klukluka

Hezky natočená vzpomínka na dobu, kdy si děti ještě uměly hrát i na ulici, a kdy se jim ještě mohl věnovat dospělý člověk, aniž by se o něj obratem nezajímala mravnostní policie. Jinak na to ale ten Nagano brand strhl nejprve mediální, a následně i diváckou pozornost, která tomu nepřísluší. Bez něj by to byl tuctovej biják, jakých se za komárů točilo pro děti a mládež deset do roka.

Ohodnotím si to tady, abych nezapomněl, že na to koukám. Kromě wuppertálské nadzemky, nevšední krásy Josephine Thiesen a lidských slabostí, jimiž tvůrci opatřili postavu hlavní hrdinky, mě zatím nemělo co zaujmout.

Až do tohoto filmu jsem ten koncept časové smyčky vítal s otevřenou náručí. Někdy to dopadlo líp, někdy o poznání hůř, ale ta možnost, dělat věci jinak, poučit se ze svých chyb, mi přijde pořád fascinující. Fakt je ten, že Hromnice, o kterých se i v tomto filmu hodně mluví, byly jedním z prvních, ne-li úplně prvním celovečerákem založeném na tomhle principu a nevybavím si film, který by je překonal. Takže si říkám, jestli to vůbec lze ještě někam posunout, něco na tom zlepšit…? Doufám, že tvůrci Zas a znova o to neusilovali. V opačném případě by si museli přiznat, že dopadli jak sedláci u Chlumce. Taky se jim povedlo pár slušných vtípků, netvrdím že ne, ale jako celek se to s výše zmiňovanou hvězdou tohoto žánru nedá absolutně srovnávat. Negativně to z mého pohledu ovlivnila jak specifika švédského smyslu pro humor, tak opakování téhož a zjištění, že i tento film z dílny Netflixu si angažovaně klade za cíl podpořit sexuální menšinu. (I když- menšinu…? Platí to ještě vůbec? Nestal se už příslušník sexuální menšiny ze mě? Na základě filmů, na který v poslední době koukám, si tím vůbec nejsem jistej.) No nic, Zas a znova znova vidět nechci. Rozhodně mi to nezvedlo náladu, spíš naopak, a pochybuju, že to v někom může vyvolat tenhle příjemnej pocit. Navzdory tomu, že se tento typ filmů objevuje zas a znova. P.S.: Zapomněl jsem a vyzdvihl bych Na hraně zítřka. To možná dává v mým pomyslným žebříčku top filmů Hromnicím na prdel.

Dostal jsem to jako “zaručenej” tip na dobrý kino, o to víc mě mrzí, že to neklaplo. Tak moc bych v tom chtěl pro sebe najít něco hezkýho- a teď nemyslím ten kouzelnej kamennej domek na útesu, ale něco opravdovýho, uvěřitelnýho, hlubokýho…leč nestalo se.

Po 40-ti minutách to vzdávám. Od začátku řeším zásadní otázku, jestli se to bude víc podobat Troškovi, nebo Kusturicovi. A i když se nakonec přikláním spíš ke Kusturicovi, což je určitě ta lepší varianta, tak to Kusturica rozhodně není. Je to jakási pseudointelektuálština maskovaná za lidovku a ve výsledku je to děsně těžkopádný, nudný a unylý. Pokud by se to mělo ve zbývající hodině zvednout, považoval bych to za zázrak.

Boží Jeff- asi jako vždy, ale tenhle biják mu sednul mimořádně. Víc by mě možná bavil alternativní, temnej Badův konec, ale líbilo se mi to i s happy endem. Tak aby byl, Bade.

Jsem u třetího dílu, blízko momentu, kdy se naše cesty- moje a pořadu- navždy rozejdou. Paní dohazovačka Aleeza si nedělá dobrou reklamu, protože to, co příkladně předvedla s tou luxusní čtyřicítkou Harmonie, byl fakt úlet. Přihrát jí dvojníka Woodyho Allena řka: připravte se na osudové setkání, to by znamenalo spolíhat na to, že je ta Harmonie permanentně v rauši. Kdyby v sobě Aleeza měla špetku dobrýho odhadu, tak k tomu setkání nemohlo nikdy dojít. Když jí micka opakovaně zmíní požadavek na výkonnýho nadsamce, tak jí přece nebudu cpát pana profesora Hezkysesnímpovídá. Ale i kdyby byla Aleeza ve svým oboru nejlepší na celým světě, tak bych se nechtěl seznamovat tímhle způsobem- na základě předvýběru uskutečněnýho třetí osobou. Ani z jednoho páru jsem necítil příjemnou chemii. Možná to tady někomu nakonec ale přesto klaplo, těžko říct… Nezaregistroval jsem to, sjížděl jsem to na rychloposuv, je to shit.

Chytil jsem jeden díl na začátku května 2023. Nemoderovala ho už (?) Eva Vrbková, ale Tereza Rychlá. Trochu jsem se u toho zasnil. Ta paní je moc hezká, a co jsem si stačil všimnout, tak během jediného dne stihla zastřihnout stromy, provzdušnila a posekala trávník, zasadila 15 druhů rostlin, ty stávající profesionálně ošetřila, upekla nějaký masko a muffiny, udělala libovej fazolovej salát, dokonale zrenovovala starej zrcadlovej rám, malováním si ozdobila klobouk, a aby si snad někdo nemyslel, že se celej den jen kopala do zadku, zhotovila jarní papírovou výzdobu. Omlouvám se, určitě jsem ještě na něco zapomněl, ale byla to smršť činností. Dít se to u mě doma, tak je ze mě chodící mindrák, protože s takovou superženou není absolutně možný držet krok. To bych taky viděl coby největší slabinu tohoto pořadu- méně je někdy vážně více a tady se toho událo děsně, děsně moc. Šprty nemá nikdo rád.

Po prvním díle bych nevěřil, že to nakonec i u mě takhle propadne. Ten seriál ale v podstatě jen přešlapoval na místě. Takže ne, ještě pořád nevěřím, že někdo dokázal už po prvním díle odhalit jeho slabiny, ale slabej opravdu je, o tom už se teď rozhodně nebudu s nikým přít. V závěru je navíc i absurdní a nezamýšleně úsměvnej. Téměř každá herečka se tady ukáže minimálně nahoře bez, stejně to ale nikomu nedoporučuju ke zhlédnutí. Je to ztráta 5-ti hodin vašeho života. Ale je jen na vás, jak si s nimi naložíte.

Vážně se to pokazilo… Tohle by se úplně v pohodě vměstnalo do filmu, nemuselo toho být 6 dílů.