HonzaBez

"Vzpomínky nepřežijí, zkušenosti nepřežijí..." S hodnocením tehle velmi originální variance ala Frankenstein jsem měl trošku problém. Z čisté objektivního hlediska je to perfektní filmařina (krásný úvodní černobílí vizuál i ten pozdější v barvách s nápaditými vyobrazením fantaskního světa, celkově velmi zajímavá kamera, rovněž skvělé masky) a herecky výkon v hlavní rolí je též famózní. Ze scenáristické hlediska jsem byl se základní záplekou spokojen se a potěšilo mě, že se člověk dočkal též  i nějaké té kloudne myšlenky ("může se člověk zdokonalit"?). Co ale považuji za přehnane, je rozsah sexuálních ("skákacích" 😀) scen. A moc se mi tedy nelíbilo zbytečne natahování děje po příchodu šlechtického manžela původní ženy na scénu. Dost nechutná postava, která děj nijak neposunula, jen zbytečně natáhla. V těchto chvílích jsem přemýšlel jen o třech hvězdičkach, ale uznávám že by to vůči celkovému filmu asi nebylo úplně fér...

Hanička Maciuchová v hlavní rolí zajímavého televizního filmu o tom, že jedině, co se nedá vynutit, je láska". Ta zapletla s mladikem snažícím se o psychické vydírání dívky, která jej dříve přejela, docela slušně gradovala v té scéně v garáži. Maličko až psycho. Díky postavě male sestřičky hlavní postavy to ale  celkové vyznění filmu bylo možná až moc odlehčené.

V zásadě zajímavá psychologicky laděná krimi o tom, že "příležitost dělá zloděje". Jiří Bartoška tu hlavní roli sehrál velmi dobře, závěr s kamarádem, který coby znalec detektivek se mu snaží (dosti nestandardně) pomoc mi přišel poněkud překombinovaný.

„To je jako v detektivce. A v čemu sis myslel, že jsi se to octl.“ Taky mi trochu trvalo, než jsem se zorientoval, v čem jsem se v případě tohoto špionážním filmu octnul. Má totiž poněkud komplikovaný scénář a je v něm příliš mnoho postav, takže bylo těžké někdy usuzovat, kdo je kdo. Herecky je to velmi slušné, ač to v případě Karla Högera s Janou Brejchovou po boku není asi zas takové překvapení. Jinak škoda, že se film nevyhne jistému ideologickému balastu, kdy ukazuje jak jediní Rusové měli zájem o informace z hitlerovského Německa. A pak mě štvalo to zarámování celého děje poválečnou špionáží hlavního hrdiny proti západoněmecké vládě v úvodu a závěru film (zde jen v náznaku).

Co může člověka zaslepit víc než slepota? Co může člověka uvrhnout do toho nejtemnějšího žaláře? Žárlivost je hrůzná vlastnost. Komisař Mach tuhle vlastnost měl v sobě asi vždycky (viz úvodní pasáž filmu), ta slepota tak v něm tuhle jeho zlou vlastnost jen umocnila. Luděk Munzar tu televizí studii na téma sžírané žárlivosti sehrál opravdu mrazivě. Až mě z toho bylo od jisté chvíle téměř fyzicky špatně.  Uff. Ten konec (včetně titulků) byl o to mrazivější, že se odehrává v naprostém tichu (bez jakékoliv doprovodné hudby). Dost psycho. Vizuálně jinak velmi zajímavě natočeno (zejména ty Machovy představy v podobě jakýchsi nejasných siluet postav).

"Napsal by například Marx, to co napsal, kdyby musel pomáhat v domácnosti...?" :D Téma ženské emancipace (resp. rovnoprávnosti mezi mužem a ženou v manželství) po socialisticku se tvůrcům této komedie podařilo pojmout vážně zábavně. Nejvíc jsem se bavil, když Sovák s Marvanem prali v neckách na valše prádlo. A užil jsem si i Natašu Gollovou v krásné roli paní Mackové. Škoda že takovýchto rolí nedostala tahle herečka za socialismu víc. Vážně velká škoda.

"Treperendo neboj se, treperendo to nic není, neplač..." Malá holčička měla štěstí, že si během vraždy své maminky tak úpěnlivě hrála se svojí panenkou, že o ní pachatel vůbec nevěděl. Detektivové zas měli štěstí, že na pachatele oné vraždy přišli včas... Výborná detektivka klasického střihu s výborným obsazením

"Abych řekl pravdu, mě se hned nelíbil..." Vladimír Menšík v roli padělatelé byl v této detektivce, jinak hodně poplatné době svého vzniku, příjemným osvěžením. Celkový scénář nic moc, třeba jsem úplně nepochopil, o co tě protistátní bandě vlastně ve skutečnosti mělo jít. Ačkoliv ta zapletla s padělaným dopisem oznamujícím údajný záměr zavražděného spáchat sebevraždu měla svůj potenciál, celé to policejní vyšetřování a následně dopadení pachatelů moc šťávu nemělo.

Tuhle psychologicky laděnou televizní inscenaci o komplikovaných vztazích v jednom rozpadlém manželství jsem si pustil primárně kvůli Janě Hlaváčové a rozhodně nelituji. Herecky nejen ona ale i Ladislav Frej v rolí manipulativního slabocha naprostá špička. Akorát mi z těch všech postav, včetně těch (skoro) dospělých dětí bylo dost smutno. V jednu chvíli Frej říká že "do manželství se musí dát všechno", obávám se však, že i kdyby oba hlavní protagonisté dělali cokoliv, tak by to s nimi dobře nedopadlo.

"Člověk musí známky milovat..." Taky jsem v dětství maličko sbíral známky, tak mám pro tu filatelistickou vášeň pana Černého (,na rozdíl od jeho rodiny) docela pochopení. Ten maličko psychologický rozměr téhle detektivky s jistou exkurzí do vztahů v rodině, kde otec (věrohodný Ladislav Frej) si myslí, jak svou filatelistického sbírkou tvoří "hodnoty", zatímco jeho rodina by ty "hodnoty" měla radši tady a teď, mě vcelku bavil. Stejně jako mě bavil v roli pojišťovacího agenta na penzi Jiří Sovák. Celkově o maličko lepší než průměrná detektivka.