lenuse

Romantických „desi“ komedií už jsem pár viděla, připadají mi roztomilé. Kromě milostné zápletky v nich vždy jde i o hledání vlastní identity. Rodiče odešli z Indie a usadili se v cizí zemi. Jejich děti se snaží v nové vlasti splynout s davem a zároveň se musí vyrovnávat s tradicemi, na kterých rodiče i po letech v cizí zemi stále lpí. A lední hokej tedy mezi tyto tradice rozhodně nepatří. Přesto hokejisti z Paňdžábu bojují jako Singhové (Lvi). A jejich kapitán v mezičase zvládá i rychlobruslení a krasobruslení. Více než cameo Akshaye Kumara mě zaujalo cameo nenápadného artového herce Ranjita Chowdhryho.

Tak bych ráda věděla, kterou megastar jihoindického filmu ztělesnil Naseeruddin Shah. Třeba Kamala Hassana? Nebo to byla nějaká kolektivní postava? :-) Ovšem naprosto nejlepší scéna filmu je hned na začátku. Když Naseeruddin Shah rozstřelí papírovou bankovku. Kvůli tomu jsem i chvíli přemýšlela o čtvrté hvězdě.

Nezávislý příběh jedné svatby. Cesta k filmu na západním pobřeží Norska vede přes spolupráci s Kaizers Orchestra? Představitel hlavní role Thomas Aske Berg, podobně jako kdysi Kristoffer Joner, natočil s Kaizers Orchestra nedlouho před tímto filmem hudební klip.

Právě dnes jsem si přála být takto citově vydírána. Ale vidět to včera nebo zítra...

Aktéři akčních filmů by měli méně mluvit a více střílet. Ale to by bylo po filmu hned v prvních 10 minutách. Také celkově upadající úroveň hudebních čísel, to není záležitost jen tohohle filmu. Shahrukh Khan se navíc v poslední době zabydlel v image autisty a nezdržel se a musel ho i tady použít. Nicméně film se mi sledoval asi tak 1000x lépe než Players.. Když přestali mluvit a začali se věnovat akci, bylo to zábavné. Navzdory tomu, že se střelci občas naprosto nepochopitelně netrefili. Asi nejdivnější bylo, když bankovní úředník vzal převzácné peněžní matrice na kontrolu a věc jindy tak pečlivě střeženou vezl bez ochranky autem. Snad jsem nevyzradila příliš.

Divné, ale na rozdíl od Smukke mennesker mi hlavní hrdinové byli prostě protivní.

Další úlovek z knihovny Institutu Cervantes. Obchodník má namířeno na důležitou schůzku. Projíždí krajinou, kde jako malý kluk trávil prázdniny. Nejapný vtip party dětí hrajících si na poli a setkání s dívkou Cristinou mu dokonale zkříží plány a vyvolá spoustu nostalgických vzpomínek na léto někdy oprostřed osmdesátých let 20. století. Jak tak prázdninové vzpomínky z dětství plynuly, napadlo mě, zda se nedívám na španělského Benjamína dúfu, ale zároveň jsem věřila, že se dospělý Xavi setkává se svou dětskou láskou.

Poněkud zdlouhavá reklama na Mini Cooper. Sem tam vtip, většinou nuda, možná kdyby to skončilo v polovině, padouch by zvítězil a nenásledovalo by několik patřičně slovně rozebraných a okomentovaných dějových zvratů...

Konečně jsem to viděla. Spád komiksu někam vyšuměl.

Tak 2-3? S otazníkem? Jen nechápu, jak je možné, že se film snažím sledovat, zatímco manžel surfuje po netu a hraje hry. A pak mi říká, kdo je kdo. A ještě mi vysvětluje pohnutky jednotlivých postav. :-) Pozornost šla i přes snahu místy do háje. Takže tak.