sypanycaj

Vzpomínám si, že když film 2/3 roky zpátky vycházel na DVD (tehdy bylo v módě, kupovat je v trafice za pár pětek), větším písmem než název filmu, bylo naspáno to, že ve filmu je obsažena nejdelší sexuální cena v historii filmu. Nebylo třeba, prodávat jej tak lacině. Ve filmu je mnohem víc. Člověk měnící se pod tíhou situace, kdy ztratil někoho blízkého. Další, který se naopak mění vlivem ztráty člověka, který mu (ač by měl) blízký nebyl. Problematika rasových předsudků. Samota otce a syna pod jednou střechou, kteří k sobě nenašli cestu. Strach syna ze zklamání otce. Bezmoc. Sblížení za těch nejneromantičtějších okolností. A když se zeptám - kdybychom mohli vracet čas, vrátili bychom ho před "kritický bod zlomu" a nebo úplně na začátek, abychom mohli všechno udělat úplně jinak - líp?

Osobně předtím než jdu na film, seznámím se s ním jen zlehka - nechci vědět, jaký detail je tvůrcův odkaz na to a ono, ani jak ho inspirovalo pohnuté dětství (samozřejmě pokud je režisér "profláklý", tyto věci o něm chtě nechtě vím) nebo nedávná tragédie v osobním životě... Pokud mě zaujme film, zajímám se dál. Ale na startovní pozici, když na se na plátně objeví úvodní titulky,.. tehdy pro mě film opravdu začíná. Fontána, to byly audiovizuální orgie. Mozaika, který zblízka působí zdánlivě rozdrobeně, protože až s lehkým odstupem (a ideálně tak druhým až třetím podíváním) ji lze vnímat tak nějak kompletněji... A pak už si nejde nevšimnout, jak se dotýká základních filosofických otázkách na téma vztahu "člověk a život". Velkolepě a zároveň intimně pracuje s ikonou člověka toužícího po věčném životě - ač zprvu většinou v sobecké pýše doufajícího ve věčnost svou, postupně - po zjištění, že smrt blízkého je mnohem více bolestivou - poháněného spíše touhou získat více času...

Dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbala. Bylo tam na mě moc hvězd, všichni z toho byli až moc paf, brala jsem to jako takový dobře načasovaný nenáročný trhák, který díky tomu, jak se o něm mluví, bude úspěšný i kdyby nechtěl. Podívala jsem se až když opadlo to "davové" šílenství a byla jsem příjemně překvapená. Do dvou hodin parádně zapasovány příběhy o podobách lásky, o dobrém i špatném co přináší - přitom to nebylo přeslazené. Příjemná směs emocí místo popcornu byla fajn.

Skvělá volba herců - ta pro mě u tohoto filmu udělala moc. Oba byli velmi snadno uvěřitelní. Nevím, jestli bych film žánrově zařadila do kategorie romantických komedií, podle mě mu to lehce křivdí - je v něm víc. Obzvlášť se mi líbilo střídání dobrých a špatných období vztahu, kde bylo krásně vidět, jak moc v hodnocení druhého člověka dělá to, jak ho chceme vidět.

Lepší už to nebude? Nevadí, i tak to bylo dobré dost. Od Nicholsona perfektně zahraná hlavní postava, a to do nejmenším detailů. Ale... To není žádné překvapení, spíše šlo o sázku na jistotu. A Hunt a Kinnear rozhodně nebyli o mnoho pozadu. Výsledkem je velmi příjemný film, který je kvalitní (ač ne úplně obvyklou) romantickou komedií.

Nemám v lásce Mela Gibsona, ale přesto se mi film líbil. Třebaže bylo dost šancí, nevšimla jsem si, že by film sklouzl k trapným vtipům. Naopak bylo opravdu komické sledovat, jak se šovinista s nulovou sociální inteligencí postupně stává odborníkem na opačné pohlaví - a to už nejen v oné jedné oblasti.

Spacey, Hunt i Osment to táhnou nahoru. Ale pořád je to sentimentální film podsouvající myšlenku, která v reálu nemá šanci se uchytit. Navíc správný hollywoodský doják má špatný konec, protože divák si přece přišel do kina pobrečet, tak mu to musíme splnit, že ano. Kdyby tvůrci trochu brzdili s citovým vydíráním, kterého bylo plno celých 123 minut, šlo z toho vykřesat víc.

Zvláštní. Ale takové to "zvláštní", které je dobré. Carrey i Winslet jsou v tomto filmu skvělí, k tomu originální scénář a je z toho film, který je vidět jednou málo.

Dneska není moderní říkat, že dva se rádi mají. Všichni jsou single a je in mít nějakého toho kamaráda s výhodami. Vždyť co člověku chybí? Žádné riskantní citové investice, konverzační kličky a hlásek v hlavě "kdyby to stará viděla" - protože téhle staré do vás přece nic není. No ale jak to může dopadnout, když jdeme do kina na romantickou komedii. Kamarád taky rád a samozřejmě se nám do toho vkrade láska a duše romantika si přijde na své, protože "vše dobře dopadne". Tenhle film ani nemůže mít extra špatné hodnocení, protože tem, kdo se na něj jde podívat, se dočká toho, čeho chtěl (a s čím oprávněně počítal), a kdo tomuto žánru neholduje, ten se nebude přes 100 minut přemáhat jen proto, že je tam Justin/Mila - jejich fotek je přece plný internet...

Helena Bonham Carter - první plus. Příjemná ironie v dialozích- druhé plus. Nezvyklá práce s kamerou - třetí (zajímavé) plus. Bezprostředně po "promítání" jsem si říkala, že mi ve filmu trochu scházel nějaký zásadnější moment. S odstupem jsem jeho absenci naopak vnímala jako klad. Vždyť život taky vždycky nemusí mít spád a šmrnc. Někdy jen tak plyne a člověk si ani neuvědomuje, jak se mění.