kenkaku

OK… jedno velké pozitivum: vysvětlilo se několik předchozích, vyloženě debilních, rozhodnutí Maggie. Epizoda jako taková není tak groteskní a funguje jak má. Jen si nejsem jist tím zvratem (moc nezapadá do toho co se stalo v předchozích epizodách).

Není to napěchované idiocií jako minule (i tak… kde berou tu elektřinu v divadle? Svítí si tam, jako by seděli na jaderné elektrárně), bohužel ale ani akcí (co vše se tam neprokecá, to by jeden nevěřil). Extra hvězda za “multi-zombie” :). Pozn.: jako, nejsem expert… ale co tam blbnou s tím metanem? Já nevěděl, že je toxický…?

Epizoda napěchovaná akcí a idiocií. Jeden nesmysl za druhým. Asi ten nevětší byla likvidace toho jejich pečlivě budovaného hnízdečka. Hned v závěsu je chování Maggie (pokud nepočítám víc než 3 hovadiny už mě to rozčiluje). Ginny mě pije krev už jen přítomností (natož chováním). Ty 4 hvězdičky jsou matematický zaokrouhlené 3,5.

A už je to zase tady. Prakticky konverzační cvičení od začátku až do konce. To že se občas něco “semele” (v řádech sotva desítek sekund) celkem silně naznačuje, že se šetřilo.

Neganův projev byl na plný počet, bohužel jedna vlaštovka jaro nedělá.

Do chvíle než vstoupí do New Yourku otravné konverzační cvičení. A ve chvíli kdy Maggie zahodí tu loveckou pušku (jako by se všude zbraní válelo mraky) u mě zase epizoda scenáristicky skončila :(.

Velice složitě natočený film. Nosná linka se odehrává v uzavřené místnosti (rok 1954) z jednání výboru ohledné odebrání Oppenheimerovi bezpečnostní prověrky (tedy ne ohledně projektu který ho nejvíce proslavil). Hodně se přitom skáče v čase do jeho minulosti. Studia v Anglii (1925), milenecký poměr (1936), jeho manželství (1940), velkou část flashbacků naštěstí zabírá zmíněný  Projekt Manhattan (1941-1945). Dále. Zcela náhodně do toho vstupují černo-bílé pasáže z jednání senátu o volbě Lewi Strausse (1958) do vedení AEC. Tedy děj 4 roky po “nosné lince” (!?), který pouze vysvětluje proč vůbec Oppenheimer přišel o tu Q-prověrku. Ještě že jsou ty pasáže černo-bílé, protože jinak by to byl definitivní guláš. Netvrdím, že dává smysl, proč je dějově nejmladší linka černo-bílá a zbytek barevný, jen zcela chápu nutnost ji odlišit. Film jako takový je obsahově vyčerpávající (a zajímavý), ale zdlouhavý (fakt 3 hodiny jsou masakr) a pro prostého člověka brutálně zmatený.

Tak tu máme další verzi (remake remakeu?) mého oblíbeného Evil Dead II. To zas bude keců do inboxu od exotů co mají pocit, že musí korigovat názor a vkus ostatních. Tentokrát žádný Sam ani Bruce. dokonce i Necronomicon vypadá úplně jinak… No… obsazení. Uznávám, volba Alyssy byla dobrá (prakticky dokonale táhne atmosféru). Zbytek osazenstva už tak moc ne. Taková divná feministická řiťolezecká freak-show (když už narazíte na chlapa,  buď vypadá jako holka, nebo se chová jako vypatlanec - takže ne, s nikým jsem neměl šanci se ztotožnit). Nutno ale uznat, že film má brilantní momenty (př. scéna skrz kukátko byla dokonalá, pád výtahu a drtič na větve velice slušné). Také způsob snímání obrazu “moderně” navozuje pocit (doslova každou sekundu), že jde o horor (dokonce i kontrola těhotenského testu). Pozn.: proč varování jsou vždy až na konci nahrávky (ne na začátku)? ;)

Čáry-máry-fuk Kate je po dvou řadách zpět (samozřejmě že také bez vysvětlení) a je to solidní machna. Také mě celkem rozčiloval systém “vysyp kýbl” (tedy hned z kraje schizofrenně střídat náhodně scény bez šperky náznaku smysluplného proč). Někomu to možná vyhovuje, mě to iritovalo a nudilo. Díky tomu mě 1/3 řady prakticky nudila. Jakmile byly “karty na stole”, bylo to už lepší. Nicméně i tak se v každé epizodě našla nějaká vyložená debilita, co mi kazila nejen náladu, ale i hodnocení. Za sebe jsem tedy celkem rád, že je konec.

Celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že tohle nemá s filmem Timecop vůbec nic společného. Není tu nic co by na něj odkazovalo. Prostředí jiné, stroj času jiný, mechanika cestování jiná… Tohle je maximálně takový prapodivný remake (který i když je o skoro deset let mladší, trikově na to nevypadá). Dějově je to překvapivě nuda a to hlavně díky nekonzistenci (až bych řekl možná i absenci) pochopitelného děje.