Mr.KarlAdler

Jasně že jsem čekal, že to bude dobrý, ale ne až takhle dobrý. Vykreslení Sudet je sice možná i přehnaný, a to říkám jako někdo, kdo v nich vyrůstal, i když ne zrovna v podkrušnohoří. Přes esenci toho nejdepresivnějšího zůstává ale ta atmosféra prostředí tak uchopitelná, až opravdu mrazí, což je pro mě momentálně nejvíc podstatný, a rozmetává to nejčastější neduh většiny "našich" (ok, není to origo koncept) pokusů přesvědčit - hele, fakt jsme tady, není to rádoby. Marně vzpomínám, kdy jsem naposled cejtil něco podobnýho z důvěrně známýho prostředí - snad při sledování Schmitkeho a trochu při Kobrách s užovkama. Tady je ale zachycení těch nejjemnějších detailů v chování a reakcích postav skoro furt tak věrný, že nemám slov. Výborně hrajou všichni, Stivínová jak o život. Normálně mám strach podívat se na další díl, aby se ten dojem nepokazil.

Caesarova předpisová revoluce utlačovaného opičího národa - tak v čem jsou tupohlavý, sebestředný a konfliktní Malfoyové o tolik lepší, aby si udrželi výsadní postavení? Možná v tom, že je nikdo nerámuje v kýčovitejch přemrštěnejch válečnickejch záběrech na Golden Gate Bridge - zdá se, že finále zosnoval sám Peter Jackson. Jinak se pro mě Caesar zařadil po bok Ýtýho, Falka nebo Draka k těm nejoblíbenějším skoroživejm postavám.

Brilantní, a já přikládal zásluhy hlavně božskému Orsonovi, přitom už velký Alfred předvedl v Provazu něco, co dneska vypiplali k dokonalosti Cuarón nebo Iñárritu - nepřetržitou jízdu/pohyb a zdánlivě bezstřihové záběrování. Skvost po kamerové stránce, který rozhodně funguje tak výjimečně i díky hereckým výkonům, solidním dialogům a tradičně skvělé Hitchcockově práci se zvuky. Rok 1948. Tohle posadí na prdel.

Na Taboo je super hned několik věcí. Zaprvé udržuje Delaneyho v oparu nepříjemnýho tajemna - vlastně za celou první sérii nejsou úplně jasný jeho skutečný motivace (chce vyjebat se všema, co mu ublížili, skutečně ovládnout trh, nebo jenom pátrat po vlastních kořenech?), a i když se jeho minulost postupně odhaluje, tak to tvůrci drží na hodně odvážným minimu. Další plus je moc pěkně zvládnutej vizuál - osm hodin ukázkový obrazový deprese, temnoty a špíny, která zalejzá až pod nehty. Do toho všeho občas pobaví Hardyho místy na oko kultivovanej, ale převážně agresivně přímočarej hrdina, kterej svým chováním sem tam připomene Daniela Plainviewa z Až na krev - obchodník,co jde přes mrtvoly. Nejde nezmínit pojetí historický Anglie. Málokdy má člověk pocit při zpracování dobovýho života (a srovnával bych třeba i s loňskou Vojnou a mír), že je skutečně "tam", a ne "tady" ve 21. století, což často ubírá na věrohodnosti. V Taboo nejsou chování, vzhled a mluva postav vůbec podobný dnešku, a přesto nepůsobí škrobeně a pateticky. Za všechny stačí zmínit krále Jiřího, kterýho v podobě odpudivě opruzený kreatury ztvárňuje Mark Gatiss. Teď ještě zapracovat na tom, aby každá epizoda měla co nabídnout, a nedocházelo tak k překvapivejm výkyvům a stagnaci v příběhu jako do teď. Good day.

Místama jsem se až culil nad tím, jak vypiplaná je výstavba atmosféry. Na tak malém prostoru až bezvadně obrazově pestré a v do nejmenších detailů propracovaném prostředí. Díky postupnému odhalování minulosti paralelně s celou vyvražďovačkou navíc skvěle graduje vyprávění, a to je na téhle adaptaci vůbec nejlepší - prostě maximálně využívá všech možností, které má film proti knížce.

Kladu si otázku, jestli to, že jde o nepokrytě protižidovskej, ženy degradující a nacionalistickej film, je nutně známka toho, že je špatnej. Zrovna ten nacionalismus tu figuruje v podobě roztomile naivní hrdosti a humanismu, až je z kontextu doby (podle mýho) zcela pochopitelnej - nebo jinak, bez hodnocení - minimálně tu snahu v období utahování hrdel za Protektorátu nějak odráží.

1) Je to úžasně polopatická emocemi a krví prošpikovaná podívaná. 2) Přece jenom mám trošičku rozporuplný pocity – a ani nejde tolik o to, že je to vlastně celkem nebezpečnej film, protože tak enormní produkce akčního násilí může fakt vyvolávat animální tužby. Co zamrzí, je, že ta fantasticky řízná a nekompromisně chladnkorevná atmosféra se začne tak po dvou třetinách vytrácat. Po masakru na ranči najednou tempo vyprávění upadá, dojde na pár klišé a z ryze existenciálního akčního námrdu, výrazně přesahujícího ty nejdivočejší představy o Nadkomiksu, je chtě nechtě zase jenom velmi dobře udělanej komiks. Otázkou je, jestli to takhle stačí na plnej počet.

Takřka bez příkras - aspoň co se týče zachycení rozpadu nešťastného sebedestruktora. Bohužel s jedním či dvěma romantickými klišé, což by jindy vůbec nevadilo, ale tady to trochu bralo vítr z plachet odvážnému stylu vyprávění. Kdo nepoznal byť jen trochu z toho, co je v Benovi, asi neporozumí, film dělá únosné minimum pro to, aby si jeho postava získala nějaké sympatie. Proti tomu je v kontrastu, jak se s odzbrojujícím porozuměním vypořádává se statusem šlapky, což na mě udělalo větší dojem něž cokoliv jiného. Zároveň jde asi o nejlíp zachycenou atmosféru Las Vegas, co jsem zatím viděl - neúnavný koloběh tržeb, kde na ulici snad každý třímá zvací letáček, protože ho buď dostal, nebo je rozdává. Za zmínku stojí několik hodně silných scén, které se i díky kameře vryjí do paměti - jako třeba blackout v kasínu nebo polévání prsou u bazénu. Trochu mě zklamala práce s muzikou, protože jde o skoro nepřetržitý sled skladeb, sice možná pro Vegas typických, ale ve výsledku si spíš málokdy hraje s proměnlivou atmosférou na plátně, takže časem děsně zevšední.

Je to napínavé, v pro postavy neuvěřitelně stresujícím a pro diváka adrenalinovém tempu - hodně obstojně zrežírované. Jenomže celý "Sherlock koncept" tady kompletně roztekl do emocemi napěchované vztahovky našich milovaných hrdinů - a co mě nejvíc mrzí, že se na konci úplně stejně roztekl i scénář tohohle dílu. Celou dobu to směřuje (k jakkoliv samoúčelně vystavěnému) srdcervoucímu finále, aby byl výsledek tak neuspokojující a podivně strnulý? A co ten vinnetouovský dodatek? Úplně jsem si vzpomněl na: Tak tady jsou - legendární postavy našeho mládí.. Patos.

Sherlock přestal mít linku, ačkoliv se snaží tvářit, že ji má víc než kdy dřív. I přes tu příběhovou propojenost napříč sériemi vlastně ve výsledku každý díl dopadá spíš jako speciál - nakombinovaný z fanouškovských konspirací a tvůrcovských klišé odkazujících se na sebe sama (to je tak maximálně ještě v pořádku). Ta touha po inteligentní a odosobněně vtipné pointě, která dřív rozsekávala hutné kriminální případy, přerostla v emocemi přeplácnutý seriál, kdy se rádoby chytrý zvrat objeví co minutu, jenom aby se domnělá laťka smartass provedení zápletek a jejich technického zpracování mohla pořád zvyšovat. Jenže zůstává u toho chytrého zpracování - řemeslně Sherlock fakt ještě stoupl a režijně to není vůbec špatné, přiznejme kredit . Bohužel, o co složitější děj se spoustou wow twistů Moffat s Gatissem nabídnou, o to prázdnější a nesmyslnější je ve výsledku příběh. Samoúčelný nablýskaný alibismus - ehm, celkem povrchní umění, ne, pánové? Sami jste z Sherlocka vytvořili blázna, který si musí svoje případy vymýšlet, aby nějaké vůbec měl. Fakt by mě nikdy nenapadlo, že dám Donovanový takhle přeneseně za pravdu.