Mr.KarlAdler

Chvíli trvalo, než jsem podlehl a začal nekontrolovatelně "sjíždět HIMYM" i já. Netřeba vyzdvihovat Neila P. Harrise a jeho fantastického Barneyho Stinsona (i tak si nemůžu pomoc), bez jehož množství nezapomenutelných hlášek, změn v chování a jednoduše nejvíc zábavného života, co snad kdo může nabídnout, by to celé postrádalo smysl. Tohle je prostě fakt. A nakonec na to ostatně i celý seriál dojede, jelikož s přibývajícím množstvím sérií už nejde hlavní pozornost dýl držet na po čase ohraném a nepružném Tedovi, jehož budoucí ženu trvá poznat tak dlouho, že snad i tvůrci pomalu zapomněli, k čemu celý ten počin vlastně měl směřovat. Jenže pro první tři fantastické série, kdy ještě humor krásně navazuje a klouže po svižném příběhu, stojí za to ztrácet čas - v romanticko-komediálním sitcomu je to špica. Co se týče dalších sérií? Průměr, podprůměr a marná snaha ... 1. řada 10/10 | 2. řada 10/10 | 3. řada 9/10 | 4. řada 7/10 | 5. řada 8/10 | 6. řada 6/10 | 7. řada 5/10 | 8. řada 4/10 | 9. řada 4/10

"Víš, chtěl bych pustit něco z doby, kdy hudba měla ještě duši". Absolutně stylová paráda o tom, jak je možný žít, a teď myslim skutečně žít, i ve chvíli, kdy vlastní nádobíčko už neslouží a kdy zbejvá jen posledních pár hodin předtím, než ti tvůj poslední přítel vpálí kulku do hlavy. Ty to víš, on to ví, ale nikoho to nerozhází. Těch posledních pár hodin je totiž možný strávit jako za starejch časů. A i když "sjet se" už znamená jen nějak rozmačkat pár prášků na záda a vysokej krevní tlak a projet se v nadupaný káře znamená hledat, kam vrazit klíčky, když už startuje jen na knoflík, jedno je jasný. Krvavý skvrny ze saka už nikdy pořádně nedosatneš. Ale proč se taky snažit, když se paklíčem vloupeš do obchodu a pořídíš si nový. No a když ti umře kámoš? Tak ho prostě pohřbíš, to je jasný... Poklidné tempo s příjemným nádechem letité skotské a šarmu, kterého my mladí zbrklí hulváti nemůže dosáhnout ani náhodou. Můj oblíbený a opět brilantní starý pán Walken a ukázkově "svůj" Al Pacio doplnění o ďábelsky flegmatického řidiče Arkina v parťácky gangsterské oddechovce, co to celé bere po svém, ovšem totálně. Ano, líbí se mi to. (Kéž bych měl po sedmdesátce taky na co vzpomínat.)

Dobrý, hodně dobrý film. Jeden z těch, kdy mě fakticky zajímá, jak to dopadne, i když je to tzv. tutový jak smrt. Allen prostě neotřele kombinoval jednotlivé prvky skládanky různé konzistence. A přestože je jeho, jindy tolik charakteristický, rukopis v pozadí, neměl jsem pocit, že by ten starý lišák nedržel uzdu pevně v rukou. Postava Chrise je zvláštní, nedůvěryhodná a zajímavá, jak jen může být. Pomalejší rozjezd pak nechá o to víc vyniknout následné hře na to, kdo vydrží víc a komu co dřív praskne - ukázkové. Woody zkusil něco nového. Něco, co nemá jeho šmrncovní humor, ale kam se přece ani nehodí, a proto říkám - ano. Být to ve své psychicky narušené stránce ještě o něco tíživější a nemít to tak dementní policisty, možná dám i pět.

Po hříchu se pro mě jedná o nejvtipněji zvládnutou klasickou (a tím konečně i VTIPNOU) komedii od prvního Hangoveru. Příběh neskutečně šlape, scénář perlí od úvodních minut díky Davidu Burkeovi alias Jeffu Wingerovi (arogantní pohodář - to je kombinace!) a s příchodem Jennifer Aniston stoupá herecká úroveň ještě výš. Vím, že humor je možná nejsubjektivnější věc na světě, ale ty všechny rádoby úspěšné komedie posledních let mi ukázaly, jak moc potřebuju "to svoje", abych se při filmu několikrát dobře zasmál. Taky je pravda, že rodinná záležitost je ještě tíž zpracovatelná, ale tady se to povedlo krásně namixovat tak, že si všichni přijdou na svý. Od koulí přes drogový bosse k falešnejm dětem až po Bin Ládina (to mě dostalo). Je to dostatečně decentní, dostatečně úchylný i systematický. No a co víc, nejen já, ale i Garáž je z toho nadšená!

Jednoduše oddechovka s Audrey, takže pod čtyři se mi nechce, i když bych jinak asi šel. Totiž, tenhle film byl a je převážně jedním. Představením nezapomenutelné Audrey Hepburn - její vizáže, stylu oblékání, rozmanitých pohledů a samozřejmě i špičky dokonalého nosu. Tak nějak jsem se dějem moc nebavil, zato skvělými a originálními dialogy rozhodně ano. A jeden z nejstarších Williamsových soundtracků má už svůj nezaměnitelný rukopis - pružný jak proutek (zajímavý). (Jo a nejlepší glosy měl stejně Hugh Griffith, ten chlap byl prostě příšernej ksicht - jen v dobrym.)

McDonagh se pro mě pomalu stává už chráněnou známkou. Protože když i brácha točí tak skvělý filmy, začínám litovat svejch neirskejch kořenů. Guard skoro nic nechybí, snad jen občas trochu ztrácí dech v poutavosti, ale jinak je to přesně podle mýho gusta. Gleeson je vynikající. Jeho antipolda je víc poldou než celý ten připosraný sbor korupčníků. Když drogový dealeři citujou Nietzscheho a umí náležitě ocenit soupeřovu dobrou ránu, když někomu zpoza pupku a nakvašenýho výrazu hřímá čest, když je to v Irsku a když hraje ta jejich flegmoušská muzika...je mi prostě dobře.

Mám rád krimi s nejasným motivem a překvapujícím prozřením na konci. Lucky Number Slevin (mimochodem, s jedním z nejidiotštějších českých překladů názvů filmů, s jakým jsem se setkal) je zajímavý navíc ještě tím, že skoro po celou dobu nepůsobí jako thriller, ale jen jako šťavnatá krimi s přehnaně klidným Hartnettem zataženým do hry, se kterou nemá nic společného. Lucy Liu mu je perfektní parťačkou (hlavně to úvodní "cukrdokafejiskření" nemá chybu), a i když vlastně nejde o výjimečný film v hereckých výkonech nebo po technické stránce, příběh stojí za vychutnání. A pokud už opravdu nic jiného, přítomnost Willise, Freemana a Kingsleyho zaručeně naladí.

Nakonec mi to na ty čtyři vychází. I přesto, že je to zdánlivě, a vlastně spíš i nejen zdánlivě, sportovní pohádka, spousta myšlenek stojí za uvědomění. A i když ve filmu působí hlavně jako vznešené fráze, mají hodně, hodně co do sebe. Nevím, proč mě Pokojný bojovník tak zaujal. Možná nejvíc proto, že je to vlastně autobiografické a že to končí právě v té chvíli, o které celou dobu Nick Nolte básní. Nic víc, nic míň. Překvapila mě taky skvělá hudební stránka.

Taková animovaná nolanovka, ale v některých věcech jednoduše nedotažená. Oproti o rok staršímu počinu Batman vs. Red Hood je toho až moc dějově (ten navíc vynikal pro mě na podobný film neuvěřitelně dobrým scénářem) a na druhou stranu se málo zaobírá realistickým podáním scén. Zrovna tak animace mi přišla lehce slabší, míň detailní, míň akční a třeba Selena se svoji muskulaturou připomínala spíš Caster Semeneyaovou. To, že je v mnoha ohledech horší než Red Hood, ovšem neznamená, že nejde o dobrou práci a že jsem se nebavil. Dokonce mám díky časovému zařazení příběhu dost silnou chuť pustit si oba temné rytíře.

Nó, Oplev přesvědčil. Absolutně špičková žánrovka. Žádné zbytečné vysvětlující úvody, nýbrž po hlavě do mrazáku. To mě asi zaujalo nejvíc. Pak už je to logické a k motivu, stejně jako k samotnému mstitelovi, si divák najde cestu velice rychle (ve všech směrech). Hlavní postavy jsou skvělé, každá má totiž filmu co dát a nezpůsobuje tuctový zážitek. Což přináší kontrastní situace, kdy dochází i na úsměvné scény v jinak absolutně nekomediální dvouhodinovce. Kupříkladu taková králičí tlapička dokáže mezi holohlavými drsňáky vyvolat poměrně znepokojující otázky. Akční sekvence maj teda skutečně šťávu a pan Laszlo (to se všichni Maďaři jmenujou jen Laszlo nebo Imre?) mi vůbec nepřipomíná Jasona Bournea, ne (nebudu si to připouštět)! Suma sumárum, s povzdechem musím konstatovat, že možná konečně nastal čas na původní Lisbeth.. Ještě něco. Jedno je mi záhadou, proč ho Alfonc neoddělal, když měl možnost? Jasně, bylo to jenom něco po půlce filmu, ale i tak. A vzkaz pro hierra - měl by sis to pustit.