Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Akční

Recenze (232)

plakát

Kazimír a Karolína (2010) (divadelní záznam) 

Proč zrovna Kazimír? Byly i lepší inscenace. Ale dávám za pravdu autorovi popisku obsahu; tak talentovaní, tak zajímaví. Bude se mi po nich stejskat. Hra byla povedená. Rozhodně lepší než průměr. Rozhodně horší než Racek. A otázky na herce byly pěkný bonus.

plakát

Králova řeč (2010) 

No, Colin je rozhodně frajer. A pan režisér Hooper natočil zvláštně nepatetický film, což obdivuju vůbec nejvíc. Natočit nepatetický film je, zdá se, dneska docela fuška. Obzvlášť na tohle téma. Byl tam i humor. Příjemně "akorátní" filmová hudba. Vyvážené herecké výkony a skvěle zachycená atmosféra. Ale přece jenom to nějak rychle uteklo a najednou bylo po (K/k)rálově řeči. V podstatě bych neuměla co vytknout, i kdybych si k tomu (a proč?) vzala blok s tužtičkou. Snad mi do té "dokonalosti" přebývala jen ona královská preciznost - ve formě. Taková ta skrz naskrz čirá britskost typu: usmívám se, možná už mi z toho trochu ochably svaly. Fajn film s úžasným hereckým orechestrem.

plakát

Kuky se vrací (2010) 

A já si zrovna zoufala, že se už přestaly točit klasicky animované české filmy. A najednou bác - a všechny za to stojí. Ozvlášť tenhle roztomilej třikrátsvěrákovickej pohled do pohádkového lesa a nepohádkového světa lidí.

plakát

Oko nad Prahou (2010) 

Nechápu nízké hodnocení. Pro mě velmi velmi povedený dokumentární film, dávající prostor široké škále názorů i emocí, zobrazující ničím nezabarvený pohled na situaci našich českých zemí a továrnu na politické (ne)argumenty. A navíc - jak režisérka sama řekla a diváci sami postřehli - film o vztazích, film o nás. Pro mě také dokument o hanbě ANEB jak pasovala česká společnost umění na úroveň levné prostitutky (a dál si stavěla své diamantové silnice).

plakát

Poslední doutník (2010) (divadelní záznam) 

Čtyři a půl, hlavně za skvělé herectví a parádní konec. Největší umění je stejně psát nevšedně a všedním.

plakát

Andělé a démoni (2009) 

Hahahaha! Orazítkováno slovem "blbina" budeme poslušně přemýšlet a hodnotit, jak jsme naučeni. Já se musím pořád ptát, co je vlastně ten nejdůležitější prvek, který ve filmu musíte mít? Nemůže to být totiž totožné s tím, co musím mít ve filmu já, jinak by totiž nemohli mít Transformers (na jejichž druhý díl dávali před filmem trailer) o 10% vyšší hodnocení než Andělé. Tenhle film se totiž podle mého opravdu povedl. Pro někoho, kdo viděl Šifru, se možná může jevit jako velmi podobný (ale ne tak rapidně, jak je to u srovnání knih), ovšem samotná zápletka se jeví myslím poněkud uvěřitelněji, reálněji. Jasně, máme tu zase ty děsně kýčovité scény s mudrujícím harvardským profesorem, nezničitelného inteligentního padoucha a dobře schované stopy, které se odkryjí až na superkýčovitém konci s kýčoviou (ale opravdu nádhernou) hudbou dvorského Zimmera. Ale nebudu nadávat na to, jak moc je tenhle film kýčovitý nebo ne, protože dneska zakopnete o nekýčovitý dobrodrůžný napínavý americký film těžko. A v Andělech to navíc funguje - vždyt samotný příběh je velmi dramatický a vážný, natahování, hlasitá gradující hudba a pár dalších triků sem prostě patří. Můžete nadávat na Browna, ale nenadávejte na Howarda, protože jemu se přepis oné knihy povedl skvěle. Velmi elegantně vystřihl konečné kýčovité vzplanutí hlavních hrdinů, dokázal přenést na plátno velmi věrohodně psychologický portrét jednotlivých postav, velmi dobře také vykouzlil atmosféru Vatikánu a prostředí, v němž se příběh odehrává a scény s mrtvými kardinály se člověka prostě musely dotknout. Navíc to bylo v té rychlosti plynutí ještě vtipné, dokonce i srozumitelné (i pro mou kamardku, která tu bichly nečetla), což je podle mě lepší výkon, než u přepsání některých dílu Pottera, a svým způsobem i dojemné (ale pouze tak akorát). Čekala jsem, že se v kině dočkám po dlouhé době docela dobře natočeného thrilleru a půjdu domů s čistou hlavou, ale dostala jsem něco lepšího. Je to zvláštní, ale ten parchant Brown, který své knihy vydává určitě hlavně pro peníze (ač myslím, že psaní ho rozhodně musí bavit) toho umí víc, než jsem si stihla všimnout. Pod obalem dramatického nábožensko-vědecky laděného filmu se totiž skrývá spoustu hlubších definic, které nám toho o nás i o druhých můžou hodně říct. Zdlouhavé vysvětlování, na které se tu nadává a které bylo asi největším problémem filmu se ničím nahradit prostě nedá, nedá se to napsat na leták k lístku, nedá se to hodit do titulků a už vůbec se to nedá opomenout úplně. Samotná látka jak Šifry, tak Andělů je v podstatě nevhodná pro filmové zpracování (možná by fungovaly jako kratší seriál), ovšem nemůžu si pomoci, ale jako současný film u mě Andělé rozhodně obstály velice dobře. ONA TO NENÍ JEN ZÁBAVA!

plakát

Antikrist (2009) 

Nemůžu tomu dát podprůměr, protože na to tam bylo moc nápadů, moc atmosféry a moc-moc-moc dobří herci. Ale i tak se mi průměrná známka dává tomuhle rozporuplnému filmu těžko; přijde mi, že tím ten film přeceňuji, což je ovšem u kontroverzního umění normální (a odpovědi se možná začnou dostávat později); u rozporuplného umění mám nejčastěji chuť objekt nenávidět, ačkoli mi něco říká, že to někde hluboko vlastně miluju. Jo, je teda pravda, že umělci by podle mě neměli dávat věci, který vytvoří v depresi hned bez přečtení ven - dát tomu trochu víc času a věnovat se tomu potom zase v jiném rozpoložení, tak má umělec šanci se podívat na věc dvojíma očima, a to by byla věc, která by podle mě tomuhle filmu prospěla. Jasně, že by byl možná o procento "stravitelnější", ale minimálně o dvacet procent méně kyselý. Vlastně nedokážu říct, co mi vadilo nejvíc, protože první hodina se mi líbila moc. Potom mi chyběl možná právě ten druhý pohled - začala jsem se trochu nudit, protože ať se ti herci snažili (a že se sakra snažili) jakkoli, já jsem tomu příběhu přestávala věřit a ty rychlé skoky byly skokem mimo mě. A epilog mi bohužel mojí ztrátu důvěry potvrdil; nemyslím totiž, že je dobře, aby se divák po hodině a čtyřiceti minutách hrůzy a křiku domníval, že se onen film ve svém závěru sám paroduje.

plakát

Dívka a kouzelník (2009) (TV film) 

Něco se mi zdálo trochu rozpačité (častokrát i samotná hlavní představitelka), něco se mi zdálo... nezdálo. Ale potom jsem si ujasnila souvislosti, nechala se příběhem unášet a drama se stalo dramatem, Trojan Trojanem, válka válkou a lehká ironie také splnila svůj účel. Samozřejmě, že bez Trojana by to bylo asi nanejvýš tří hvězdičkové ničím nové film-variété, ale za Ivana a skvělý konec sypu další dvě hvězdy. Zrovna tuhle - z rukávu.

plakát

Domov aneb Kam směřuje naše cesta (2009) 

Nehodnotím "zábavu" nýbrž kvalitu výpovědi a zpracování. Tady se někdo hodně namáhal, těko říct, zda k něčemu (kecám, já všechny projekty tohoto druhu automaticky razítkuji nápisem "užitečné"). Děkuji! Bylo tam spoustu čísel, které filmovou zábavu nepřipomínala ani zdaleka, ale jak chcete natočit dokumentární film o naší chudince zpustošené planetě zábavně? Možná, že to nějak jde, ale potom se nemůžete dostat do stavu, kdy máte pár minut před koncem, které vám trochu ten hořkej svět osladí, pocit, že se nutně musíte zastřelit. Režisér mě dostal tam, kam chtěl, a to je důkaz dobře zvládnutého filmového umění.

plakát

Fish Tank (2009) 

Nemůžu si pomoct, ať přemýšlím tak nebo jinak, Fish Tank se mi přád jeví jako úžasnej počin. Je to film, který má smysl, který má příběh, který není kýčovitě křečovitě "podmanivej"; je naprosto svůj. Neherečka (?) Jarvis a Fassbender jsou hvězdy, role Mii je kouzelná, celistvá, uvěřitelná a zábavná ve své nepředvídatelnosti. Kdyby to byl seriál a měl třeba padesát dílu, tak se na něj, ač nejsem zrovna seriálovej maniak, podívám moc ráda až do konce