HonzaBez

"Nenávist plodí nenávist… A my ji nezačali." Strhující historický film, který ukazuje, že Daněk nebyl jen vynikajícím scénáristou, ale i velmi dobrým režisérem. Už jen to pojetí, v němž se mísí situace v reálu s flashbacky, které mají divákovi ukázat na důvody osobní nenávisti zemana Ondřeje Keřského (Petr Kostka) vůči Eschweileru z Hohenbachu (Jiří Vala), je docela originální. Jedna z nejzajímavěji natočených scén je ta, kdy Keřský dostává za pokus o krádež koně 20 ran holí, divák ty rány ale jen slyší, zatímco sleduje ony flashbacky (v záběrech není jen násilí, ale zpočátku i krásná poetika ze svatby Keřského s jeho nevěstou Ankou). Výraznou roli ve filmu má kamera, v jejíž záběrech se mísí celoplošné záběry na vojsko v krajině s působivými detaily (viz třeba závěr čistě na ústa fanatického papežského legáta - Karel Höger). V závěru pak docela překvapí komorní vyústění oné osobní msty, které ukazuje na nesmyslnost úvodní promluvy legáta o tom, že "není smíření, jako není smíru mezi ohněm a vodou." A přesto z úplného konce se zdá, že tato legátova slova dojdou svého naplnění. To už ale samotný snímek nedopovídá.

Dost přemýšlím, jak název filmu souvisí s jeho obsahem. Ilja Prachař v roli vyšetřovatele je vskutku dobrý, ale že bych měl pocit, že v průběhu vyšetřování přijde nějak k újmě, to tedy fakt ne. Samotný krmi příběh je poměrně obstojný, ač přiznání pachatele v samém závěru mi přišlo jako taková scénáristická zkratka. Přiznám se totiž, že jsem měl v merku jiného pachatele, resp. pachatelku. Květa Fialová v roli manželky zavražděného totiž nepůsobila úplně důvěryhodně.

"Socialismus se dělá víc elektrárnami než čistým vzduchem….Počkej a jak teď z toho ven…." Jak ven z této Daňkovy režijní prvotiny, která v sobě evidentně nezapře dobu svého vzniku? Radši se vůbec nekoukat nebo odsoudit ten dobový balast socialistické morálky. Musím říct, že za mě ani jedno. Mile mě tento film překvapil a naprosto nemohu souhlasit s oficiálním textem distributora. Už jen ten důraz na životní prostředí mě u filmu, co svým zpracováním má přeci jen asi blíž k filmům z let padesátých než nastupujících let šedesátých docela překvapí. A i ten vztahový rozměr filmu (v něž se řeší otázka poctivého přístupu k sobě i druhým) není úplně špatný. No a když maminka/tchýně svým "mladým" kriticky říká, že "dělají ze svého manželství schůzi", docela jsem se pobavil.

"Dejte na mě, teď to tady teprve začne vřít.." Nevím, zda to v pokračování Aristokratky vysloveně vře, ale zábava je to docela slušná. Hodně má na tom zásluhu nová postava Denisky, holky, co vypadá, jako by ji "na obličej spadlo železářství" :D Prý je to jedna z nejvtipnějších postav již v původní knižní předloze a Simona Lewandowska tu postavu hraje vážně svěže. Ostatní herci předvádí svůj standard a to samé se dá stoprocentně říct též o kameře Vladimíra Smutného. Takže celkově v rámci komediálního žánru docela spokojenost.

"Vzpomínky nepřežijí, zkušenosti nepřežijí..." S hodnocením tehle velmi originální variance ala Frankenstein jsem měl trošku problém. Z čisté objektivního hlediska je to perfektní filmařina (krásný úvodní černobílí vizuál i ten pozdější v barvách s nápaditými vyobrazením fantaskního světa, celkově velmi zajímavá kamera, rovněž skvělé masky) a herecky výkon v hlavní rolí je též famózní. Ze scenáristické hlediska jsem byl se základní záplekou spokojen se a potěšilo mě, že se člověk dočkal též  i nějaké té kloudne myšlenky ("může se člověk zdokonalit"?). Co ale považuji za přehnane, je rozsah sexuálních ("skákacích" 😀) scen. A moc se mi tedy nelíbilo zbytečne natahování děje po příchodu šlechtického manžela původní ženy na scénu. Dost nechutná postava, která děj nijak neposunula, jen zbytečně natáhla. V těchto chvílích jsem přemýšlel jen o třech hvězdičkach, ale uznávám že by to vůči celkovému filmu asi nebylo úplně fér...

Hanička Maciuchová v hlavní rolí zajímavého televizního filmu o tom, že jedině, co se nedá vynutit, je láska". Ta zapletla s mladikem snažícím se o psychické vydírání dívky, která jej dříve přejela, docela slušně gradovala v té scéně v garáži. Maličko až psycho. Díky postavě male sestřičky hlavní postavy to ale  celkové vyznění filmu bylo možná až moc odlehčené.

V zásadě zajímavá psychologicky laděná krimi o tom, že "příležitost dělá zloděje". Jiří Bartoška tu hlavní roli sehrál velmi dobře, závěr s kamarádem, který coby znalec detektivek se mu snaží (dosti nestandardně) pomoc mi přišel poněkud překombinovaný.

„To je jako v detektivce. A v čemu sis myslel, že jsi se to octl.“ Taky mi trochu trvalo, než jsem se zorientoval, v čem jsem se v případě tohoto špionážním filmu octnul. Má totiž poněkud komplikovaný scénář a je v něm příliš mnoho postav, takže bylo těžké někdy usuzovat, kdo je kdo. Herecky je to velmi slušné, ač to v případě Karla Högera s Janou Brejchovou po boku není asi zas takové překvapení. Jinak škoda, že se film nevyhne jistému ideologickému balastu, kdy ukazuje jak jediní Rusové měli zájem o informace z hitlerovského Německa. A pak mě štvalo to zarámování celého děje poválečnou špionáží hlavního hrdiny proti západoněmecké vládě v úvodu a závěru film (zde jen v náznaku).

Co může člověka zaslepit víc než slepota? Co může člověka uvrhnout do toho nejtemnějšího žaláře? Žárlivost je hrůzná vlastnost. Komisař Mach tuhle vlastnost měl v sobě asi vždycky (viz úvodní pasáž filmu), ta slepota tak v něm tuhle jeho zlou vlastnost jen umocnila. Luděk Munzar tu televizí studii na téma sžírané žárlivosti sehrál opravdu mrazivě. Až mě z toho bylo od jisté chvíle téměř fyzicky špatně.  Uff. Ten konec (včetně titulků) byl o to mrazivější, že se odehrává v naprostém tichu (bez jakékoliv doprovodné hudby). Dost psycho. Vizuálně jinak velmi zajímavě natočeno (zejména ty Machovy představy v podobě jakýchsi nejasných siluet postav).

"Napsal by například Marx, to co napsal, kdyby musel pomáhat v domácnosti...?" :D Téma ženské emancipace (resp. rovnoprávnosti mezi mužem a ženou v manželství) po socialisticku se tvůrcům této komedie podařilo pojmout vážně zábavně. Nejvíc jsem se bavil, když Sovák s Marvanem prali v neckách na valše prádlo. A užil jsem si i Natašu Gollovou v krásné roli paní Mackové. Škoda že takovýchto rolí nedostala tahle herečka za socialismu víc. Vážně velká škoda.