Allegro.g.

Američané mají spousty nápadů na spousty seriálu. A od mnoha z nich vznikne jen jedna sezóna a pak nic. V tomhle případě je to ale škoda.

Hodně slabé a hodně slábnoucí ....

Určitě s přehledem nejlepší díl série s hutnou atmosférou.

obsahuje spoilery ///Pandorum získává a ztrácí: mezi plusy patří tajemná a napjatá atmosféra, vyvolaná reáliemi lodi a počáteční zprávou, která se nakonec ukáže být klíčová, zaujala mne i neustálá nejistota, zda to, co vidíme my nebo naši hrdinové je skutečnost nebo halucinace způsobená nemocí. /V tuto chvíli jsem si celkem jistý, že ti ohavní zombíci či pozměnění lidé nebo jak chcete, ve skutečnosti neexistovali, a přeludy pronásledovaní lidé na lodi se lovili navzájem/ Jako jednoznačné negativum vidím přilišnou ukvapenost střihu, o epilepsii vážně nestojím. Nezvládnuté je i provedení oné hry si s tím, co je skutečnost a co přelud, tím spíš, že se nám na konci nedostane ani vodítka k tomu, jak to celé pochopit. S tímto faktem kontrastuje podivný happy - end.

Tak pozor, teď se bude nastavovat zrcadlo. Zavolejte z vedlejšího pokoje Rudolfa Hrušínského nejml., Ben "Gigly" Affleck se do toho pustí. Ve filmu je nám po určitém maličkém množství tajemna naservírováno těžko uvěřitelné mravní dilema hlavního hrdiny, který je sympatický asi jako průjem v sauně. Někdo si možná chce odpovědět na otázku "jak bych se asi zachoval já?", z mého pohledu je to ale otázka akademická asi tak, jako "kdyby sis měl vybrat, souložil bys spíš s Paroubkem nebo ovcí?" Nevím, nezajímá .... Hvězdička navíc, že jsem o filmu musel přemýšlet mnohem déle, než u *** bývá zvykem.

Tak to je zase jeden pořádný omyl, taková tendenční blbost, na kterou se všichni nalepili jako moucha na lep. Primitivní nápad "pojďme zkombinovat pseudodokumentární styl a film o zombících, ktěří roznáší jakousi jakože vzteklinu" je proveden tak, že kdybych si ho pustil zpomaleně, tak bych se možná alespoň nudil. Takhle jsem byl nucen sledovat epileptický tanec nesmyslných záběrů bez hlavy, paty a napětí, ze kterých leda bolí hlava.

Je zvláštní sledovat film, který je, ne snad ani ve svém provedení, ale ve své podstatě zbytečný. Vidíme jak se děje co se musí stát a všechny ty dějové peripetie, zvraty a překvapení, jsou očekávatelná minutu dopředu, protože nebýt jich ... film by prostě musel skončit. Je to taková jedna dlouhá pionýrská besídka o dějinách dělnického hnutí, zabalená do hávu x-menů. A pár solidních efektů na tom nic nemění.

Trochu rozpačité připomenutí / rozloučení po pěti letech. Ten časový odstup si nevychutnáte, protože hned na začátku ... se prostě neobjeví Rube. Daisy, která byla vždycky o chlup hlubší, než se zdála, je tady zoufale špatně nahrazená. A Roxy s Masonem spíš jen markýrují. Takže co stojí za to: Goerge, její matka, sestra a Dolores, ty zůstávají stejné, jen se o pět let pohnuly. A každá z nich musela udělat nějaký nezvratný krok vpřed.

Film, který má asi evokovat esenci sexuální šťavnatosti a pálivosti, na mne působil asexuálně.

Shyamalan ztratil soudnost. No, po VESNICI mne to ani nepřekvapuje. On si prostě na scénu přivede tajemnou dívku jménem Story, pro ty méně chápavé Příběh, a vypráví zmatený symbolistický příběh ... o příběhu. A kdo to má pochopit? Nebudu tvrdit, že vím, o co Shyamalanovi jde, ale vím, že o něco mu jde určitě. Z jeho univerzálně pochopitelných poselství minulých filmů se stalo cosi pochopitelného jen těžko. Ale to možná není problém Shyamalana, ten vypráví dál to samé, spíš se mění divák - ten, který od něj něco očekává. /// Slabé stránky: pro mne naprosto tragický Giamatti, malá přesvědčivost příběhu. /// Silné stránky: pohled vypravěče, vynikající stvárnění vedlejších postav a typický Shyamalanův akcent na provázanost postav a nějaký vyšší smysl v jejich existenci. Dále pak výrazná přítomnost samotného Shyamalana a konec, který vynahradí tápání první poloviny filmu.