LencaN

Asi to zkrátím. Animace nádherná, v dnešní době už asi běžná záležitost, hudba krásná, příběh srdečný a dobrodružný. Vtípky se taky občas objevily, ale pořád jsem z toho nebyla tak odvařená, abych bodovala 5*, což jsem trochu předpokládala že budu dávat hodnocení nejvyšší. Ale bohužel mě to opravdu tolik nevzalo. Bylo to sice zábavné, ale možná spíš pro menší diváky, těm se to líbit musí zaručeně. Barvičky byly jedna báseň, ten korálový útes, akvárium, i rybičky samotné, hezká letní podívaná nebo když si chcete v zimě zavzpomínat třeba na dovolenou. Ale k srdci se mi Nemo a jeho táta prostě neproplavali.

Po druhém zkouknutí musím uznat, že to není zase až takový zázrak, protože mě to nejen až tolik nebavilo, ale dokonce mě to občas štvalo. Napoprvé jde o zajímavý nápad zázračné pilulky, která dokáže zvýšit využití mozkové kapacity, máme tu výrazného Bradley Coopera, u kterého je v průběhu filmu vidět markantní posun ve vzhledu a herecky je taky slušný. Vidíme, jak droga může člověka doslova sežrat zaživa. Taky vidíme, jak se s ní původně spisovatel Eddie Morra sžívá a začíná z ní těžit. Ale bohužel napodruhé už to nebylo takové nablyštěné, jako se to zdálo předtím. Najednou vidím, jak ten příběh není vlastně nic moc a je to celé hrozně studené a neosobní. Kamera a triky byly perfektní, ale i ty barvy byly vždycky takové kovové a to způsobilo, že se mi film ještě víc odcizil, navíc ten konec se mi nelíbil. Každopádně i přes to všechno je to pořád povedená podívaná, která je u mne za 4* s odřenýma ušima.

Po zhlédnutí mi bylo blivno. Regulerně. A to se mi naposled stalo během sledování Schindlerova seznamu. Film po všech stránkách kvalitní, s mocnou atmosférou, zdál se mi autentický, aplikovatelný i na jiná podobná zvěrstva na lidech. Opravdu jsem nechápala jak takovým lidským zrůdám můžou procházet takové s prominutím hnusárny... ať už jako zde, nesmyslné "čištění" panství od příznivců ďábla, přičemž tito nevinní přiznají vše pod nátlakem tortury nebo když to vezmu na podobné praktiky komunistů nebo v neposlední řadě válečné genocidy. Fuj. Herecky to bylo neuvěřitelné. Pan Šmeral a Kemr tady ztvárnili takové bezpáteřní krysy až jsem nevěřila svým očím.

Pro mě dosud nevýrazný neznámý film, ale po dokoukání jsem zůstala chvíli sedět a musela jsem jen přemýšlet, co se to tam všechno stalo. Vidíme příběh víceméně dvou rodin, které žijí v na první pohled idylickém americkém městečku, žijí navenek poklidný život, ale každou postavu uvnitř něco sžírá. Ty osobnosti jsou natolik výrazné, že snad není možné je v takové silné koncetraci potkat v reálném životě, ale co já vím, my ostatní nevidíme do cizích bytů, nevíme jací lidé jsou ve skutečnosti za svojí obrannou slupkou. I když je to spíš depresivní film, nakonec je povzbudivým impulzem a podnětem k zamyšlení, jestli opravdu žijeme takový život, jaký chceme. O hercích ani nemluvím, všichni uvěřitelní a skvělí, k tomu přičteme úžasnou lehce satirickou a místy naopak vražedně chladnou hudbu a dostáváme z této rovnice nenápadný, leč výživný film.

Instruktážní videjko, ani následná aplikace zrovna nabitých znalostí nebyla natolik vtipná, aby předčila Banana. Tohle byl zatím nejslabší mini filmeček o žluťáčcích. Proto velmi odřené 3*.

Sice nápadité, opět roztomilí minions, ale nebylo to zdaleka tak legrační jako jiné Despicable me kraťásci.

To by člověk nevěřil, jaký rozruch dokáže způsobit mezi minions jeden banán :D hrozná legrace a přitom stačí na celý filmeček jedno slovo. Bylo to luxusní.

Jednoduše roztomilost sama. Tady ti žluťáčci jsou sami o sobě k sežrání jak správňácky žvatlají, ale ve spojení s domácím ufo mazlíčkem, který leccos dokáže to bylo k zulíbání. Šikovná krátkometrážní jednohubka.

Taky bych chtěla umět resetovat den. Vůbec nic jsem neočekávala a nakonec to bylo to nejlepší, co jsem mohla (ne)udělat. Aspoň jsem nebyla nijak ovlivněna a mohla si užít tu jízdu bez předsudků. Doslova to byl nářez. Obdivuju scénář, hlavní zápletka – časová smyčka – mně vždycky zaujme, když je dobře udělaná a tady to bylo super. Opět jako v Na hromnice o den více se přední hrdina snaží vymanit ze stále se opakujícího dne, získává nové zkušenosti, vyvaruje se již vykonaných chyb a může se chovat tak, aby nakonec dosáhl svého cíle, ať už to zabere jak dlouhou dobu. A tady se mi to sbližování Cruise s Emily Blunt, celý ten výcvik a domlouvání postupů jak proti těm chapadláčům líbilo. Vztah Cruise – Blunt tady byl podaný zcela jemně, jen v náznacích, ale přesto citelně a ono to fungovalo, světe div se. Cruise je pořád fešák a herecky zraje. Emily Blunt mi trochu vyrazila dech. Mám ji zafixovanou jako princeznu/jemnou slečnu a tady je z ní pořádná drsná sexy baba. Příšery byly dostatečně děsivé a schopné na to, aby si podmaňovaly svět(y). Kde vidím největší plus filmu, je přesný střih, kdy divák dostává potřebné množství záběrů, které jsou jeho chápání ku pomoci a nezatěžují mozek opakováním zbytečností...ve spojení s padnoucí hudbou, která umocňovala tu či onu scénu až mi šel mráz po zádech...a téměř neznatelným humorem, který je lidský, přirozeně nenápadný a nenásilný. Navíc ta zničená Paříž a Louvre – mňam. A proto i když se mi zrovna dvakrát nezamlouval konec, všechna pozitiva tuhle vadu převážila.

Bavila jsem se stejně jako u jedničky. Dvojka je akčnější, není tady tolik poučení či moralizování jako v jedničce a scénář je taky propracovanější. Gru řeší lásku, objevuje se celkem tučný Mexičan a víc příležitostí dostávají mimoňové. Občas to bylo unylejší, ale jindy to zase vyvážily překvapivé scény. A nutno říct, že toto je ten snímek, kterému se dostala pocta mít v sobě song Happy od Pharrella Williamse.