woody

Skvostný příspěvek k reminiscenci 70's thrillerů. Bezesporu jeden z filmů roku.

Mohla z toho být satira ala Romero. Mohlo z toho být krásné survive drama ala Boyleovo 28 dnů poté (k čemuž měl ostatně první díl směle vykročeno). Čeho jsme se dostali? Soap opery z prostředí atlantského lomu plné uplakaných rozhovorů otravných postav. Každá, skutečně každá slibná dějová odbočka vyšumí do ztracena. Marně přemýšlím, co tam vlastně těch 6 dílů řešili podstatného. Vím jen, že po 4 epizody se všichni pohybovali na prostoru menším jak ostrov v Lostu. Celý způsob vyprávění je jak z 80's, nevzrušivý, ubíjející, člověka to o to více zamrzí, když v ostatních seriálech za 6 epizod sestřelí Air Force One, spáchají atentát na prezidenta a ukradnou atomovku ... Největší zklamání sezóny, dosledované jen ze setrvačnosti.

Snímek, který byl anachronismem už v době svého vzniku ... Ale co na tom sedej, když i po letech je to parádní starosvětská jízda.

Jsem sám, koho děsivě iritovalo, že se tam všechny postavy chovaly jako lobotomizovaní infantilní kreténi? Esence všech těch špatností, které nenávidím na přemoudřelých artových bijácích, utápějících se ve vlastní mondénnosti "óóó, já jsem tak neučesaný a queer, mě nepřehlédnete, óóó, ňach ňach" Na druhou stranu, ztělesněný sen hezoučkých manýristických pozérů s ofinami a brýlemi bez skel, kteří zjistí, že nejsou sami, kdo mají v pubertě bolístka a trápení ... Jestli mám tohle považovat za generační výpověď, tak jsem si jen potvrdil, že jsem se narodil o století později, než jsem měl.

Zájemcům o Churchilla to nic nového, ani objevného nepřinese, přesto je radost užívat si soustředěného projevu Brendana Gleesona. Jedinou výtku bych směřoval k přílišné zkratkovitosti, známému to neduhu životopisných filmů (zde dělí Den D a konec války jediný střih, což je docela zarážející). Ale jako didaktické pomůcce do hodin dějepisu se tomu dá jen zatleskat, alespoň by se více lidí dozvědělo o Churchillově obrovské píli. (Obrovský dík patří castingu, který dovolil, aby se roli maršála Stalina zhostil fenomenální Alexej Petrenko, jenž si tak po 20 letech zopakoval svou mistrovskou etudu z Baltazarovy hostiny. A stále z něj sálá cosi nepopsatelně děsivého, byť je tam jen 5 minut)

Tož tohle jsem, strýko, nepobral...

"Dobrá, Herr Hitler, dáme vám Sudety, Rakousko a Československo. Tch, Tsche ... Nevíte, jak se to píše? Nevadí, napíšu Polsko, však si rozumíme." ... Již dlouho jsem neviděl tak silně pravicově konzervativní film, který se nebojí prezentovat pacifisty, mladé levičáky a ochránce lidských práv jako zfanatizovanou verbež a zombie. Netřeba dodávat, že mě to hřálo u srdce. Škoda toho převleku za Děsný biják, jenž snímku ubližuje několika nedovařenými fóry (fekální humor však nedetekován, za což palec nahoru). Většina lidí se toho nedotkne ani prstem a ti, co ho uvidí, ho většinou nepochopí, čehož je důkazem zdejších mimózních 26 %. Na druhou stranu je pravda, že Flipperova věta "Robiť si srandu s uvedomelých ľudí je dosť primívne, aj keď som sa sem tam zasmial." mě rozesmála více jak film samotný...

Konečně film ze školního prostředí, kde učitel neuchvátí krásou básní, divadla, hudby, basketballu, tance nebo háčkování. Naopak, nastolí tvrdé represálie a vyjebává s každým, včetně učitelského sboru. Studenty motivuje tím stylem, že je vyvede na střechu a řekne jim, ať raději skočí, pokud mu budou ve škole kouřit crack. Prosté, ale účinné, se slzopudným finále. Teď se bohužel musíme vrátit k těm sluníčkovým snímkům "podle skutečné události", kde se z hispánských školních gangstrů stanou napravení skautíci. Freeman by mohl charisma prodávat v plechovkách po tuctech. (A má to parádní plakát a 80's OSTčko včetně Guns N' Roses)

Jako satira ucházející, jako kontrafaktuální historie naprosto zcestné. Kdyby si to více pohrálo s "luskem" a následujícími událostmi (Hitler se dostane k moci bez WW1! WTF?!), mohlo se jednat o perfektní přírůstek k mystifikačním dokumentům.

Ó ano, stejná normalizační odpornost jako stejnojmenný kinofilm. Nechvalně proslulá divadelní slátanina, ostře nastavující zrcadlo reakci a oportunistům a jiným spiklencům, kteří mohli za kontrarevoluci známou jako Pražské jaro, tentokrát ve formě televizní inscenace. Věra Bulbíková se však v žádném případě nemůže vyrovnat procítěnému výkonu Jiřiny Petrovické (toho času signatářky žádosti vykonání trestu smrti nad Miladou Horákovou). Dále chybí nejzábavnější atributy Traplova kinofilmu - prostřihy na hroby rudoarmějců, rosu na šeřících a procházky po parčíku. Zbývá jen těžkotonážní šrapnel odpudivé revizionistické lobotomie v klaustrofobních kulisách.