Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi

Recenze (1 016)

plakát

Temple (2023) (seriál) 

Hlavní hrdina trpí díky svému příjmení, protože jeho otec je velký záletník a dluží, kde se dá. To ovlivní jeho život, kdy nechce o opačném pohlaví ani slyšet. Vzhledem ke všem pokušením v okolí se nakonec rozhodne, že se vydá na cestu za osvícením a stane se buddhistickým mnichem. Jenže na místě, kde má podstoupit svůj trénink nalezne chrám zaměřený na ženské osazenstvo a i zde je jeho příjmení velice známé. Anime se jako takové zaměřuje na různé scénky plné fanservisu a rádoby "vtipnosti". Zpočátku příběh ukáže, že je parodicky absurdní, ale později, když se chce vrátit k dramatu, tak už je na to celkem pozdě a člověk se nemůže s jednotlivými událostmi sžít, protože už to nenavratilně ztratilo veškerou vážnost. Upřímně je to jen další frustrující dokola opakující se ecchi s naprosto nulovou možností vývoje romantických vztahů, jak už tomu bývá u podobných anime, kde vybrání jedné postavy z celého harému by znamenalo, že se autor nezavděčí určité části publika a bude to mít definitivní podobu. Bohužel to nemá žádné silné stránky, které by tenhle zažitý stereotyp podpořily a proto tohle anime nestojí za moc, kdy bych mohl jmenovat rovnou několik jiných, které mají podobného ducha a jsou na tom o něco nebo více lépe. Po animační stránce je to slušné a po hudební nic moc.

plakát

Horimija: Piece (2023) (seriál) 

Nevím jestli to úplně nazývat pokračováním, ale dejme tomu, že je to takové volnější pokračování, které obsahuje i události po prvním anime. Jak už název napovídá, tak se jedná o jednotlivé úryvky z různých situací, kdy diváka čeká v každém díle několik krátkých epizodických příběhů z každodenního života nám známé skupinky středoškoláků. Je to velice příjemná oddychová podívaná s vkusným vtipem. Běžné anime by sledovalo pouze linku hlavních postav a rozvíjelo jejich romantiku, ale zde je to bráno bez velkého dramatu a ukazuje události takové jak se prostě v životě dějí a příběh pohodově plyne. Člověk se tak ponoří do příběhu a připadá si, jako by žil spolu s jednotlivými postavami. Jenže všechno jednou musí skončit a to i středoškolský život ústředních postav, kdy se blíží jejich graduace a také i konec anime jako takového. Nejvíce jsem byl překvapen z posledního dílu, který autoři nádherně zpracovali a řádně to shrnuli, ukončili a rozloučili se. Takhle by měly vypadat konce příběhů. Po animační stránce se to drží svého a po hudební je to opravdu velice dobré s velice příjemnou a zapadající atmosférou.

plakát

Maó gakuin no futekigóša: Šidžó saikjó no maó no šiso, tensei šite šisontači no gakkó e kajou - Season 1 (2020) (série) 

Popravdě, když jsem četl to něco málo z mangy, tak mě nadchl tento počin víc, než když jsem sledoval anime. Chybí tomu to napětí a plyne to rychle. Ono samo o sobě to člověk nemůže brát vážně vzhledem k jednostranosti ve prospěch hlavního hrdiny, kdy tu ani drama nemůže vznikat, nebo případně kvůli komedickým prvkům, které nějak tu vážnost zabijí. Dále je tu pak romantická stránka, která tu má celkem zajímavý potenciál, ale jaksi to není dotažené do konce, což je celkem škoda. Příběh jako takový je celkem jednoduchý, kdy je to celkem předvídatelné až tedy na konec, kdy mě pouze trochu překvapil ten konec s tou identitou falešného démonního lorda, která byla skrytá za další trochu předvídatelnou záhadou. Obecně to neurazí, ale člověk si z tohohle moc neodnese. Animace je celkem slušná a po hudební stránce to není výrazné.

plakát

Seidža musó (2023) (seriál) 

Další reinkarnace do fantasy světa, kdy hlavní hrdina, který je charakteristicky opatrný a nekonfliktní si nakonec zvolí cestu healera, jenže to ještě neví, do čeho jde, kdy toto povolání nemá zrovna nejlepší reputaci. Jenže díky jeho monstróznímu štěstí si začne postupně získávat důvěru jednotlivých lidí a vydá se na cestu plného tvrdého tréninku a spousty různých dobrodružství. Ona dobrodružství jsou asi největším tahákem tohohle anime, kdy tak nějak člověk se těší na další díl, kam se příběh posune a co nového se stane. Akce jako taková je trochu umírněna, kdy hlavní hrdina není tím hrdinským typem, ale prostě obyčejným člověkem, který chce přežít, ale přesto se jí tu v nějaké míře dočkáme. Největším průserem tohohle anime je ona komediální stránka, kdy přehnané reakce nejsou vtipné, ale silně otravné. Bez nich by to nabylo trochu více na vážnosti a hodnotil bych to o něco lépe. Dalším velkým mínusem je ona inteligence/ignorance hlavního hrdiny, kdy prostě některé situaci byly příliš. Kdyby anime vynechalo všechny taková ta pozlátka navíc, více zvážnělo a mělo vkusnější vtip, byl by z toho lepší počin a dal bych tomu o jednu hvězdu více. Po animační stránce je to slušné (bez těch zbytečných pozlátek navíc) a po hudební stránce nic moc.

plakát

Higeki no genkjó to naru saikjó gedó Last Boss džoó wa tami no tame ni cukušimasu. (2023) (seriál) 

Hlavní hrdinka se reinkarnuje do ústřední záporačky jedné hry zaměřené na dámské publikum. Vzhledem k tomu je jasné, že i anime samotné je zaměřené na dámské publikum vzhledem k množství pánských postav. Jenže zde to není vysloveně vynuceně romantické, kde jí každý nahání, ale spíše trochu více o respektu jako podřízený vůči nadřízenému a přirozenému respektu. V tom je trochu i kámen úrazu, kdy hlavní hrdinka jako korunní princezna se setkává s mnoha různými zvyky daného prostředí spojeného se šlechtou. Na jednu stránku jsem překvapen, že Japonci trochu vyšli ze zažitého stereotypu jejich zvyků, ale vedou to naprosto špatným směrem jím typickým a k tomu si prostě neodpustěj jejich typicky japonské reakce - u hlavní hrdinky se to dá pochopit, ale u ostatních nativních obyvatel jaksi je to už příliš. Příběh jako takový je odhlečený, kdy jsou zde nějaké konflikty, které spíše fungují na posun příběhu a sdělení, ale většinou se celé anime zaměřuje na vnitřní souboj hrdinky ohledně toho, zda bude záporákem nebo ne a pak o tvoření a prohlubování vztahů mezi jednotlivými postavami. Anime je tak poklidné, ale člověk od toho nemůže čekat žádné drama. Jedno shlédnutí bohatě stačí a ještě v době, kdy člověk nemá co sledovat. Celé je to takové dlouhé nemastné neslané intro, které možná bude nějaký jiný vývoj v pokračování - pokud nějaké bude. Po animační stránce je to slušné a po hudební je to několik hodně zajímavých kousků.

plakát

Jumemiru danši wa gendžicušugiša (2023) (seriál) 

Z tohohle anime jsem trochu rozčarován, protože má opravdu hodně dobrý základ, ale bohužel se ani po celých 12 dílech člověk nedočká využití jeho potenciálu a je to hrozně velká škoda. Hlavní hrdina nejdříve aktivní se pak v rámci určitého momentu kompletně změní, ale přesto nepřestane být zajímavý - má sice své uťáplé momenty, ale většinou řekne to, co si myslí i o opačném pohlaví, což vidím jako velké plus oproti ostatním hrdinům z jiných anime, kteří ani neceknou a jsou červení až na zadku. Jednotlivé dámské postavy jsou taky velice dobře sepsané a velice poutavé - ať už je to sestra hlavního hrdiny, hlavní hrdinka, kamarádka hlavní hrdinky, předsedkyně nebo ona "univerzitní" studentka. Problém je v tom, že všem postavám je právě věnován nějaký prostor, aby se člověk mohl s nimi sžít, ale vezme si to na sebe příliš velké soustu, aby všem dala za vděk v rámci délky jenom 12 dílů. To samé je i neuspokojivý konec, který je sice nepřímý, ale mohli to nějak lépe zakončit, i když něco mi řiká, že tam bude asi ještě něco více - upřímně nevím jestli v předloze je delší příběh nebo ne a jak mu odpovídá. Člověk by řekl, že je to romantická komedie, ale romantika je tu jaksi na vedlejší koleji a komedie je celkem vyvedená. Jenže připadá mi, že ústřední myšlenkou je nějaké hlubší sdělení, které je velice dobře skryto, takže ho divák jednoduše přehlédne - konkrétně dva důležité momenty (zaprvé onen míč a zadruhé pak onen ohňostroj). Celkově mi to atmosférou "trošičku", ale opravdu trošičku připomínalo anime "Yahari Ore no Seishun Love Comedy wa Machigatteiru". Po animační stránce je to celkem slušné, ale některé momenty by potřebovali ještě doladit a po hudební stránce je to taktéž slušné.

plakát

Masamune-kun no Revenge - R (2023) (série) 

Tak nakonec jsem se dočkali pokračování a konce v podobě této druhé série. Bohužel to nemůžu hodnotit více hvězdami, i když to mělo docela hodně zajímavý průběh. Důvodem je hlavně konec, kdy to vypadalo opravdu nadějně na originalitu, ale ne, autoři se nakonec rozhodli jet v zajetých klišé. Nejhorší na tom je to, že Vás nadchnou a hnedka v zápětí Vás pošlou s tím nadchnutím do pryč (slušně řečeno) - prostě se ptám proooooooč to tak museli zabít (slušně řečeno). Průběh jako takový se tak nějak drží oněch jednotlivých tajemství, kdy je postupně všechny do jednoho odhalí - tohle považuju za plus, že je tam vysloveno vše, a komedie se decentně drží na uzdě, kdy je to bráno spíše více po vážnější vztahové dramatické stránce. Pak bych akorát jen zmínil jeden kiks, bez kterého by se to obešlo a to především to s tím jídlem ze strany Masumuneho v druhé půlce, kdy jsem se chytal za hlavu, že je to rušivý prvek a ještě to nahlodává charakteristiku postavy. Po animační stránce se to drží svého - takže velice zajímavé a po hudební je to opravdu dobré.

plakát

Masamune-kun no Revenge - Season 1 (2017) (série) 

U tohohle jsem nejprve četl zčásti mangu, takže jsem už dopředu věděl, o čem to bude, ale řekl bych, že vzhledem k možnostem se drželi původního příběhu (když nebudu kompletní detailista). Obecně můžu říci, že je to příběh o snaze pomsty hlavního hrdiny vůči hlavní hrdince, která ho v minulosti silně ponížila. Jenže postupně člověk zjistí, že ne všechno je takové, jaké se zdá být. To znamená, že je tu spousta humoru, kterého si člověk užívá. Naštěstí je to tak nějak zakomponováno do tempa příběhu, takže to neurazí, ale ani to není nic extra výjimečného. Spíše se to tak nějak zaměřuju na romantiku a ony komplikované okolnosti. Jen mě trochu zklamalo to, že to zakončili v celkem takovým ne moc výrazným bodě a že příběh by se taky mohl trochu odehrávat jinak, aby mě víc nadchnul a tím pádem ho hodnotil lépe. Jen doufám, že k tomu udělají pokračování, aby to vůbec mělo nějaký význam na to koukat. Hudba je průměrná a animace celkem slušná.

plakát

Liar Liar (2023) (seriál) 

Další speciální "okrsek", kde je spousta akademií, kde se hraje na elitářství a postavení se rozhoduje pomocí her. Hnedka při tomhle si člověk vybaví spoustu různých dalších počinů, které mají stejnou nebo obdobnou tématiku a navíc v téhle oblasti je celkem několik silných konkurenčních počinů. Tohle anime je nakonec bohužel nepředčilo a pohybuje se někde kolem lepšího průměru. Příběh je o hlavním hrdinovi, který se do tohohle speciálního okrsku přemístí jako nováček a hnedka na začátek kvůli jeho štěstí/smůle se náhodou stane jedním z nejsilnějších hráčů a bude si muset tuhle pozici udržet za každou cenu, protože jsou s tím spojené určité komprimující skutečnosti, které se "nikdo" nesmí dozvědět. Hlavní hrdina je velice dobře sepsaný, ale přijde mi až přiliš cool, že z něho člověk necítí ty správné emoce a nevtáhne diváka do děje, i když je sympatický. Vše se točí kolem her a různých pletich, že ostatní věci jdou stranou, které by mohli dokreslit trochu pozadí daného prostředí - např. romantika, drama jako takové (ne vzrušení z jednotlivých her) a jednotlivé vztahy mezi postavami. Příběh jako takový po několika dílech začíná být repetitivní a ztrácí počáteční zajímavost. Obzvláště pak v posledním díle jsou vidět narážky na anime No Game, No Life, z kterého si vypůjčuje určité hlášky. Není to špatné, když člověk nemá co sledovat, ale stojí to tak nějak jen za jedno shlédnutí, kdy si radši pustím jiné anime s podobnou tématikou a lepší atmosférou jako takovou. Po animační stránce je to velice dobré a po hudební taktéž.

plakát

Ryza no Atelier: Tokojami no džoó to himicu no kakurega (2023) (seriál) 

Anime podle hry od vývojáře Gust, který dělá sérii různých možných alchymických Ateliérů. Upřímně nevím kolik jich bylo už zanimováno, ale znám krom tohohle ještě "Escha & Logy Atelier", který vyšel na tom kvalitativně mnohem lépe a byl velice příjemný. Oproti tomu tohle anime je zaměřeno vysloveně na mladší publikum, kdy obsahuje spoustu primitivní inteligence s lehce dobrodružným fantasy duchem. Na jednu stránku je to dobrý, že nad tím člověk nemusí příliš přemýšlet a může si to pustit, aby vypnul a zíral na to, jak po mozkové mrtvici, ale na stránku druhou se sem tam chytá za hlavu na do očí bijící hloupostí jednotlivých postav. Ale jak už jsem psal, je to zaměřené na děti a ne dospělé. Co mě ale překvapilo je zakomponování lehce laděného fanservisu, kdy vzhledem k zaměření na publikum mi to připadá trochu nevhodné a začínám trochu pochybovat o záměrech tvůrců. Nejotravnější a nejstupidnější prvek ale byla ona opakující se animace během vytváření nových věcí hlavní hrdinkou, která nedávala smysl a trochu by mě zajímalo, kdo tohle vymýšlel a na čem jel. Obecně se dá pochybovat i nad zpracováním, kdy jsou zde očividně vidět herní mechaniky, které se autoři nesnažili upravit pro trochu realističtější "filmovanou" podobu. Po animační stránce to je celkem ucházející a po hudební je to velice příjemné, kdy tam jednotlivé kousky vysloveně sedí.