Eleanor05

Opravdu jsem chtěla dát Hastrmanovi víc hvězdiček, skutečně jsem chtěla a první hodina snímku napovídala, že alespoň tři by byly adekvátním hodnocením. Přehršel poetických záběrů na českou krajinu, lidové písně, obyčeje a neúnavná snaha vesnického faráře zamezit starým pohanským rituálům, to vše se tvůrcům nadmíru povedlo. Zkrátka ve vylíčení atmosféry české vísky z devatenáctého století, bych (téměř) neměla námitek. Ani chování místních obyvatel nepůsobilo nepatřičně, či rušivě, až tedy na Katynku. Tato dívka, vědoma si své (prý) vysoké inteligence, projevující se ovšem výhradně jako arogance, přílišná sebejistota a drzost, vyčuhovala z davu a zamotala hlavu většině pánského osazenstva. Katynka byla zřejmě zamýšlena jako sympatická, emancipovaná postava, obdařena nespoutaností a chytrostí, ovšem projevovala se především jako namyšlená holka, která musí být všude vidět a slyšet, která svádí bohatého šlechtice a jejíž celá chytrost se projevuje pouze tím, že "hodně čte". Hastrman jako takový byl o něco sympatičtější, jeho arogance byla, na rozdíl od té Katynčiny, na místě, jelikož žil celá staletí a měl vzdělání a zkušenosti, o kterých se vesničanům ani nesnilo. Proto ale zase těžko uvěřit, že za svůj dlouhý život nikdy nepotkal dívku podobnou Katynce (ono bezdůvodně namyšlených holek není zas tak málo :D). Čili rozvíjející se vztah barona a Katynky, podle mého názoru, škodí celému příběhu, a čím jsou si ti dva blíž a ubývá všeho kolem (vesničané, starost o rybníky, starost o udržení křesťanské víry), tím hloupějším a přímočařejším se děj stává. Dvacet minut před koncem nám tak zbude už jen něco jako historicko pohádková telenovela, kde všichni chtějí jednu vesnickou holku, ale ona chce jen barona. Vyvrcholení snímku není nikterak strhující, navíc v kontrastu s poněkud roztahaným, pomalým tempem celého snímku působí zkratkovitě, useknutě a nemá na diváka skoro žádný emoční dopad... Povzbudivým faktem ovšem zůstává, že Hastrman není po většinu času nevkusný nebo trapný, drží si svou pomalou, ucouranou důstojnost, a ačkoli se ke konci zvrhne v červenou knihovnu, stále se řadí mezi nejlepší snímky, co u nás byly v poslední době natočeny. 2,5*.

Klasický Sedláček. Spousta strojených, až knižních, nepřirozených dialogů, (zde je na vině tedy hlavně scénáristka Eva Kantůrková) a typická Sedláčkovská emoční prázdnota, odlidštěnost a nuda. Bez jakékoli pořádné umělecké formy, silných záběrů, či dobré hudby. Vypadá to jako dvouhodinový díl Českého století. Nevím, jestli někdy Robert Sedláček neuvažoval třeba o dokumentaristice namísto točení dramat, či seriálů, ale domnívám se, že u dokumentů by se našel. Tam jde totiž o fakta a méně o emoce a skoro vůbec tam není zapotřebí umělecká forma. Sedláček, popř. Kantůrková, nechtějí vyprávět příběh, nechtějí diváka šokovat, uchvátit, rozesmát, rozplakat, oni chtějí jen suše popisovat a k tomu se nejlépe hodí dokumenty. Tam si myslím, že by měl Sedláček úspěch. Jako celovečerní snímek, který byl nota bene v kinech, je Jan Palach sotva průměrným filmem. Nechápu, proč za ta léta ČT ještě nekoupila od HBO Hořící keř, zvlášť, když od upálení Jana Palacha letos uplyne padesát let. Sedláčkův snímek totiž nedosahuje ani dvaceti procent kvality minisérie Agnieszky Holland a to v žádném ohledu.

Když si sedá český divák o Štědrém večeru k televizní obrazovce a chystá se na každoroční pohádku, je již připraven na mnohé. Na pár amatérských hereckých výkonů, na levné kostýmy, na určitou nesepjatost a nelogičnost děje, na nudný scénář, na stupidní fórky, na trapné pitvoření atd., po neblahých zkušenostech z let minulých je už zkrátka schopen tolerovat mnohé, ale co je moc, to je moc! Na téhle příšernosti bylo špatné naprosto vše a to úplně od základu. Příběh je zasazen do světa, v němž je vše postavené na hlavu, a který nemá žádná pravidla - hlavní hrdina, vesnický sirotek, především nechce pracovat. Na vojně podvádí a lže, finguje různá zranění, aby se vyhnul jak výcviku, tak jiným činnostem nutným k chodu společnosti (vybírání daní), odmlouvá a je drzý na autority, včetně politických špiček země a ty si to s klidem nechávají líbit. Ve své drzosti dojde dokonce tak daleko, že si myslí na princeznu, do níž se zamiloval, ačkoli si s ní řekl jednu větu a nakonec je "přísně potrestán" tím, že je z vojny i jiné činnosti propuštěn a ještě je odvezen domů. K tomu ve snímku figuruje i jakási "Troškova vsuvková linie" z pekla, v němž se nacházejí slovy DVA stupidní, šišlající a pitvořící se čerti, z nichž se jeden - cca padesátiletá čertice zamiluje do cca čtrnáctiletého hlavního hrdiny a snaží se jej vlákat do pekla. Pak shodou okolností přijde hlavní hrdina k čarovné věcičce, která "soudí" všechny lidi kolem něj, kromě něj samotného a drzý, povinnostem se vyhýbající floutek je stavěn na piedestal, coby čistý a hodný kluk... Někde v těchto místech jsem tu hrůzu přestala sledovat. Scénář příšernost, kterou by se soudný člověk styděl dát přečíst i členům vlastní rodiny, Zelenka ho ještě zfilmuje. Casting absurdní - ten prepubescent v hlavní roli, který neuměl říct jedinou větu uvěřitelně, byl jako co? A ten fyzicky odporný a úděsně přehrávající Kříž? Křečovitá Vilhelmová? V každé roli stejný Liška? Logika děje žádná. Jakákoli hierarchie společnosti, ať už v království nebo v pekle, nenaznačena. Každý si dělá co chce, kdykoli se mu zachce. Hudbu jsem postřehla pouze tehdy, když měla za úkol simulovat Disneyovská muzikálová vystoupení - naprosto nepatřičně a nevkusně. Alespoň průměrné herecké výkony neexistují (snad až na povinnou roličku pro předsedkyni Zemanova fanklubu - Bohdalovou). Kostýmy jsou strašně ahistorické (střihy, látky). A takhle bych mohla pokračovat, ale byla by to ztráta času stejně, jako sledování této stupidní, kýčovité, nefilmové příšernosti. U českých pohádek zaslouženým jednohvězdičkovým hodnocením, či odpady, nešetřím, ale momentálně si nemohu vzpomenout, jestli jsem někdy u pohádky potřebovala pod odpadem ještě další nižší stupeň, aby hodnocení skutečně odpovídalo realitě.

Nevědomá obžaloba uměním... Úplně se vyhnout očekávanému konfliktu (tedy střetu mezi hlavním hrdinou a hlavním záporákem) je jistě originální a nehollywoodské, přesto si myslím, že by ono konvenčnější rozhodnutí scénáristů bylo vhodnější. Přesto si myslím, že by bylo působivější, zábavnější a dodalo by snímku na vážnosti a síle. Po velmi slibném začátku (Elisabethin osud), se s každou "skokovou" změnou v životě hlavního hrdiny (dospělost a zamilování / odstěhování od tchána a tchyně) film stává stále zdlouhavějším a nudnějším. Namísto, aby se zabýval zábavnými postavami a zločiny z minulosti hlavního záporáka, nesmyslně dlouho nám ukazuje ploché kladné postavy a jejich milostný vztah. K dovršení všeho považovali tvůrci za důležité zaměřit se na studenty a učitele Akademie moderního umění, namísto řešení hlavního konfliktu. /// Filmu ale nelze upřít onu výbornou první půlhodinku, stejně jako mu nelze upřít výbornou hudbu a pár silných momentů. Rovněž se domnívám, že lidem s hlubším vztahem k výtvarnému umění, než jsem já, se bude snímek líbit více. I tak je to zahozená šance na obrovské strhující rodinné drama, jen kvůli snaze nebýt očekávatelným, ale přesto zůstat tak trochu sentimentálním a patetickým.

Nudný a nevýrazný film, plný nudných a nevýrazných hereckých výkonů. 1,5*.

Měla jsem jiného favorita, Call Me by Your Name, ale bylo mi jasné, že nevyhraje, protože je příliš odlišný, nehollywoodský a navíc jeho tvůrci a herci nebyli mnohdy ani nominováni, ačkoli by si to zasloužili (režie, herec ve vedlejší roli). Takže zklamaná z výsledků ani moc nejsem, očekávala jsem je zhruba takové, jaké byly. Jsem spíše zklamaná z nudného, sterilního přenosu bez jakékoli originality a vtipu, kde se každý člověk už bojí udělat si legraci z čehokoli, aby se náhodou nepřiblížil hranici něčeho, co by si lidé mohli špatně vyložit. A to aniž bych jakkoli zpochybňovala kampaně za rovnost pohlaví, ras, sexualní orientace a kampaně proti sexuálnímu násilí. Jimmy Kimmel tam vlastně vůbec nebyl potřeba, žádný pořádný vtip se nekonal, každé druhé vystoupení bylo manifestem za něco, nebo proti něčemu, což je sice chválihodné, ale nevím, jestli je to právě to, co diváci chtějí od přenosu předávání nejvýznamnějších filmových cen světa. Pokud by měl jít další ročník touto cestou, bylo by daleko lepší a časově úspornější, kdyby se na plátně jen promítaly ukázky z nominovaných filmů a pak se přečetly výsledky. Bez kýčovitých, na objednávku složených "písní" a hlavně bez neustálých reklam. PS: Ta montáž s "90 years of dreams" byla nejlepší na celém přenosu. PPS: Nejlepší původní scénář - Get Out - bylo největší WTF? přenosu.

Jak už jsem psala u jednoho z prvních dílů Sharp Objects, tento seriál je víc, než čímkoli jiným, stříhačskou flashbackovou manýrou zobrazující téměř neustále pouze prostřihy z hrdinčiny minulosti. Děj se skoro nehýbe dopředu a zoufale se snaží mít hutnou jižanskou atmosféru True Detectiva 1. série, přičemž se mu to až směšně nedaří. Další nadhodnocený seriál, který ničím nevyčnívá nad průměr současné seriálové tvorby.

Ani silný závěr nemůže zachránit další nudnou bezdějovou epizodu. Příběh se odehrává tak pomalu, že prakticky stojí na místě, a jestliže jsem si ještě u prvních dvou epizod říkala, že se seriál snaží být méně zábavným, méně atmosférickým a méně temným True Detectivem (1. sérií), nyní se obávám, že se už nesnaží být vůbec ničím, snad jen stříhačskou flashbackovou manýrou oscilující mezi prostřihy z hrdinčiny přítomnosti a hrdinčiny minulosti. Stále existuje jistá naděje, že se Sharp Objects rozjedou, ale tři první díly s minimem zápletek už jsou opravdu scenáristicky na pováženou.

Pokud jsem minisérii Broken (2017) nazvala koncentrovanou, ničím neředěnou depresí, pak tento seriál je naprostou ultra depresí. Především druhá epizoda je tak silná káva, že není lehké ji sledovat a přemýšlím, jestli na poli seriálové tvorby pamatuji něco více temného. Benedict Cumberbatch zde ke všemu hraje úžasně, citlivě, lidsky a určitě by si zasloužil nějaké herecké ocenění za svůj výkon. V prvním dílu to sice zase vypadalo jen na "Sherlocka" se vší svou přepjatostí a arogancí, od třetího dílu však vybalí tak perfektně sedící a uvěřitelné herectví, jaké jsem u něj neviděla od komorního dramatu Wreckers (2011). Ačkoli druhý a třetí díl seriálu Patrick Melrose jsou skutečně na hodně vysoké úrovni, problém je, že si série svou zajímavost neudrží až do konce. Zatímco především třetí díl je skvělou kritikou snobského způsobu života (kterému se nevyhne ani sestra královny Alžběty Margaret) se vší prázdnotou, povrchností, absencí všech hodnot a morálky, zbylé dva díly bohužel tak trochu navážou na ten první a pouze "pitvají" hlavní postavu. Další věc, která mi, jako divákovi, vadila, byly obrovské časové skoky mezi epizodami a zaměřování se na nepodstatné věci z Patrickova života, místo těch podstatných (proč se například celý jeden díl díváme na to, jak Patrickova matka odkazuje dům nějaké nadaci, místo toho, abychom třeba viděli, jak se Patrick dal dohromady se svojí budoucí manželkou? Nebo proč se prakticky celý první díl máme dívat na jednu postavu, která fetuje, nebo shání fet? Nestačilo by z fetování, opíjení se a blouznění třeba jen dvacet minut a zbytek vyplnit dějem? atd.). Dále je třeba ocenit odvahu Huga Weavinga hrát tak odporné monstrum, které navíc ztvárňuje natolik sugestivně, že se vám z něj dělá špatně od žaludku, sotva se objeví na scéně. Jennifer Jason Leigh vedle něj působila naprosto průměrně a nezajímavě. /// Patrick Melrose rozhodně není špatný seriál, jeho největším problémem je však nevyrovnanost kvality jednotlivých dílů a možná i problém tvůrců s nejistotou, co chtít seriálem nakonec říci. Benedict Cumberbatch je zde ale skvělý a jsem ráda, že navzdory účinkování v hloupých Marvelovkách a čím dál horším a kýčovitějším Sherlockovi, vzal roli v krátké komorní minisérii, kde může uplatnit svůj talent a doufám, že bude v tomto trendu pokračovat.

Děje je tam zatím tak málo, jako ukázek kvalitního herectví ze strany Benedicta Cumberbatche v tomto seriálu. A zatímco příběh je nucen si ztěžka klestit cestu skrz skoro nekončící scény plné sebestředného vyšilování a fetování hlavní postavy, Cumberbatchův nesporný talent se zase musí prodírat haldami hystericky přepjatých teatrálních gest a přehrávaných grimas. Patrick Melrose je, zatím soudě podle prvního dílu, vlastně takový, jako poslední dvě série Sherlocka - sebestředný, narcistický, vizuálně vymazlený, dějově minimalistický, zaměřený výhradně na hlavní postavu, jen se rýsuje býti hlubším a nepochybně depresivnějším. Nutno ale dodat, že i těch pár záblesků Cumberbatchova talentu ve chvilkách, kdy zas a znova nepředvádí "Sherlocka", stačí na to, aby mě seriál zaujal, a také na to, abych jeho pilotní díl ohodnotila třemi hvězdičkami.