lenuse

Nemohl tam být nějaký muž se smysluplným zaměstnáním? Nebo to je znak doby, že se velké peníze vydělávají na totálních nesmyslech a excelových tabulkách? Mezi ženami byla alespoň jedna učitelka a jedna sociální pracovnice/učitelka. A manžel na chvíli k dělnické profesi u pásu okolnostmi dotlačen. Ale nemohl tam být někdo, kdo opravdu něco tvořil? Snažil se hospodařit?

Takhle asi vypadá feministické peklo. Bohužel mi chybí někdo, kdo by z toho uspořádání profitoval, někdo, koho by režim uplácel, protože ho potřebuje. Nacisti jako s odpadem zacházeli s těmi, kterých se chtěli zbavit. Ale tady? Chtěj po služebnicích, aby jim rodily děti, ale zacházejí s nimi tak, aby je o plodnost připravili. A ukažte mi jediného člověka, který z celého systému profituje.

Otázky: "Jak se dostat z Pákistánu bez pasu?" "Proč Barnevernet nesebral rodině děti, které zůstaly v Norsku, když měl silné a oprávněné podezření?" V jednom rozhovoru režisérka přiznává, že byla sama rodiči unesena do Pákistánu ve 13 letech a že to byl způsob, jak se se zážitkem vyrovnat a že si po letech o tom byla schopná promluvit s otcem. I o tom, že natočí film.

Zasmála jsem, se to nepopírám, ale zároveň mi z toho filmu bylo úzko, příběh prostřední dcery byl jednoznačně nejtrapnější, ten mi byl opravdu nepříjemný.

S filmem jsem z pracovních důvodů strávila více času, než jsem plánovala. Pořád si kladu otázku, co chtěli sdělit a proč zrovna tohle vybrali Litevci vloni do Oscarů. Sledovala jsem film několikrát a ač jsem vůbec nepochopila obsah sdělení, bavily mě jednotlivé obrazy. Chibiny, ostrov Ruhnu atd. Vcelku dobrá hudba. Rozhodně si ten film pamatuju víc než cokoli, co jsem v poslední době viděla. Takže zatím tak. Pro Jenda: V Litvě žádný hory nejsou. A taky žádná taková pustina. Chibiny leží na poloostrově Kola.

Nějak nemám nervy na film, kde se jen pořád něco rozbíjí, chvíli výdech a zase výbuchy, nárazy, požáry. Že je to krásně nasnímáno, nestačí.

Viděno na netfixu. :-)

Doporučuji všem obdivovatelům Ruska. Třeba procitnou a uvědomí si, jak nelaskavý ten režim byl a jak těžké bylo pro dobré lidi prokázat lidskost.

Oproti finské verzi věrněji kopíruje dánskou předlohu, i když drobné odchylky se najdou i zde. Nečekala jsem nic a pobavila jsem se. :-)

Kaurismäki jako obyčejně. U prvního setkání bych nadšení ještě pochopila, já si ho ale vybrala u Muže bez minulosti. A všechny další už byly pořád takové stejné. Jako třeba Mraky odtáhly. Měli se špatně, nic nestalo a měli se dobře. Nový prvek byl tedy ten uprchlík.