelda mě dostali, byli tak uvěřitelní a přece v tom nechyběl Allenův nadhled. Měla jsem po zhlédnutí toho filmu neuvěřitelně dobrou náladu. Skvělý nápad. Intelektuální vtipná pohádka(?) Jen ta Inez s rodiči mi tam moc neseděli, byli až příliš schématičtí a předvídatelní (a jak to dopadne s panem vševědoucím bylo taky poměrně hned zřejmé). Ale stejně - bylo to roztomilý a užila jsem si to. A to se mezi ortodoxní pařížofily zrovna nehlásím.

Zatím nejlepší Faust jakého jsem viděla. Strašlivý, monstrózní a romantický tak akorát.