Poslední doutník

To si tak dlíte ve své ulitě poté, co jste odešli do důchodu, litujete se kvůli chatrnému zdraví a nadáváte na věčně nespokojenou manželku, která vás otravuje svou důsledností a starostlivostí zbavenou intimností, a pak stačí jeden rozhovor se starým přítelem, aby se vám zhroutil dosavadní - určitě ne spokojený ale stabilní - svět kolem vás a vy musíte hledat, jak z toho ven. Najednou už nic není jako předtím a musíte přehodnocovat vztahy a možná najdete i novou chuť do života a nového partnera. Nijak zásadní, ale solidní hra o rodinném životě a lidských hodnotách. Celkový dojem: 65 %. (08.06.2011)

Po delší době jsem byl v "divadle" a vyplatilo se. Tragikomedie s výborným Topferem a Balcerovou ukazuje náročnost manželského soužití po 35 letech, kdy oba manželé jsou odkázání sami na sebe a vystaveni povaze toho druhého (kterou si nanivně mysleli že na začátku změní a přizpůsobí sobě). Je vidět že jak šel čas tak obě postavy se sobě vzdalovali a byli si cizejší a háklivější navzájem. No hra, která si na nic nehraje. (23.09.2010)

Tomáš Töpfer je prý úspěšný podnikatel, ale podle mě nikdy nebyl dobrej herec a na tomhle dívadle je to hrozně vidět. Je to navíc takový rozvleklý a přihlouplý příběh o páprdovi, co se bojí si doma zapálit doutník a hádá se se ženou. Kdysi jsem míval těžké spaní z toho, že nemám moc možnost sledovat pražskou činohru (dívadlo já totiž rád), ale čím více jsem těch kusů viděl - naživo nebo ze záznamu - tím víc vidím, že není moc čeho litovat. U těchto her, které napsal skandinávský autor, se navíc postavy nevyhnou tomu, aby se oslovovaly "Helge" a "Olafe" apod. a to mě hrozně tahá za uši. (31.10.2011)

Nevyčerpatelné téma "manželství po letech" bezpochyby patří mezi nejexponovanější problémy současného světa, koneckonců inspiraci v něm nalezla řada spisovatelů, kteří se jej pokusili zobrazit tu vážně, tu nevážně. Ani stejnojmenná divadelní hra finského autora Bengta Ahlforse se na první pohled nijak zvlášť neodlišuje od zástupu svých starších předchůdců, ale tato důmyslně zkonstruovaná slupka odpadává během následujících okamžiků. Komorní rodinné drama uzavřené do klasického manželského trojúhelníku postupně odhaluje složitost životních osudů svých protagonistů, z nichž každý touží po vlastním štěstí a zároveň tím ubližuje tomu druhému. Tak jako se hra přesouvá z úvodních smíchem burácejících tónů do hořkotragických poloh, mění se i divákova recepce pocitů hlavních hrdinů. Zprvu směšní a dětinští, v závěru nešťastní a nepochopení. Záznam z pražského Divadla na Fidlovačce pak zcela stojí a padá s výkony Töpfera a Balzerové, ale nepodceňoval bych ani výtečného Zdeňka Maryšku. I já se připojuji k poděkování dramaturgům druhého programu veřejnoprávní stanice za tento skutečný lahůdkový kousek, nezbývá než přát si, aby jich v budoucnu bylo více. (20.09.2010)

Hra sama rozhodně není žádné veledílo, i její konec je dost předvídatelný, ale skvěle postihuje některé životní situace a způsob našeho myšlení. Inscenace hýří spoustou nápadů a hluchých míst v ní není mnoho. Nejen Töpfer, ale i jeho tři spoluhráči jsou vynikající; jejich balanc na hranici komedie a tragédie je obdivuhodný. Jedna z inscenací, jejíž převod na obrazovku, který v sobě vždycky skrývá určitá rizika, vyšel na 100%. (19.09.2010)