Paprika

Brasssovi se nedá upřít nadání ke zobrazování určitým způsobem pokřivených projevů sexuality, kterážto mu často slouží jako zástupný prostředek k líčení podstaty zcela odlišných, byť skrze symboliku falu či psychoanalýzu přece jen se sexuálnem propojených fenoménů. Poměrně slušně si vede v Salónu Kitty či Caligulovi, s nadsázkou nešlape příliš vedle ve Voyeurovi, ovšem cokoliv dalšího jsem viděl, již mi přišlo slabé a Paprika (s Mirandou) nejhorší. Jistě, ani tentokrát nerezignoval a nepřistoupil na to, že by prostě jen poskytl materiál pro "navození atmosféry" či rovnou vhodný k masturbaci, však mu to taky neupírám. V Paprice opět předvedl svět, kterému vládnou různé druhy perverzí a nectností. Zvrhlými choutkami a nehezkými vlastnostmi obdařuje nikoliv prostitutky, ale jejich zákazníky, proti čemuž nic nemám, leč se mi zdá, že se až příliš seznamovitě zhostil svého úkolu a tak vrší piss, lesbickou lásku, hrbáče, trojky, SM a další záležitosti bez nějaké rozvíjející koncepce, snad s výjimkou jakési proměny hlavní hrdinky, žel nepříliš přesvědčivě zahrané. Ta totiž pořád vypadá a v mnoha ohledech se i chová jako hloupá selka nenasytně souložící při dojení krav, byť děj lehce naznačuje její proměnu v protřelou štětku schopnou pomocí vlády nad penisem i přes svou vnitřní jednoduchost dosáhnout výhod. S takovou jí těžko uvěřit životní moudro odrážející přirozenost sexuality, byť mu dala správnou formu větou: "Kunda je věčná." Hnojník ve mě totiž vzrušení spíš ničí. A že je tu stále brassovská kamera, zrcadla a symetrie? Nojono, ona je často dost stejná... A zrcadla se do filmu, v němž reflexe je neexistující pojem, stejně příliš nehodí. Silná *. (05.01.2011)

Muži popřípadě lesbičky si užijí, my ženy a gejové můžeme zatím vyprat, vyžehlit nebo uvařit apod. Přehlídka ženského masa je tady tak masová a přebytečná, že to snad musí po chvíli otrávit i 100%ního heterosexuála = všeho moc škodí! Vulgární scénář, většinou vycházející z úst žen a v češtině pravděpodobně ještě st´avnatější, tomu všemu nasadil ještě korunu. (16.08.2020)

Deborah Caprioglio je můj ženský idol počátkem 90-tých let a to právě díky tomuto filmu. Víc už jsem toho s ní neviděl, jen nějakej dvoudílnej film na Primě, ale tam měla furt svetr, takže její krásně přírodní figura nebyla vůbec poznat. Jinak Tinto Brass má svůj nezaměnitelný rukopis a na jeho filmech je vždycky něco zváštního. (26.09.2008)

ČESKOSLOVENSKÁ KINOPREMIÉRA: ŠTÚDIO TRI/ DAVAY = 1991 + ČESKOSLOVENSKÁ VHS PREMIÉRA: DAVAY/ LUCERNAFILM VIDEO = V./ 1992 - Moje prvé zoznámenie sa s tvorbou TINTA BRASSA. V roku 1992 som si film kúpil na VHS a urobil som tú chybu, že som ho požičal nejakému nadržanému spolužiakovi. Odvtedy sa po kazete zľahla zem. :-) A mrzí ma to preto, že na kazete bol film UNCUT. Neskoršie v telke vysielali len úbohú zostrihanú verziu. TECHNICKÁ POZNÁMKA: ČSFR bolo po Taliansku prvou krajinou, kde bola snímka premiérovo uvedená. (20.10.2009) (20.10.2009)

Režisér Tinto Brass je odjakživa starý chlípník. A podle toho jeho film, natočený na hranici porna, vypadá. Erotických scén je opravdu hodně, ale je s podivem, že to příliš sexy nepůsobí. Jinak celkově není o co moc stát. Film (možná) svým pojetím atakuje hranici kontroverznosti. Deborah Caprioglio v hlavní roli nebyla nejhorší volba. (31.07.2010)