Obsahy(1)
Dej filmu sa odohráva v rokoch 1930 až 1939. Mladý poslanec snemovne Pierr Avenel (Maurice Rémy), mladý idealista, zaujal poslancov svojim talentom rečníka. Padol do oka poslancom združených v slobodomurárskej lóži, ktorí mu ponúkli vstup do združenia. Pierr aj napriek výhradám svojej manželky (Gisèle Parry) prijíma a prechádza celým ceremoniálom prijatia. Veľmi rýchle si uvedomil svoju chybu, že slobodomurárska lóža je skupinou mužov, ktorí túžia len po moci a spoločne so Židmi pripravujú pôdu na spustenie vojny. (Volodimir2)
(více)Recenze (11)
Výborné, snímek dostatečně výmluvný a srozumitelný i beze slov!!! Názorná ukázka toho jak v praxi vypadá a funguje takzvaná demo-kracie a parlamentarismus! Že je to jen prachsprostý podvod páchaný na národech! Skoro bych řekl, že známé zednářské heslo "Ordo ab Chao" (Řád z chaosu) je dnes ještě více aktuální než tenkrát! ()
Inteligentní a výřečný poslanec francouzského parlamentu je naverbován svobodnými zednáři (sedícími v tomtéž parlamentu). Jejich cílem je, aby své schopnosti využil ve prospěch této tajné (diskrétní) společnosti. Tento hraný dokument o rituálu zasvěcení a chapadlech, které zednáři rozvíjejí, je částečně seriózní, částečně karikaturou. Ve zkratce asi tolik: Mezi zednáře může vstoupit jen svobodný člověk dobrých mravů, aby se z něho stal otrok a sluha pochybných existencí a zločinců. Okultní síly nebo jen bezohledná honba za mocí, kariérou a penězi? ()
Po filmové stránce nevalná vichystická agitka proti "židozednářskému spiknutí". Děj je prajednoduchý - mladý nadějný poslanec je vlákán do sítí zednářské lóže, časem však prohlédne, že za všechen élend, který kdy stihl Francii, jsou zodpovědní jeho noví bratři, chce vystoupit a odhalit toto spiknutí, proto je naň spáchán atentát a umírá (téměř) v náručí snoubenky právě ve chvíli, kdy z nádraží vyjíždějí vlaky plné odvedenců na fronty II. světové války, za jejíž rozpoutání jsou samozřejmě zodpovědni zednáři. Děj je dosti řídký, a to dobrou třetinu zabírají scény přijímání adepta do lóže a jiné rituály. V intencích ideologie pronacistického režimu je parlament představen jako žvanírna (neprohlásil něco podobného Lenin?) ovládaná zákulisními piklemi (dnes v tomto schématu nahradili zednáře lobbisti). A samozřejmě se stále divákovi podsouvá to, že zednáře ovládají Židé, což je vypointováno závěrečným obrázkem démonického Žida na hořící zeměkouli a nápisem FIN zakomponovaného do Davidovy hvězdy. Inu, různé zakulisní spolky nepochybně šíbují mocně politikou, zde není paranoie nikdy dost, ale o jejich výhradním židozednářském původu lze s úspěchem pochybovat. Tam jsou hlavním pojidlem moc a peníze. Rasa, víra či příslušnost ke spolku jsou jen pojidla dodatečná. O zednářích moc nevím, jejich obraz v obecném povědomí kolísá od pokrokářů přes společenský klub po ďábelské spiklence, ale v jejich prospěch aspoň hovoří to, že byli pronásledováni kdekterým totalitním režimem. Taková prvoplánová agitka, kterou je tento film, se snad ani nedá hodnotit. ()
Tajomné sily je propagandistickým filmom z roku 1941, ktorý bol premietaný verejnosti až v roku 1943. Zaoberá sa obdobím veľkej hospodárskej krízy ale aj politickou krízou v 30-tých rokoch vo Francúzsku. Ukazuje na sériu škandálov, ktoré otriasli s Francúzskom, čo nakoniec viedlo ku krvavým nepokojom 6.2.1934. Išlo o proti parlamentnú demonštráciu organizovanú pravicovými skupinami proti prepusteniu policajného prefekta Jeana Chiappeho v prípade aféry Staviský. Demonštrácia sa zmenila na vzburu na námestí Place de la Concorde kde bolo zabitých 37 ľudí a viac ako 2000 zranených. Aj po týchto nepokojoch moc zostáva v rukách slobodomurárstva, ktoré organizovali zmeny v politickej aréne. Na konci filmu chce slobodomurárstvo viesť vojnu s Nemeckom ako štátom, ktorý je proti ich poriadkom. Film má dve verzie 43 minút a 52 minút a je vytvorený bývalými slobodomurármi Jean Mario Riviére, Robertom Muzardom a Jeanom Mamym (Paul Riche), ktorí opustili slobodomurárstvo a spolupracovali s okupantmi. 25.11.1945 bol Muzard odsúdený na 3 roky väzenia, Riviére dostal trest smrti a podarilo sa mu utiecť, Jean Mamy alias Paul Riche bol taktiež odsúdený na smrť a 29.3.1949 popravený. Film je úplne tonalitný nakoľko sa objavil v tak jednoznačných podmienkach času a miesta, že nie je možné pochybovať o jeho vsadení do obdobia francúzskej fašistickej republiky v roku 1943. Ešte by tu patrila zmienka objavujúca sa v záveru filmu o všeobecnej mobilizácii zo dňa 1.9.1939 a samozrejme tu prináležiaca aj "Podivná vojna" vedená Francúzmi až do 10.5.1940. A s ňou spojená zmluva medzi Francúzmi a Poliakmi, podľa ktorej mali francúzske ozbrojené sily zahájiť ofenzívu v 15 deň po mobilizácii v prospech Poľska - na túto ofenzívu čakajú Poliaci asi až do dnes (žiadna sa neuskutočnila). ()
Woody to vystihl naprosto přesně. Film je až nablbý ve své přímočaré nelogičnosti. Demokracie je předvedena neplodnými hádkami v Národním shromáždění, zednáři kují pikle kdesi v zákulisí a mladý ideály nacionalismu zatížený poslanec je po svém vstupu k zednářům neustále žádán o protislužbu. Legrační je naprostá nelogičnost. Úvodní mapka světa předvede celý svět lapený do sítí židozednářských spiknutí, jen Německo a jeho satelité jsou zářivě bílé ostrovy. Válka je podána tak, že zednáři ji vyprovokovali, přestože věděli, že nemají proti Německu šanci. Jenže v dlouhodobém měřítku zřejmě Německo porazí a vydělají na tom. Upřímně, film na mně působil v tomto ohledu spíše jako podvratná protiněmecká propaganda, to ale nebylo jistě jeho úmyslem. Tvůrci tohoto veledíla se ani příliš nesnažili nějak jej filmově pozvednout. S výjimkou několika hrátek se světlem jde o naprostou rutinu. Jen snad: režisér Jean Mamy byl popraven, scénárista Jean Marquès-Rivière byl odsouzen k smrti, ale uprchl z Francie ještě před koncem války a producent dostal tři roky v pevnosti. Ale kdoví, jestli tyto údaje jsou správné. ()
Reklama