LencaN

Ať napíšu jakkoli dlouhý komentář, stejně nikdy nedokáže vyzdvihnout to, co Láska nebeská obsahuje. Kdyby se mě někdo zeptal na můj úplně nejmilovanější film, tak je to Love Actually. Vždycky mě rozbrečí, vždycky dojme, rozesměje, nikdy nezklame a čím víc ho sleduju, tím víc v něm nacházím. Navíc jsem v něm viděla snad nejkrásnější možné vyznání lásky - to kartičkové za znění koled - mám pokaždé husí kůži a říkám si "Keiro, vrhni se mu kolem krku" B-) všechny části celé vztahové pavučiny jsou si rovny, žádná není jen do počtu a každá do jedné nese něco, co zahraje na moji srdeční strunu - kouzelná boubelka a laskavý premiér, který se vypořádá s arogantním US prezidentem a správňácky si zatančil na Jump For My Love, slečna snažící se skloubit svou zamilovanost do sexy kolegy a lásku ke svému postiženému bratrovi, matka od rodiny, která se sice už vejde jen do šatů po Pavarotim, ale stále jí záleží na rodině, anděl strážný Rowan Atkinson, Keira Knightley a kamarád jejího muže ... sledování svatebního videa a následnou píseň od Dido Here With Me vždycky těžce rozdýchávám, luxusní výběr hudby... dál pár ostýchavých dublérů, nevlastní otec Neeson a jeho rozčepýřený a taky zamilovaný synek, spisovatel Firth a jeho trefné dvoujazyčné dialogy s dočasnou slečnou na uklízení, to přímo baštím. Rocker, který se s ničím nepáře a hýří vtipem a další a další neskutečné postavy. No prostě Lásku nebeskou za nic nevyměním :)

Zbožňuju to :) Nevěřila bych, že mi takový černý humor sedne, ale stalo se. A to i přes to, že mě úvodní titulky celkem vystrašily a bála jsem se, že to bude až příliš morbidní. Místy přisprostlý nenápadný filmeček, který ale nikdy nezklame a vždycky pobaví. Znám to už možná nazpaměť, ale vtipné je to stále. V jednoduchosti je krása. Stačí nevrlý děda, vyděračský liliput, jedna lahvička 'valia', nějací snoubenci, prostředí pohřbu a na pár lapálií je zaděláno.

Pro mě srdcová záležitost. Inception byl jeden z prvních filmů svého druhu, který jsem kdy viděla... asi jako pro někoho Matrix a podobně :) živě si pamatuju pocity z prvního zhlédnutí před čtyřmi lety. Zůstala jsem koukat na monitor, kde dobíhaly titulky a měla jsem nutkání si taky jít na nějakém mém totemu vyzkoušet, zda žiju ve své realitě nebo sním. Dostalo mě to do jakéhosi transu či vypnutí mysli, prostě CVAK. A i teď po druhém promítání jsem to měla podobně. Sice už vyprchal ten moment překvapení, kdy jsem věděla, co se tam bude dít, jaké scenérie uvidím a jaká "bludiště" budou v ději použita. Ale tím víc dokážu ocenit nápady vizuální, scénář i herce. Jedná se o pěkně povedenou hereckou bandu, jen co je pravda :) možná mi jen Ellen Page přišla trochu dětská, ale jinak byla šikovná. Celé to vrstvení snů, nakopnutí ve všech možných provedeních, rvačka ve stavu beztíže...pěkné, velmi pěkné. Sice je trochu obtížnější pochopit "mechaniku" vnuknutí (ano, je to spíš vnuknutí než vložení, které samo o sobě zní dost divně :D tady české znění a některé titulky zaostávají), třeba pochopit rozdíl mezi majitelem snu a majitelem podvědomí, které tento sen vyplní a je k tomu vhodnější dabing...je to scifi - je potřeba více věcí chápat, stejně jako v detektivkách, aby vám nic neuniklo v rámci pomalejšího čtení titulků... ale nakonec to je stravitelné. Celý scénář do sebe hezky zapadne, krásně to graduje, až na konci moje záda obcházela pěkná husí kůže i napodruhé. K tomu božská hudba Hanse Zimmera, aaach... čiré umění :)

Viděla jsem legendu! Pojem Společnost mrtvých básníků jsem několikrát už slyšela, ale až teď po smutném konci Robina Williamse jsem se dostala ke zjištění, že je s touto Společností spojen. Trochu jsem se obávala, ale tak odzbrojující film jsem nečekala. Nemám na něm vůbec co vytknout. Takhle by měl film správně gradovat, přesně takhle. Konec "Kapitáne, můj kapitáne" mě naprosto dostal a přišel mi snad dojemnější než třeba závěr Titanicu a to jde o závěry neskutečně rozdílné svými povahami. SMB poukazuje na nesmyslné svazování konvencemi, nelogickými tradicemi, které potlačují člověka samotného, které nedovolují vlastní názor a samostatnou spontánní tvorbu či chování... a potkat takového profesora, kterého zde stvárnil božský Robin Williams, by chtěl zaručeně každý. Ten scénář je perfektní, užívala jsem si Williamsovy hodiny literatury, strhující bylo "vybuzení" mladého zakřiknutého Toda k básnickému projevu, úsměvná leč vytrvalá honba za láskou, poetické scházení se v indiánské jeskyni a předčítání svých nebo cizích veršů, silné bylo také představení Snu noci svatojánské ve spojení s následnými událostmi v rodině herecky nadaného Neila. SMB je plná básnických mouder a sdělení... jako například "vysát život do morku" a poučení "ale neudusit se kostí", plus nezapomenutelné Carpe diem. Člověka to přivádí k myšlence, jak dlouho už si nepřečetl nějakou poezii, jak dlouho se neponořil do slov, která sdělují všechno třeba jen symbolicky, ale tomu, kdo je schopen otevřít svou mysl a srdce. Achjo, už mě to taky bere :D končím, byla to prostě lahoda!

Až neuvěřitelně romantické, přitom nebylo potřeba ani objetí, ani líbání nebo postelové scény. Tohle byla čistá rodicí se láska dvou dětí, které víc než dokázali, že hranice mezi nenávistí a láskou je sakramentsky tenká. Celé je to odvyprávěno lehce, dovídáme se jak o pohnutkách toho sympatického hocha, tak i o pohledu té slečny, která "nikdy neohne hřbet". Nevím vlastně jak, ale přinutilo mě to vzpomínat na moje dětská léta, kdy jsme ve třídě pokukovaly po klucích a doufaly, že si zrovna ten náš vysněný od nás půjčí třeba gumu. Film se sílou vtáhnout vás do děje a uhranout svou upřímností. Herci byli strašně šikovní, v což jsem při jejich věku ani nedoufala. Navíc byla zábava koukat na ty dospívající kluky a holky a říkat si, jací fešáci a krásky z nich vyrostou. Jsem velice ráda, že jsem dala na doporučení a tento malý zázrak zkoukla. Takovou silnou a zároveň křehkou romantiku jsem už dlouho neviděla a jednoznačně do tohoto Reinerova díla zabrousím ještě někdy příště... třeba až mi bude smutno.

Mám kromě R2-D2 ze Star Wars nového filmového oblíbence - Wall-E je k pomuchlání, i když by to asi nebylo zrovna dvakrát příjemné s plecháčkem :) i pedantský uklízecí robůtek se mi zamlouval, byl správně naštvaný :) celý film jsem si říkala Jééé, Aaaach, Mmmm. Byla to sakramentsky vysoká koncentrace roztomilosti a romantiky. Krásně se jim to povedlo, nádherná animace, jemná doprovodná hudba. Obdivuju, že dokázali udělat robůtka tak strašně roztomilého a plného citů a většinu stopáže se obešli beze slov. Celý film je nabušený láskou (možná mnohem láskyplnější než kdekterá romantická "lidská/hraná" komedie), nadějí i hlubším poselstvím o znečišťování planety a jak to může za pár let vypadat. Zjišťuju, že mi ekologická agitka ve filmech nevadí nebo alespoň jsem na žádnou pro mě nepříjemnou zatím nenarazila. Je to tak pozitivní filmeček, že kdyby šlo dát hodnocení nad 5*, neváhala bych. U mě to byla láska na první Wall-Eho kvíknutí a mrknutí smutnýma robotickýma kukadlama :)