Mertax

*Spoilery* McNulty se z hlídkování vrací k vyšetřování. Definitivně potvrzuje, že zkrátka není sympatická postava, ale spíš podivný napravený alkoholik a chronický nevěrník. Seriál obecně s nějakými vzory zachází v porovnání se současnými seriály velmi nekonvenčně, což je na něm to atraktivní. Absentují zde charakterově jednoznačné postavy, do kterých se lze vcítit, ke kterým lze vzhlížet a fandit jim nebo kterými lze jednoznačně opovrhovat. Tvůrci neukáží podrobně téměř ničí rodinný život, takže i po 60 hodinách sledování o nich víte jen velmi málo, ale stejně jsou vaše nejoblíbenější parta. Chcete se s nimi poflakovat, chcete vědět, co právě řeší a hlavně slyšet, jak mluví. Tu baltimorskou angličtinu černochů z nároží jsem si absolutně zamilovala. Pátá série nás zavádí do žurnalistické branže, což moc napětí nepřináší. McNultyho vylhaný případ coby z nouze ctnost by se dal vytěžit lépe, kdyby pracoval na polapení někoho jiného než nezajímavého Marla, který se navíc ani příliš neukazuje a jen občas něco drsňácky plácne./// Nejlepší hláška (s05e02): Snoop: „Fuck them west coast niggas. 'Cuz in B-more, we aim to hit a nigga, ya heard.“ Nejpřekvapivější zvrat (s05e08): Děcko zabije Omara, pohříchu odbité a nedramatické. 85 %./// Suma sumárum: Seriál celkově nezvládá finiše, takže vyřešení vražd v přístavu (2. série), chycení Avona (třetí) a  Marla (pátá) je naprosto bez napětí. Komando vlítne dovnitř a za pár vteřin je hotovo. Současné seriály by z toho udělaly zápletku na celý díl. Wire je však mistrovský v postupném vykreslování dlouhých procedur vyšetřování a zobrazování policejní rutiny, které se sestává z desítek hodin papírování a detailní práce s důkazy než z neustálých akčních přestřelek, jak tomu právě u současné TV produkce bývá.  Oblíbené postavy: Omar, Bodie, Stringer Bell, Prop Joe.  90 %.

Perfektní, pomalu gradující (bez nesmyslů či zkratek) a autenticky zobrazená práce kriminalistů, kteří stovky hodin a velmi pomalu vyšetřují případ. Na konci série budete mít strašnou touhu koupit si pager! Památná scéna (s01e04) D´Angelo vysvětluje šach. Nejlepší vtip (s01e06): Det. William Moreland: „You seem awfully happy today“. - Det. Ray Cole: „I got laid last night.“ - Det. William Moreland: „Oh yeah? Your asshole still hurt?“ Série s nejlepší úvodní znělkou. 95 %.

Jedna ze tří nejlepších epizod seriálové produkce za posledních deset let. Nic víc, nic míň.

Potřetí a nejlépe. Famózní krimi s chlapáky ze starého světa. "Nigga! - Likewise." [Febiofest]

Excelentní konverzační melodrama s černým humorem, autenticky křehkým Day-Lewisem, rozkošně upjatou Manvillovou a neproniknutelnou Kriepsovou, které dokáže silně vtáhnout a držet se vás i dlouho po skončení. [Kino a Krrr v 70mm]

Gibson se po 10 letech vrátil, aby natočil jeden z nejlepších válečných filmů posledních let. Sebejistá režie, která nabízí vtahující scény z pekla bitvy, a zároveň slzopudný příběh o odvaze, přátelství a vnitřní síle bez laciného patosu. První třetina à la filmy z 50. let, kdy Doss poznává svou lásku, je sice o něco delší, než by bylo nutné. Avšak běloskvoucí scény z nemocnice, kdy se pár seznamuje, pak o to více kontrastují s utrženými končetinami, ohořelými těly a nabroušenými bajonety, kterými se však režisér samoúčelně neopájí. Gibsonovi je bayovský patriotismus vzdálený včetně ukňouraných konverzací vojáků a přílišných zpomalených záběrů. Garfield se na rachitického vojína perfektně hodil, byť někdy působil příliš nablble, Vaughn poprvé dokázal, že umí i vážné role. Téměř neznámí scenáristé napsali i několik solidních fórků a zkrátka výsledek, který stál 40 milionů, vypadá na mnohem víc./// Příběh se v otázce, proč nechce Doss nosit zbraň, oddaluje od skutečnosti – jeho volba primárně vychází z traumatizujících zážitků v rodině, nikoli z příslušnosti k církvi. Postava je tak vstřebatelnější pro více diváků a její činy, ač místy na hranici uvěřitelnosti, působí věrohodněji. Tomu pomáhá rozumné rozhodnutí tvůrců, kterým bylo nezahrnout do filmu veškeré Dossovo hrdinství (zachraňoval i mimo Okinawu), což by šlo jen stěží natočit bez obvinění z přehánění či patetismu. Škoda poněkud přehnané finální scény, v níž se Gibson nedokázal vzdát okaté symboliky, čímž ostatně potrvrzuje, že nedokáže a asi ani nechce být nestranný./// Není to vypravěčsky rafinované, ukazuje to lásku a hrdinství jako z plakátu, ale tak dojatá jsem nebyla od Návratu krále. P.S. Milovníkům různých (nad)interpretací doporučuju sledovat postavu nabušeného vojáka jménem Hollywood, který všem ukazuje své koule, ale na bojišti je zbabělcem. 90 %. [Kino]

Viděla jsem už několik výborných BBC dokumentů na podobná témata a říkala jsem si předem, že mě už jen těžko další fascinuje. V domnění, že už mě nic zásadně nepřekvapí či nestrhne, jsem zhlédla na plátně všechny díly. Samozřejmě perfektní rozlišení a zvuk celkovému dojmu přidávají. Bez ohledu na technické kvality mi však v každém díle (vzoru Stanleyho Ipkisse) alespoň jednou spadla čelist, protože Human planet je nesmírně informačně nabitý a vizuálně ohromující pořad.

Hledíš-li dlouho do propasti, vhlédne pak propast i do tebe. [SE]

Motorizované akční peklíčko, kterému dodává krev Tom Hardy (a to doslova coby trasfuzák na kapotě) a hlavně jednoruká Charlize Theron coby Furiosa s drsným přístupem a zároveň sentimentem v oku. Hudbu přidá auto s bubeníky a nepříčetný heavymetalový kytarista, který z nástroje vrhá oheň. K tomu Miller připojí další desítky originálních nápadů, zábavně děsivá nomen omen pojmenování lidí i věcí (města Brokovice a Ropanov, drtikol, Rictus Erectus či tyčáci), občas zrychlenou akci evokující všudypřítomné šílenství, nabité honičky na začátku a konci, žádné směšné dialogy – jen minimum nutné konverzace, nekonečnou postapokalyptickou pustinu, témata jako rozpad civilizace, matriarchát nebo válka o ropu…a je z toho písečná road-movie desetiletí, kde nic jako bezpečnostní pásy, zdravý vzdoušek nebo vychlazené pivko neexistuje, neboť Pustině vládne zuřivost, vaši nádorovití parťáci a Aqua Cola./// Film však mohl být ještě víc nechutnější, odpornější a atmosférou zoufalejší. Navíc krev je kvůli filtrům a barevnému ladění méně konstrastní, ale vlastně není vůbec čas rány sledovat a nechat postavy fňukat, protože jde o téměř non-stop jízdu, v níž motory vytuněných aut přeřvou vše živé. [Kino, 2D s titulky, 2x]

Sorrentino začíná snímek opulentní taneční sekvencí, kterou perfektně nasnímal jeho dvorní kameraman Luca Bigazzi. Akční střih a skvěle vybraný remix Far L'Amore na vás okamžitě přenesou energii z místa, kde postavy „živočišně“ paří. Podkres k filmu je díky geniální kombinací taneční (italské a španělské dance mixy!), orchestrální a sakrální hudby nejnabitějším soundtrackem posledních let./// Velká nádhera je o všem i ničem a o nic v ní nejde, pokud se vážněji zamyslíme. Sorrentino nabízí život s nádechem snů či magického realismu (žirafa, ptáci). Slovní přestřelky v hbité italštině přestárlé smetánky v čele s bohémem Jepem nelze z titulků během jednoho zhlédnutí učíst, film však jako kdyby tím signalizoval, že život je rychlý, pomíjivý a mnoho z něj mineme a nestihneme. Režisérovi se podařilo zachytit fotogeničnost Říma, jeho noční atmosféru a okouzlující památky, radost ze života, jiskřivost dialogů, pozérství. A hlavně vše propojil skutečně vtipnými vtipy, jimž vévodí 104letá jeptiška, která ujíždí jen na koříncích. [MFF KV, Oko]