zdenik

mix dobře odpozorovaných situací z každé správné české díry :) je to jen výběr toho, co se tu dá zažít, myslím, že tento materiál navíc drží docela dobře pohromadě, čehož jsem se zpočátku bál... to, na co se v těchto filmech bez děje čeká, ale nepřichází. nepřijde nikdo zvenčí s potřebou rozbíjet "tento svět", ani odchodu Jaruny není věnovaný takový prostor, aby vznikla ona polemika "zůstat či odejít"... a když se něco uděje (vražda), tak se to taky celkem cynicky zahrabe. tak jsem jen čekal na vrcholný moment, po němž budou následovat titulky. obešlo se to bez překvapení. nicméně: +- 102 minut jsem se královsky bavil.

Už jsem si myslel, že 3D jakožto dobová laciná atrakce bude brzy pohřbeno. Ale tenhle film mě naprosto nadchl. Ano, očekával jsem, že vesmírný prostor a stav beztíže budou 3déčku skvělým materiálem, ale nečekal jsem, že mě 90minutová podívaná vtáhne tak, že na konci filmu budu mít skutečný problém vstát ze sedačky s vědomím tíhy vlastního těla. Skvělé to bylo.

Almodóvar je provokatér a jestli si někdo myslel, že už je na výstřední legrácky moc starej, tak mu tímhle filmem dokázal, že není. Myslím, že se pan režisér při natáčení skvěle bavil a velký kus té zábavy a energie se mu na mě podařilo v kině přenést.

za dokument *** (formálně nezvládnuté), za zmedializování a celkové zviditelnění problému ***** a více! možná bych ten dokument spíš než ŠMEJDI nazval SVINĚ (a to jsem ještě eufemista)..

Je až neuvěřitelné, jak přesně tenhle film vystihuje realitu. Se stejnou chutí, s jakou si dávám Formana nebo Chytilovou, si dám zase dalšího Sedláčka. Opravdu talentovaný český tvůrce, který se nebojí tvrdého komentáře vůči společnosti, umí najít a dokonale uchopit téma. Smekám!

Formálně skvělý film, ale ta psychologie postav je tak povrchní... Portman neuvidíte jinak, než jako ufňukanou holčičku, která, když už se to v ní konečně zlomí (moment podlomení nohou - šílenost, kterou jsem snad rychle zapomenul), tak se vlastně nezlomí a zas jen fňuká. Vlastně je to o tom, že na divadle jako herec opravdu dokážete vystoupit sám ze sebe a být v daný okamžik někdo jiný. Ale té fantasmagorické omáčky kolem toho... to bylo snad i zbytečné. Moucha utopená v Labutím jezeře, napadá mě. Jinak určitě každého neznalého dostane Čajkovskij, ovšem to v divadle mnohem víc. Dávám **** z lásky k Labutímu jezeru, k baletu obecně, perfektní formě a řadě nápadů (těch efektně-nepitvořivých).

V podstatě od prvních chvil jsem pozoroval, jak funguje výprava a kde naleznu nějaký nepravděpodobný detail - to mě bavilo především zpočátku, když film plynul dynamickým střihem podivně rychle a já si říkal: Noir?!? Tohle? Ale později jsem plně propadl příběhu, úžasným hereckým výkonům i atmosféře. A k závěru můžu říct jen tolik, že miluju, když mě film překvapí. Bylo to silné a přes všechna počáteční urychlování a občasné přehnané kaširování noiru - tohle je film, který má hodnotu.

očekával jsem komedii a ono se to zvrhlo v noční můru... na 33. rok vznikl s Vlastou Burianem nezvykle temný film, zamýšlející se nad bezmeznou dobrotou jedněch a protřelostí druhých.. František Smolík v hlavní roli předvádí poměrně výrazný (oproti jiným hercům) divadelní výkon, který v kombinaci s Fričovou filmovou kompozicí vytváří zvláštní expresivní momenty jinak pozvolna plynoucího příběhu

No bodejť by tohle komunisti nechali bez povšimnutí:) bez ohledu na dobový kontext stále živá komedie ve velice svižném tempu.. a jak už zde bylo řečeno - Rade Markovic a Tatjana Beljakova mě bavili tak, jako Cary Grant a Rosalind Russel ve filmu Jeho dívka pátek. Je nade vše smutné, že za takový svěží závan v českém filmu museli Kadár s Klosem pykat.

Bohdanovy filmy sleduji od počátku a každý z nich pro mě byl vrcholem, jehož překonání jsem si nedokázal představit. Po čtyřech letech od Venkovského učitele jsem byl svědkem něčeho neuvěřitelného - Čtyři slunce jsou natolik opravdovým / pravdivým, bolestivým filmem, že nemají u nás na plátně obdoby. Právě ta bolest, otázka víry, vnitřní síly lidí, ať už jsou z jakýchkoliv sociálních skupin a prostředí, to vše je tak těžké popsat, zahrát, natočit, že si na to mohou troufnout jen opravdoví mistři. A já se nebojím Slámu postavit vedle Tarra nebo Tarkovského, Sokurova. Samozřejmě, najdou se diváci, kteří tyhle věci nechtějí vidět a slyšet, a nebude jich málo. Ale na druhé straně jsou diváci, které Slámovy Čtyři slunce hluboce zasáhnou a způsobí jim opravdovou očistu. Myslím si, že postoj diváka k Slámovým filmům může být docela dobře odrazem jeho postoje k životu.