Nerdvana

Nejvíc perverzní je akcent pana vypravěče, ale jinak dobrý :D

Natočeno tak citlivě, že někdy srdce usedá. Profil čiré osamělosti, která hledá útěchu u svého bližního, je zde pedantický a neustále se snažící vycvičit z lidské bytosti svého domácího mazlíčka. Občas ale skrze slupku bohabojného suchara pronikne něco neobyčejně lidského. Občas absurdního, ale přesto lidského. Snímek o samotě, o chorobné pokoře k Bohu a lásce.

Na první pohled je jasné, že je film vyjímečný. Ale je tak straaaaašně zdloooouhaaavý, že vás umrtví a hodí do deprese.

Za všechny nevyřčené dialogy a za uhýbavé pohledy, křičím: "Ano! Takhle nějak!"

Knock knock... WHO'S THERE?

Tak zase Troška na plátno vyzvracel to, co předtím v buznabaru požil se šéfredaktorem Blesku. Nejpříšernější výkony v dějinách české kinematografie doprovází dokonale neladící zvuk dětského piána s vybitými baterkami. Více než deset minut stopáže může vydržet snad jenom Kateřina Hrachovcová po lobotomii.

Hříšné a zároveň morální. Panoptikum vnitřních démonů s rychlými soudy a kolty proklatě nízko u pasu. I vy se nejspíš na tu chvíli stanete odpadlíkem v mrazivém Sin City.

Řev motorů a smrad spálenýho asfaltu nebyl nikdy tak osobní.

Říkejte si, co chcete, vy brýlatí umaštění mamánci, ale tenhle film je moje srdeční záležitost a ještě slovo a praštím vás maketou světelného meče.

Naprostá klasika plná krutopřísnejch hlášek, postaviček, na kterých si smlsne dítě i dospělý a ta kreativita občas hraničí s genialitou. A důležitá věc - český dabing je zde těžce na úrovni.