Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Pohádka
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (1 319)

plakát

Spanilá jízda (1963) 

"Nenávist plodí nenávist… A my ji nezačali." Strhující historický film, který ukazuje, že Daněk nebyl jen vynikajícím scénáristou, ale i velmi dobrým režisérem. Už jen to pojetí, v němž se mísí situace v reálu s flashbacky, které mají divákovi ukázat na důvody osobní nenávisti zemana Ondřeje Keřského (Petr Kostka) vůči Eschweileru z Hohenbachu (Jiří Vala), je docela originální. Jedna z nejzajímavěji natočených scén je ta, kdy Keřský dostává za pokus o krádež koně 20 ran holí, divák ty rány ale jen slyší, zatímco sleduje ony flashbacky (v záběrech není jen násilí, ale zpočátku i krásná poetika ze svatby Keřského s jeho nevěstou Ankou). Výraznou roli ve filmu má kamera, v jejíž záběrech se mísí celoplošné záběry na vojsko v krajině s působivými detaily (viz třeba závěr čistě na ústa fanatického papežského legáta - Karel Höger). V závěru pak docela překvapí komorní vyústění oné osobní msty, které ukazuje na nesmyslnost úvodní promluvy legáta o tom, že "není smíření, jako není smíru mezi ohněm a vodou." A přesto z úplného konce se zdá, že tato legátova slova dojdou svého naplnění. To už ale samotný snímek nedopovídá.

plakát

Jak se zranit ve službě (1978) (TV film) 

Dost přemýšlím, jak název filmu souvisí s jeho obsahem. Ilja Prachař v roli vyšetřovatele je vskutku dobrý, ale že bych měl pocit, že v průběhu vyšetřování přijde nějak k újmě, to tedy fakt ne. Samotný krmi příběh je poměrně obstojný, ač přiznání pachatele v samém závěru mi přišlo jako taková scénáristická zkratka. Přiznám se totiž, že jsem měl v merku jiného pachatele, resp. pachatelku. Květa Fialová v roli manželky zavražděného totiž nepůsobila úplně důvěryhodně.

plakát

Tři tuny prachu (1960) 

"Socialismus se dělá víc elektrárnami než čistým vzduchem….Počkej a jak teď z toho ven…." Jak ven z této Daňkovy režijní prvotiny, která v sobě evidentně nezapře dobu svého vzniku? Radši se vůbec nekoukat nebo odsoudit ten dobový balast socialistické morálky. Musím říct, že za mě ani jedno. Mile mě tento film překvapil a naprosto nemohu souhlasit s oficiálním textem distributora. Už jen ten důraz na životní prostředí mě u filmu, co svým zpracováním má přeci jen asi blíž k filmům z let padesátých než nastupujících let šedesátých docela překvapí. A i ten vztahový rozměr filmu (v něž se řeší otázka poctivého přístupu k sobě i druhým) není úplně špatný. No a když maminka/tchýně svým "mladým" kriticky říká, že "dělají ze svého manželství schůzi", docela jsem se pobavil.

plakát

Aristokratka ve varu (2024) 

"Dejte na mě, teď to tady teprve začne vřít.." Nevím, zda to v pokračování Aristokratky vysloveně vře, ale zábava je to docela slušná. Hodně má na tom zásluhu nová postava Denisky, holky, co vypadá, jako by ji "na obličej spadlo železářství" :D Prý je to jedna z nejvtipnějších postav již v původní knižní předloze a Simona Lewandowska tu postavu hraje vážně svěže. Ostatní herci předvádí svůj standard a to samé se dá stoprocentně říct též o kameře Vladimíra Smutného. Takže celkově v rámci komediálního žánru docela spokojenost.

plakát

Chudáčci (2023) 

"Vzpomínky nepřežijí, zkušenosti nepřežijí..." S hodnocením tehle velmi originální variance ala Frankenstein jsem měl trošku problém. Z čisté objektivního hlediska je to perfektní filmařina (krásný úvodní černobílí vizuál i ten pozdější v barvách s nápaditými vyobrazením fantaskního světa, celkově velmi zajímavá kamera, rovněž skvělé masky) a herecky výkon v hlavní rolí je též famózní. Ze scenáristické hlediska jsem byl se základní záplekou spokojen se a potěšilo mě, že se člověk dočkal též  i nějaké té kloudne myšlenky ("může se člověk zdokonalit"?). Co ale považuji za přehnane, je rozsah sexuálních ("skákacích" 😀) scen. A moc se mi tedy nelíbilo zbytečne natahování děje po příchodu šlechtického manžela původní ženy na scénu. Dost nechutná postava, která děj nijak neposunula, jen zbytečně natáhla. V těchto chvílích jsem přemýšlel jen o třech hvězdičkach, ale uznávám že by to vůči celkovému filmu asi nebylo úplně fér...

plakát

Otevři oči (1975) (TV film) 

Hanička Maciuchová v hlavní rolí zajímavého televizního filmu o tom, že jedině, co se nedá vynutit, je láska". Ta zapletla s mladikem snažícím se o psychické vydírání dívky, která jej dříve přejela, docela slušně gradovala v té scéně v garáži. Maličko až psycho. Díky postavě male sestřičky hlavní postavy to ale  celkové vyznění filmu bylo možná až moc odlehčené.

plakát

Muž na drátě (1985) 

V zásadě zajímavá psychologicky laděná krimi o tom, že "příležitost dělá zloděje". Jiří Bartoška tu hlavní roli sehrál velmi dobře, závěr s kamarádem, který coby znalec detektivek se mu snaží (dosti nestandardně) pomoc mi přišel poněkud překombinovaný.

plakát

Lekce (1971) 

„To je jako v detektivce. A v čemu sis myslel, že jsi se to octl.“ Taky mi trochu trvalo, než jsem se zorientoval, v čem jsem se v případě tohoto špionážním filmu octnul. Má totiž poněkud komplikovaný scénář a je v něm příliš mnoho postav, takže bylo těžké někdy usuzovat, kdo je kdo. Herecky je to velmi slušné, ač to v případě Karla Högera s Janou Brejchovou po boku není asi zas takové překvapení. Jinak škoda, že se film nevyhne jistému ideologickému balastu, kdy ukazuje jak jediní Rusové měli zájem o informace z hitlerovského Německa. A pak mě štvalo to zarámování celého děje poválečnou špionáží hlavního hrdiny proti západoněmecké vládě v úvodu a závěru film (zde jen v náznaku).

plakát

Žalář nejtemnější (1969) (TV film) 

Co může člověka zaslepit víc než slepota? Co může člověka uvrhnout do toho nejtemnějšího žaláře? Žárlivost je hrůzná vlastnost. Komisař Mach tuhle vlastnost měl v sobě asi vždycky (viz úvodní pasáž filmu), ta slepota tak v něm tuhle jeho zlou vlastnost jen umocnila. Luděk Munzar tu televizí studii na téma sžírané žárlivosti sehrál opravdu mrazivě. Až mě z toho bylo od jisté chvíle téměř fyzicky špatně.  Uff. Ten konec (včetně titulků) byl o to mrazivější, že se odehrává v naprostém tichu (bez jakékoliv doprovodné hudby). Dost psycho. Vizuálně jinak velmi zajímavě natočeno (zejména ty Machovy představy v podobě jakýchsi nejasných siluet postav).

plakát

Kudy kam? (1956) 

"Napsal by například Marx, to co napsal, kdyby musel pomáhat v domácnosti...?" :D Téma ženské emancipace (resp. rovnoprávnosti mezi mužem a ženou v manželství) po socialisticku se tvůrcům této komedie podařilo pojmout vážně zábavně. Nejvíc jsem se bavil, když Sovák s Marvanem prali v neckách na valše prádlo. A užil jsem si i Natašu Gollovou v krásné roli paní Mackové. Škoda že takovýchto rolí nedostala tahle herečka za socialismu víc. Vážně velká škoda.