luuvhaat

Mleté krůtí běhy! :D

Podle mě výsledek odpovídá záměru. Čekal jsem písničkový pásmo, dostal jsem písničkový pásmo. A pěvecký výkony mi přijdou řemeslně úplně v pohodě... ti Rejžci tady ať se jdou bodnout.

Film na mě působí kladným dojmem. Je pečlivě a do detailů zpracován, ponurá atmosféra mě úplně vtáhla do děje, herecké výkony jsou podle mě přesně takové, jaké režisér zamýšlel. A ve scénáři je umně namíchaná směs smutného příběhu, napětí a vtípků. Mám jen jedinou výhradu, a sice, že některé věty jsou proneseny jen proto, aby byl divák seznámen s okolnostmi, ačkoliv postavy příběhu o tom už musí vědět ("Proč jedeš tudy?" "Ajo promiň, já jsem si to neuvědomil"). Ale jinak se mi scénář zdá vycizelovaný, bez slovní vaty, ale se vším důležitým (právě pro diváka). Proto nechápu zdejší srovnávání s Partičkou, která je čirou improvizací, takže bych řekl, že tam jde právě o přesný opak. S tou film spojuje opravdu snad jen postava jednoho z hlavních protagonistů (a Michala Suchánka). A dle vervy, s jakou se Ondřej Sokol věnuje nejrůznějším režijním pracím, soudím, že nezadržitelně směřuje do kategorie učebnicových českých režisérů.

Tento Robinson Crusoe mi je nejsympatičtější ze všech dosavadních zpracování. Staví totiž dvě odlišné kultury, jako sobě rovné (v Pátkově domáckém prostředí je ta jeho dokonce i užitečnější) a není tam to otravný vnucování té západní coby všespasitelské. A Pierre Richard byl myslím stoprocentně rád, že mohl vypadnou z té letité škatulky :-)

"Toto kdybych neslyšel na vlastní uši, neuvěřím." "Jsem známej honič jelenů. Budeš-li chtít, zahoním tady..." Co věta, to hláška. Proto asi tento seriál znám nazpaměť. A abych to doložil-ve druhým díle se Josef Kemr představuje jako BOHUMIL Císař, ale v desátým tvrdí, že slaví svátek jako BOHUSLAV (!) :-)

Vysoce kvalitně zpracovaný výřez dějin nejrůznějších peripetií, kterými procházeli členové souboru DJC. Jediné, co mi vždycky kazilo dojem je násilné rozdělení úloh dvou hlavních představitelů. V článku, který Ladislav Smoljak uveřejnil o zhruba dvacet let později, píše že metody laskavý-přísný užili, aby děj víc plynul (a mj. že se vnitřně stále nesrovnal s tím, že ten los padl na něj). Podle mě to bylo zbytečné, protože nepřízní, se kterými se museli potýkat, bylo až až.

Představte si, jak by byl tento film zpracován dnes, když už víme jak to dopadlo: Gustav Anděl všechny nakazí svým kverulantstvím a do celého kolektivu se vkrade atmosféra napětí, podezíravosti, strachu a nejistoty. Ale tehdy byla jiná doba-bylo možné lecčemu rozumět, protože manžel byl kapelník. :-/

Ne nadarmo byly Historky z podsvětí zařazeny do knižního přehledu „1001 filmů, které musíte vidět než umřete“. Na Tarantinových filmech je pozoruhodná preciznost, s jakou jsou domyšleny i ty nejmenší detaily, které na první zhlédnutí uniknou, a skryté odkazy na jiná jeho díla (oblečení, značka vozu, jméno...) Proto je možné se na tento film dívat opakovaně bez dojmu „sleduju to jen tak na půl oka-už to znám...“ Pozornost vyžaduje také děj, který neplyne chronologicky. Navíc jeho popřehazování je tak šikovné, že zanechá výsledný dojem šťastného konce.

Natáčet film podle knižní předlohy je záležitost riskantní a na zpracování takto bohatého materiálu jsem byl upřímně zvědav. Z díla bohužel vyplynulo, že se záměr filmařů zcela lišil od mých představ. Pro diváka, setkávajícího se s Pravidly moštárny poprvé až ve filmové podobě, tvůrci úkol možná splnili. Já měl bohužel pro ně laťku nasazenou příliš vysoko na to, aby ve mně výsledek nevyvolal zklamání. Ten film je prostě o něčem jiným, než kniha.

Podle mne nejlepší sci-fi/crazy komedie z ranku těchto filmů točených v této době v ČR. Neustále houstnoucí sprcha gagů a situací, kdy snaha o jejich řešení přináší další a další komplikace, vyvcholí v poslední třetině, kdy je tělu herečky Evelyny Kellettiové voperován mozek vražedkyně Fany Stubové-a dílo zkázy je dokonáno. Nezbývá, než se slzami smíchu v očích sledovat šílenou jízdu a doufat ve zdárný konec (který se, jak jinak, dostaví).