klukluka

Na tenhle film jsem se mimořádně těšil- a kterej chlap ne..? Ani ty krásný nahý holky mi z něj ale nedokázaly udělat příjemnou podívanou. Příjemnou ve smyslu, že by to trochu odsejpalo. Neodsejpalo a já jsem se nemohl dočkat konce. A do toho pocit, že to bylo žánrově neukotvený- ani ryba, ani rak- mně osobně to vychází na nějaký rozblemcaný drama. Netvrdím, že to mělo mít bůhvíjakej potenciál, na každej pád mě to ale zklamalo.

Kdybych to měl přirovnat k obrazu, tak by to bylo bílé plátno s nějakými tmavými šmouhami. Nebylo by jich moc, ze dvě, ze tři. Něco, s čím bych si chvilku lámal hlavu, nad čím bych se zamýšlel, nakonec bych to ale vzdal s tím, že tam možná je nějaké sdělení, že ho ale bez pomoci autora nemohu správně dekódovat. O Olze Hepnarové jsem toho už hodně přečetl, mimo jiné i (bohužel) nerealizovaný scénář Jiřího Svobody. Díky tomu mám o její osobnosti určitou představu. Spoléhat na tento film, nevím o ní nic. Nevěděl bych, že měla kázeňské prohřešky. Že ji zavřeli do polepšovny. Že byla zjevně těžce psychicky nemocná. Že... Všechno to tam bylo, ale v podobě šmouh, pro nezasvěcené nesrozumitelných. Jestli je například někdo na základě tohoto filmu schopen odhadnout povahy Olžiných příbuzných, pak musí být z mého pohledu nutně geniální. Slepenec podivně řazených příhod ale nenabízí ani vodítka k pochopení charakteru samotné Olgy. Forma se těšila mnohem větší pozornosti tvůrců než obsah.

Po všech stránkách příjemně koukatelná reklama na drogy. Zůstává jen jediná otázka: dlouhodobé užívání způsobovalo zdravotní problémy. Kam se tedy nakonec poděly?

Ty voe, já mám dneska den... Nejdřív odpad! pro "To byla divoká noc", teď druhej pro "Zkaženou úču". Z tohohle mi aspoň nebylo fyzicky šoufl, pořád se na to ještě dobře koukalo, i když už má CD to nejlepší za sebou, ale ten zbytek..? Jakej to má mít smysl? Ne, rozhodně to tady teď nehodlám analyzovat, i když mi slovo anál připadá v tuhle chvíli značně příhodný.

Hrůza hrůzoucí... Je vůbec možný, že do toho šel JGL? Umí číst? Tohle muselo být už ve scénáři - že tam VŮBEC NIC není. Udělalo se mi z toho fakt zle, tak strašně to bylo blbý.

To by člověk nevěřil, co všechno má být ta schizofrenie schopná vykouzlit... Ale to je nic proti tomu, co dokážou vykouzlit některé filmové postavy! Čáry máry fuk - a už třímám v ruce sekeru. Abraka dabra - a už startuju ruční cirkulárku. Takhle si můžu přičarovat prakticky kdykoliv naprosto cokoliv. Ale horor to byl, o tom žádná. A teď nemyslím ve smyslu nelogičností a nesmyslů. Myslím jako strašidelnej film, u kterýho jsem se bál. Fakt že jo. Nemělo to logiku, hrálo se bez pravidel, ale bylo to hustý...

Malý, celkem milý film. Kluk, o kterém se tady mluvilo coby o idiotovi, se párkrát projevil jako značně inteligentní, aniž by mu třeba někdo napověděl, vydal se pro prst do nemocniční márnice. K tomu si ho střihnul fešák Pitt, čímž z něj už definitivně udělali idiota ryze filmového. Takže rádobyumění, ale v mezích Hollywoodu.

Po Zrcadlech jsem se necítil úplně dobře v koupelně, na hory odjedu bez obav. Atmošku měly Zrcadla určitě drásavější, ale Hory mě snad vyjma jedné scény (hodinový hašení miniaturním minimaxem) pro změnu nedráždily zjevnými chybami a nelogickým chováním postav. A fakt, že se tenhle horor po většinu času odehrává za bílého dne, za plného slunečního svitu, je pro mě příjemný - vždyť tma je v hororech to nejotřepanější klišé. Navíc si dokážu představit, že zkušební výbuchy jaderných zbraní mohly něco podobného skutečně způsobit. Nikdo tehdy nevěděl (a ani se nad tím nezamýšlel), jaké by to mohlo mít dopady na život v okolní přírodě. Podobné mutace mohly postihnout i jiné živočichy a zatím se to nemuselo vůbec projevit. Štěpení atomu je hra na Boha, a ta nemůže zůstat bez následků. Kéž by nás všechny pobavily stejně neškodně jako tenhle film.

Hodnotil bych bývale i hůř, nebýt toho konce - ten se vážně povedl. Ale jinak mě iritovaly ty všudypřítomné nelogičnosti - Benovi se v práci dějí šílené věci, nikomu se s tím ale nesvěří, nikomu to nepopíše, s nikým si o tom nemá snahu promluvit... Manželce se sice zmíní, že má problém se zrcadly, ta si to ale nespojí s podivnými nočními můrami malého synka. Když likvidovat zrcadla, tak zatřít, rozhodně ne vyhodit. Když se mi domem prohání démoni, tak přece neuteču na ulici... Ne, tohle nebylo dobrý. Ale atmošku tomu upřít nelze, ta byla hutná.

Paní Třeštíková měla "štěstí" (klidně i bez úvozovek - o něco podobného usilovala a ono se to povedlo), že Lídu Baarovou vtáhla do rozhovoru/ do osobní zpovědi, do níž nastříhala ukázky z jejích filmů, dobové zpravodajské reportáže se související tematikou, osobní fotografie... a výsledkem je tento dokument. Z pohledu celkové tvorby paní režisérky je tato věc nezvykle tradiční (obyčejná) - nejde o další z jejích pracných časosběrů. Je v ní ale zachycen mimořádně silný příběh skutečné filmové hvězdy, jediné svého druhu vzešlé z našich luhů a hájů. Název filmu je zavádějící, Baarová netrpěla pro krásu, ale kvůli politice. Zkáza politikou by byla přesnější. Z historického hlediska je důležitý jeden zásadní detail: Baarová měla s Goebbelsem poměr dávno před druhou světovou válkou. Dávno před tím, než na nacisty praskla jejich zvěrstva. Dávno před tím, než se Goebbels stal tím, kým se nakonec stal. Její ostrakizace byla a je naprosto absurdní. Jinak nic netrvá věčně. Všimli jste si ale, jak krátce obvykle trvá to, co za něco v životě stojí? Alespoň tady u nás - v srdci Evropy (od kdy se srdce nachází hluboko v zadní části těla?) - to tak je. Nepřej a nebude ti přáno. Takhle to patrně chceme. A daří se, v tomhle jsme vážně mistři.