Toj

Odpornost televizní formy ve střetu všeho, co očekávat od žánru. Na LFŠ jsem četl nějakou docela drsnou sebekritiku Sedláčka kvůli tomuhle filmu. Myslím si, že to není tak zlý, že film má v sobě trochu víc než ten jeden plán. Každopádně Třinec je fakt stylově hnusný místo. A hlavně dlouhý závěr s Michalem Davidem na pozadí buduje zručně napětí až do závěrečné akce a ta obscenita toho všeho v sobě má něco mimořádně oceněníhodného.

Docela přeji HBO ve vlastní tvorbě - ano, zde se jedná o přejatý model, ale rád bych to chápal jako příslib další kvalitní tvorby. Placené kanály nabízí zcela odlišný standard a vypadá to, že to bude platit i u nás. Ona má naše Terapie skutečně tady nevídané kvality. Najbrt je talent a Zelenka je nejtalentovanější český plagiátor, takže pro tuhle práci ideální... :) Spáčilovic holky se nad tímhle málem roztekly blahem a všichni známe ty formulky o tom, jak je to neuvěřitelně filmové, mistrovsky napínavé, geniálně minimalistické, že každý záchvěv chlupu v nose u Rodena představuje zcela nový význam a že je to zábava jenom pro inteligentního diváka. Ono to není zas tak božský. Nebo jsem na seriál příliš inteligentní. Navzdory ódám na subtilnost si myslím, že často je to dost polopatický a předvídatelný (zatím hodnotím po šesti dílech), že herecké projevy jsou zbytečně násilné. Taky by mě bavilo, kdyby se na program dostalo trochu více opravdové psychologie, ale to je věc vkusu. Takže já jsem hrozně potěšen, že tu něco takového vzniká, s radostí to dokoukám, doufám, že mě závěr seriálu rozdrtí a přeji HBO, aby pokračovali ve svém snažení a příští rok třeba i zkusili něco svého.

Charlie Day jakožto herec a spoluscenárista jednoho z nejujetějších, politicky nejnekorektnějších, nejpodvratnějších a hlavně nejzábavnějších autorských seriálu It's always sunny in Philadelphia pro mě byl velkým příslibem. Zvrácené oživení Hitchcockova tématu zní taky slibně... Režisér Seth Gordon se ujal párkrát režie v neuvěřitelně zábavných progresivních seriálech současnosti. Mluvím především o meta-seriálu The Community a americké verzi mockumentu The Office a také v (podle mě slabším) oceňovaném seriálu The Modern Family.... Každopádně tohle slibovalo čas strávený fakt v dobré společnosti, tihle lidé prostě nehrají podle pravidel a dokáží z toho vytěžit maximum... Jenže tohle je naprosto obyčejný hollywoodskou impotencí semletej seriál. Komedie, která má mnoho dobrých momentů, řemeslně celkem dobře funguje, ale vlastně se nijak výrazně neodlišuje od mnoha dalších ptákovin, které z podobného žánru lze vidět. Nijak výrazně se to neodlišuje například od Date night (přestože Horrible Bosses není tak ulítlý a trochu lépe funguje).

Je už takovou mojí perverzí, že jsem ohledně Dana Browna docela sečtělý... Nejprve Šifru, protože byla trendy, potom Andělé a Démoni, protože jsem je dostal a potom Ztracený symbol, protože mě zajímalo, jestli Brown nenarazí opět na nové dno... ;) Dan Brown je možná šikovný ve vytváření historických chatrně fungujících skládaček, přiznejme, že je i docela nadaný na psaní knih, které jsou psané směšně jednoduchým a mimořádně čtivým stylem stylem, ale nesmíme opomenout skutečnost, že je to tak trochu hlupák.. Při čtení jeho knih se mi často stává, že jsem pár kroků před vypravěčem. Kouzelný v tomto ohledu byl Ztracený symbol, kde se mi podařilo uhádnout dvě zásadní odhalení v polovině knihy - u jednoho si stačilo položit otázku: kdybych byl spisovatel, kam bych schoval ve Washingtonu poklad? :) Krom toho samozřejmě z knih řve snaha o trapnou sebestylizaci autora do své hlavní postavy a konstrukce děje a postav na těch nejohranějších klišé. Zatímco šifra mistra Leonarda mnohé mate falešným zdání velkých odhalení, těžké literatury a hlubokých pravd o našem světě, Andělé a démoni jsou sympatičtější ve své totální přehnanosti... Postavy tam chodí v CERNu po stropech, cestuje se superletadlem. Zde ani hlupák nepředpokládá, že čte nějakou velkou literaturu. Film vlastně dopadl tím nejhorším možným způsobem. Ponechává si hloupost, klišé, jednoduchost, banální styl, povrchní hru na emoce... Film se vedle toho, ale zbavuje těch největších nesmyslů - tím se dosahuje jakési větší věrohodnosti. Zároveň je to velkej film, drahý efekty a celkově se to snaží působit dost epicky. Takže máme hloupý film v nablýskaném kabátku, který se zbavil všeho, co by ho mohlo přímo usvědčit z jeho špatnosti... Samozřejmě je to zábava, řemeslně to funguje skvěle... Ale je to dost laciná zábava a dost hloupá zábava - přesně ve stylu toho nejhoršího a nejsterilnějšího, co může Hollywood produkovat. Knihu si už tak moc nepamatuji, ale mám dojem, že se Brown snaží být většinou podvratnej, snaží se napadat církev, dělá to dost hloupě a jeho argumentace není o mnoho lepší než při hádce s vesnickým ožralou po dvanáctém pivu. Vtip je v tom, že film se snaží být tak bezkonfliktní a poplatný, že se zbavil i tohodle lacině kritického vyznění... Na konci na nás mrkne vševědoucně kněz a nás zavalí teplo z toho, že ten bůh nás vlastně všechny miluje a vše je v pořádku. Takové libůstky jako hříchy bývalého papežem, to ve filmu vůbec není. Takže tenhle film se snaží svojí nekonfliktností prodat americkému (nebo řekněme raději konzervativnímu) publiku. Je nebezpečně bezpečný....

U Extase jsem měl problém se zvukem, který občas shazoval určité scény. Tady mi přišlo, že už zvuk funguje. Jinak samozřejmě opět naprosto impozantní práce s obrazem. Ve výsledku je to docela jednoduché melodrama (jako ostatně ostatní věci od Machatého), ale ty filmy od Machatého mě umějí zasáhnout.

Tohle bylo neuvěřitelné překvapení. Netuším, proč jsem se právě tomuto filmu ve filmografii Tarkovského vyhýbal, ale byl to ohromný omyl. Nevím, jestli je to tím, že jsem zrovna Oběť mohl vidět na plátně z filmového pásu, ale jednoznačně nejsilnější zážitek z tvorby Tarkovského a samozřejmě jeden z největších filmových zážitků vůbec. Dlouho by se dalo mluvit o geniální kameře, mizanscéně atd. Ale já vlastně nedokáži napsat víc, tohle je nezbytné vidět a ne špinit slovem.

Nemohu si pomoci, ale myslím si, že Machatému uškodil zvuk. Všechny ty jeho geniální detaily, paralelní montáž a další pro něj typické výrazové prostředky - pro mě jakoby ztratily trochu na síle... Navzdory tomu stále úžasný film.

Překvapivě kvalitní film. Můj obdiv má především za to, že mě vyvedl z omylu očekávání přezdobeného muzikálu, který těží dílem z písní a dílem z tematu nácků. Samozřejmě obojí tam je a funguje to jako atrakce - nejvíc pak přestylizovaný avantgardní kabaret s tváří vševědoucího Joela Greye, ale mimo to mě mile překvapila všudypřítomná podvratnost filmu. Mnohdy moc pěkné záběry, jednotlivé scény často šly radikálně proti očekávání, velmi citlivé práce s náznakem, s nedoslovností a celkově dějová struktura, které se vymykala tradičním šablonkám...

Možná první film od Soderbergha, který se mi opravdu líbil. Jeho komerční filmy mě vlastně vůbec nezajímají a jeho nezávislá tvorba mě nikdy nijak nezasáhla. Girlfriend Experience se nebojí trochu experimentovat - samozřejmě neříkám, že ta zcizenost, vystavění děje, záběry atd. jsou geniálně objevný. Ale dost mi to vyhovovalo. Myslím, že Soderberghovi se podařilo naplno využít možnosti média a nechal ho mluvit svou řečí. Právě v tom, že nemůžu vyplivnout o čem film je v pár jednoduchých větách a klišé, nacházím velký plus...

Má vášeň pro Freuda se v tomto případě střetla s mou nenávistí vůči životopisným filmům. A nedopadlo to vůbec špatně. Děj je zde vystavěn kolem Freudových začátků a jeho střetu s pacientkou Annou O., na které postupně staví své teorie. Příjemným bonusem pak je Hustonova režie a jeho expresivní práce s formou obzvlášť ve snových sekvencí. Přestože film pěkně vypráví příběh Freuda a psychoanalýzy v plenkách a plní tak vše, co by se od podobného filmu dalo čekat, stále zde chybí něco, co by z filmu dělalo zásadní umělecké dílo. A proto je film pouze zajímavým, poučným a kvalitním filmem od režiséra mnoha geniálních žánrovek.