Mertax

Masakr za tónů country písniček./// Woody Harrelson je boží, i když se opakuje. McDonagh napsal a natočil film, ze kterého potenciál přímo stříká, bohužel jej ale nevyužil, takže skvělé momenty střídají nudné pasáže s místy samoúčelným násilím, které prostě není vtipné. Své diváky si to však určitě najde (pokud se smějete hlavě, která se rozprskne po rozstřelení brokovnicí) a pár scén má zaděláno na to, aby se staly kultovními. Bohužel však nadsázka není z Psychopatů vždy tolik patrná a ani vynikající herci nezachrání nesoudržný scénář. A finále je natahované. 65 %. [Kino]

A studenti uměnověd mají o čem psát diplomky, diváci s otevřenou myslí co obdivovat a cynikové se čemu posmívat./// *Text obsahuje spoilery* Weavingův Old Georgie, který vypadal jako ďábelský vodník, mě zaujal ze všech postav nejvíce - a věřte, že je z čeho vybírat. Atlas mraků je masivním filmovým eposem, který nabízí nesmírně široké spektrum postav, časových období i myšlenek, ty ovšem nejsou tak hluboké, jak by se mohlo na první pohled zdát. I tak jsou však podány nebanálním způsobem a dialogy jsou oproti mému očekáváni prosty klišé. Perfektní jsou také prostřihy mezi jednotlivými liniemi, které na sebe navazují nejen slovem nebo tématem, ale i vizuálně (lodní plachta vs. můstek v Koreji). Maxima u mě však film nedosáhl, a to kvůli způsobu narace, kterou tvoří rychle se střídající fragmenty šesti příběhů - a nedovolí tak emocím, aby se plně rozvinuly./// Obávám se, že kina budou prázdná, ale to má alespoň jedno pozitivum - větší klid v sále na rozjímání o karmě, odvaze, arogantních kriticích nebo i přeplněných domovech důchodců, jejichž prostřednictvím se zbavujeme svých blízkých. A důchodcovská linie je nečekaně vtipná (kočka, útěk)./// Za nejlepší považuju příběh z Neo Soulu (je z něj hodně cítit Matrix: vizuálně i zápletkou - zase ta vzpoura), který by mohl být i základem skvělého celovečeráku, ovšem v tomto filmu jsou všechny linie propojeny a jedna by neexistovala bez druhé.../// A Hanks by měl začít hrát hrubá hovada, protože jeho spisovatel byl královsky zábavný a taky šokující (balkon). 75 %. [Kino]

Ony po něm touží, oni chtějí být jako on. A po skončení kina se mě jeden třicátník s nadějí ve svém modrookém pohledu zeptal, jestli se Craigovi aspoň trochu podobá. Nepodobal. Třemi větami sbalí ženu jen a pouze Bond a pak si k ní nakráčí rovnou do sprchy. 007 není nikdy Sám doma./// Titulková sekvence byla místy velmi stylová, ale někdo trochu moc emo a co do symboliky (i na bondovku) primitivní. [Kino]

Pohádkově načechranými vlnitými zrzavými vlasy si animátoři přidělali tak tři měsíce práce, a to je třeba ocenit. 70 %. [2D v originálním znění]

Na základě vynikajících reakcí ze zahraničí jsem se skoro začala těšit, jak Patrole napálím pětihvězdu a dodám, že film, který v závěrečných titulcích děkuje společnostem Glock a Oakley, snad nemůže být špatný. Bohužel má film jen málo skvělých momentů (úvodní scéna, kdy si film půjčuje z estetiky videoher) a ruční třaslavá doku-kamera nonstop měnící úhly pohledu je po hodně neskutečně otravná podobně jako nekonečné dialogy, které jsou spíš jen výměnou vulgarit a keců – někdy však vtipných. Jenže nabuzený bělošský policista s režisérskými ambicemi, drsným zevnějškem a zranitelným nitrem plus jeho opak, mexický kolega zastávající tradiční hodnoty, prostě nejsou dostatečně cool, natož originální. Ayer se totiž opakuje, přitom je Patrola teprve jeho třetím filmem – a to opět z prostředí losangelské policie a zase dvojice hodný Mexičan - polopsychopatický Američan. Pozitivy filmy jsou jeho drsnost (nůž v oku), špinavá realističnost (hnusné ulice), Gyllehaalův výkon a emoce, které film dokáže vyvolat. Otravně usměvavou Kendrick s rušivě bílými zuby vystřihnout. *Spoiler* P. S. Patrola je věnována "policejním složkám, které nasazují denně své životy pro bezpečí obyvatel". Svou agitační složku rozhodně neskrývá a pro Ayera je tak určitě úspěchem, že si při finále pravděpodobně většina Amíků poplakala. 65 % [Kino]

Radši si vrazím citron s pomerančem do oka, než vidět tento zrůdně předvídatelný a plochý a subjektivně tříhodinový film znova, jehož název v originále ("Plešatá kadeřnice") je na celém projektu to nejzajímavější. Pokud vás samozřejmě nevzrušuje Brosnanovo povadlé chlupaté panděro nebo holohlavá Dyrholm./// Scenárista Jensen, který za sebou má kvalitní filmy jako Adamova jablka nebo Vévodkyně, snad ani nemůže být autorem textu k této vyvařené verzi snímku Mamma Mia!/// Slunná Itálie už dávno není atraktivní filmovou lokací a tematizace rakoviny neznámým tabu, což by se ještě dalo snést, kdyby většina dialogů nebyla tvořena z nejtrapnějších klišé a rádoby romantická atmosféra ze záběrů na vycházející měsíček nebo zapadající sluníčko. Blink. 25 %. [Kino]

Totální ptákovina s ohavným umělým pinďourem, ze kterého crčí zoufale neautenticky vypadající moč aneb "zechcat vše kolem" získává nový rozměr. Ale ve dvě ráno jsem se smála tak nahlas, že jsem si musela zacpávat pusu, abych nevzbudila celý barák. Provedení bylo přehnané - zvratky vypadaly jako exkrement v tekuté formě (známý ten pod pojmem průjem aka hnačka) a vlastně amatérské. Avšak fekální humor mě někdy prostě baví, čímž zdravím Klub sráčů. Kamera je sice příliš trhaná a hudební podkres, ba i název kraťasu zcela drze a nepokrytě těží ze slavného jména, jenže vyčítejte to režisérovi, který při Sinatrových slovech "Take mi lips, take my arms" nechá postavu, aby si je skutečně odřezala. Mačetou.

Strašlivě amatérsky působící kraťas. Střih i kamera jsou mizerné - jednotlivé přechody mezi scénami sestávají z pomalých zatmívaček a pokusy o zpomalené záběry jsou ohavně trhané a nepřirozené. K tomu téměř všichni herci hrají hůř než ochotníci z Horní Dolní a zápletka je dosti nepromyšlená. Představitelka hlavní rádoby ďábelské šikanátorky přehrává, postavy se chovají podivně a kluk se omylem (!) oběsí hadicí od sprchy, protože najednou cítí silnou vnitřní touhu „choking game“ vyzkoušet, byť z ní utekl. Finální scéna z pohřbu je odporně kýčovitá (ty flashbacky!) a to nemluvím o hudebním podkresu. Tohle by snad natočil lépe i student prvního ročníku Famu. Snaha o jakási poselství z filmu je neobratně patrná, ale výpověď selhává - a to témata jako šikana nebo znudění teenageři zahrávající si se svými životy skýtají potenciál, který však režisér Darren J. Butler, autor dětských knih, zcela nevyužil.

Ženatý čtyřicátník Jonas při běhu poučuje svého taktéž ženatého, avšak frustrovaného kamaráda Maxe o tom, jak udržet manželství šťastné a vytahuje se, jak vynikající sex s manželkou má. Začne pršet a běžci se proto vrací k Jonasovi domů, kde mezitim jeho žena Nina má zábavu… o lednici, na lince nebo na kuchyňském stole. Máničkovitý Spike si totiž vytyčil za úkol rozžehávat v znuděných manželkách vášeň, a udržovat tak jejich manželství spokojená. Považuje to za službu společnost, kterou činí zdarma a dennodenně. Finální pointa je tak zvrácená a zábavná, že to mohli vymyslet jen Francouzi. Jonas nevěrnici nachytá, ale Spike se ani nemůže schovat, neboť se v Nině zasekl, což se stoickým klidem vysvětluje podvedenému manželovi. Žena, stále ještě v pozici na čtyřech se Spikem v sobě, se posune k manželovi, uklidňuje ho tím, že o nic nejde a políbí ho. Max mezitím nabíječi položí klíčovou otázku…/// Škoda, že kraťas příliš nepracuje s nediegetickou hudbou (nevycházející z dané reality) a nestihne jednotlivé charaktery více prokreslit.

Zklamání, kterému vévodí příšerně upravený a mdle hrající Gordon-Levitt. [Kino]