woody

Nejméně známá Riefenstahlová, přesto stejně povedená jako Triumf vůle ze stejného roku. Zatímco zmíněný dvouhodinový spektál zobrazuje jednotu a soudružnost Volku pod Führerem a jeho partají, ale nejde o nic jiného než umně sestříhaný záznam sjezdu. Tag der Freiheit je naproti tomu dokonalou militaristickou propagandou, která měla pozvednout ducha a morálku a ukázat sílu tisíciletou Říši. Jen si představte ty mladé lidi a jejich rodiče, pyšné a zákonů dbalé Němce, kteří museli 14 let živořit v korupcí a násilnostmi prolezlé Výmarské republice, platící obrovské reparace, kde se ze zákonů stala jen slova na papíře. Nyní v kinech viděli bravurní záběry stovek letadel a kanónů, dávajících na odiv mocnost Wehrmachtu a odhodlání napravit dávné křivdy. Dokonalý brainwashing, za který by se dnes nemusel stydět žádný pohůnek nelidského systému. (btw. tvrdit v komentářích pode mnou, že Wehrmacht se vlastně ničeho nedopustil, je nemalá demagogie. Byli to stejní zločinci jako SSáci, to jen k té odolnosti vůči dnešní propagandě a různým výkladům dějin)

Tripovitý trash o tom, kterak Hitler nafingoval svou sebevraždu a utekl do pákistánského vnitrozemí, kde se oženil a počal syna. Starý Hitler byl ovšem lůzr, kterého šikanovali sousedi a jeho syn - Hitlar - z toho má trauma. Kompenzuje to tím, že jako bohatý a mocný statkář tyranizuje okolní zemědělce. Jeden vezme spravedlnost do vlastních rukou a s písní na rtech (desetiminutová WTF muzikálová čísla se stovkami statistu included) se vydává bojovat proti Hitlarovi. Hitlara bych přitom nejlépe popsal jako něco mezi kardinálem Richelieu, Savlatorem Dalim a teplým barokním tenorem. Vše končí honičkou na koních pákistánskou pouští, přičemž Hitlarova milenka skočí dvakrát (!) do cesty kulce... Ještě strašnější jak Turkish Star Wars, ale nehorázně zábavné.

Prasárna stejného kalibru jako Věčný žid, přesto diametrálně odlišná. Ukazuje jak kvalitní propagandu náckové tvořili. Tam, kde se vyzývali obyvatelé Říše k nenávisti proti židům nebo socialistům, tady na to museli jít z opačného konce. Vzbudit sympatie (k lékařům) a lítost (vůči pacientům) je hlavním úkolem Ich klage an. A co více, daří se mu to. Ten film je relativně kvalitním dramatem s několika dojemnými scénami. Pro vzbuzení dojmu, že se nejedná o vyslovenou politiku státu, chybí hákenkrojz, náckovské termíny a pozdravy, zkrátka příběh, který se mohl odehrát kdekoliv a kdykoliv. Právě v tom tkví největší nebezpečí, v této sekundární indoktrinaci správnosti euthanázie. Samozřejmě, člověk si může myslet, že byli vedeni dobrými úmysly (což mu podsouvají velmi nevtíravě), ale kdo tomu při pohledu na plakáty s nápisy "Duševně nemocní stojí říši 60 000 marek. Je to i vaše volba" skutečně věří? Z historicko-společenského hlediska neskutečný přínos. Přesto budete trpět jistou schizofrenií: budete opět o něco blíže pochopení ohavného a veskrze nelidského systému. A přesto přestanete ještě více chápat, jak mohlo dojít k odhození veškerých humanistických názorů, které z větší části formoval právě německý národ.

Další z proslulých propagandistických kousků Goebbelsova ministerstva, tentokrát o nejnebezpečnějších židech ze všech - o Rothschildech. Otrokářích a parazitech rasy, kteří nahrabali mamon na napoleonských válkách a jako pijavice se přisáli na národy a asimilovali se po celém světě. Poselství je jasné - z Evropy poslední Rothschild prchl před spravedlivým hněvem nacionálně socialistického lidu, ale hrozba nadále přetrvává - a to blízko, na Britských ostrovech, na nichž se spřádají plány proti Říši. Z tohoto hlediska jde o zajímavé propojení antisemitské a válečné propagandy (rok 1940, bitva o Británii). Jinak se jedná o film veskrze podprůměrný, nedosahuje velkoleposti a odpudivosti Žida Süsse, herci tradičně přehrávají a ani nevypadají moc jako židé, tak jak si je árijská propaganda představovala. Nejzábavnější jsou proto ty dlouhé debaty, kde se v podtextu objevují zkažené vlastnosti židovské rasy, případně jejich nekalá světovládné kejkle a prasácké dialogy proradných Rothschildů, když plánují svou expanzi: "Jeruzalém, ha, plánujete tam taky založit pobočku?" "Nikoliv, to my jsme pobočka Jeruzaléma." Následuje ďábelský smích a prolínačka Britských ostrovů a zářící Davidovy hvězdy.

Jedna z mála dochovaných ukázek Vichystické propagandy, vzniklé na přímou objednávku Goebbelsova ministerstva. Příběh je jednoduchý a zkratkovitý - mladý nacionální politik se v naději na kariérní postup přidává ke Svobodným zednářům, přičemž zjišťuje, že všechno je jen klam a šalba a následně mu jde o život. Snímek vysvětluje, co vedlo k událostem v předválečné Francii (Stavinského aféra, Daladierova rezignace), přičemž viníci jsou jasní - socialisti, komunisti, kapitalisti, parlamentarismus, tajné organizace a samozřejmě přízrak z nejděsivějších - lstiví Židé. Nejvíce se mi líbila práce se světlem - v přítomnosti Židů je nasvícení scény takové, aby by byl na zdi jasný obrys židovské fyziognomie. Na filmu je zjevné, že chtěli odkrýt všechny židozednářské rituály a tajná potřesení rukou, aby je zbavili jakékoliv aureoly tajemna ve smyslu "Poznejte nepřítele, bude pak méně nebezpečný." Inicializační rituál nového člena tak zabírá plnou třetinu stopáže. Poslední záběr je klasický - hořící zeměkoule, nad níž se zlostně tyčí věčný Žid a uchycuje ji do svých pařátů. ... Nebyli by to Francouzi, kdyby dělali, že taková kapitola jejich kinematografie se nikdy nestala, čemuž nahrává i fakt, že režisér, stejně jako scénárista s producentem Forces occultes byli po válce popraveni za kolaboraci a většina propagandistického díla se ztratila nebo byla zničena. Zdálo by se tak, že za války u nich vznikly jenom burlesky s natvrdlým Fernandelem ...

Čistá pornografická avantgarda. Explicitní sexuální akt natočený na infračervenou kameru, čímž je docíleno nevšedního fyzického požitku. Podkresleno temným industriálním hučením.Jedna z nejpůsobivějších věci, co jsem kdy viděl.

Machete don't text!

Slovy klasika: "Špatně, všechno špatně!"

Epesní zábava gargantuovských rozměrů. Hovínko na nábytku od versace, buranka z lidu alias mrs. baketa, nejošklivější pornohvězda v Evropě, afektovaná blbka, vyčpělá rebelka, fajná MILFka a nad tím vším se tyčící halekavý přízrak hejaheja, kterému Pomeje ukradl kastroly ... Tento pořad vstoupí do análů českých televizních pořadů. Nedává to smysl a působí to jako přízrak z Vnějšího vesmíru. Už chybí jen prostřihy na Lugosiho - Beware, beware of the big green dragon.

K plné spokojenosti chyběla jen dedikace Bloody Samovi.