kenkaku

Tentokrát žádný level... žádná hra... jen trapčení okolo zcela evidentní věci (pofidérnosti mantry “bosse”). Pozérství některých postaven až otravné a konec epizody jen potvrzuje jak moc je existence celé pláže (v konceptu seriálu) na vodě. Opět se tím mimochodem popírá celý princip (to jako jinde v Tokiu se nehraje, a proto každý ví, že zatím nebyla hra o srdcovou desítku...?).

#6 změnilo smělý seriál v naprosto dementní bizár. Sice je reprezentován hrou (kterou znám už asi 20 let, takže mi přišla roztomilá a jen proto nedám podprůměr) a “odkrývá karty” příběhu, nicméně odkrývá je tak, jak se mi to ale vůbec nelíbí a celý seriál pouze degraduje.

Level #4 zatím to nejslabší nicméně ne otravné. Tedy pokud nepočítám situace “běží odpočet, ale všichni mají čas na drama”. Myšlenka hry dobrá, ale brutálně nezvládnutá (definice “cíle” bylo ve finále tedy co? Konkrétní místo? GPS souřadnice?). Hodně na vodě...

Level #3... fakt, že jako na potvoru to byla hra jen pro 4, totálně degenerovala fakt existence vícero hráčů a tím logicky i existenci vícero her (možnost si vybrat). Level je zábavnější než minule právě proto, že člověk hledá tu “ojebávku”. Vždy (zatím) byl někde háček. Osobně mě flashbacky otravovaly. Odváděli pozornost od hledání “háčků”. Já jeden tušil asi v polovině. No netrefil jsem se a možná to zachránilo epizodu od podprůměru.

V ději je příliš mnoho vaty a postavy (protože Japonsko) se občas chovají “zabržděně” (jako kdyby měli čas na všechno vrchovatě) a občas extrémně “přemachrovaně” (prostě vím víc než ostatní, jsem víc než ostatní). Ohledně konceptu, přišlo pár odpovědí, ale hned vzešlo několik dalších otázek. Jako level #2 dobrý, jako koncept stále čekám na pointu.

Rozhodl jsem se akceptovat hru “kde se vzala, tu se vzala” a prostě pojedu epizodu za epizodou (jako level hry jeden za druhým). Nebudu řešit smysl ani logiku konceptu po první epizodě. Tedy. Level #1 více než dobré. Záběry prázdného multi-milionového města byly neskutečné.

Klasická ukázka debilní nenažranosti a neschopnosti vyprávět. V sérii se hodně skáče v čase. A když říkám hodně, myslím klidně až 8-10x za epizodu. A skoky jsou to zbytečné. To samé z pohledu “proč”. Více než polovina děj nikam neposune. A ano, dějem považuji linku “chyťte vraha”. Ne “tak koho zabijeme dnes”, nebo “udělejme trapné drama co vyznívá do prázdna” na celou epizodu. Série mohla mít poloviční stopáž a byla by výrazně lepší. Celovečerní film by byl dokonce bomba. Myšlenku totiž film má (no... opírá se o fakta, takže kostra děje žádná scenáristická dřina) a je dost zajímavý na to, aby bavil. Pokud by nebyl naředěn do nudné břečky a neskládal ho dohromady šimpanz po mrtvici. Podrobněji u jednotlivých epizod.

Pravděpodobně nejlepší epizoda, kterou pozvedají závěrečné titulky.

Seriál se nafukováním u mě akorát odepsal. Přeskakování v čase je zcela zbytečné. K čemu musím vidět jak někoho o kom vím, že ho zabili, byl zabit? Změní to nějak vývoj dělejte? Ne... jen vata jak nafouknout počet epizod.

Tohle už je před závit. Více cest do pravěku a debilní vaty okolo. Ještě dvě epizody? Asi budou záběry z dětství aby byl jak zabít další hodinu.