wrach

Kaj se! Než přijde boží trest.

Bolest je nám vrozena a opouští tělo až když hnije v zemi...

Rozkoš nevábí, není-li schvácena strastí, bez bolesti život nemá ceny...

Lovená zvěř s lidskou tváří. Stejně jako zlo...a dobro.

Rozmlouvání o nezvané dámě, která nemešká a nevynechává nikoho a nic.

Našli jsme je! Lidi! Zvolala radostně Smrt. Nádherně ztvárněná bezmoc a snaha o prosté bytí.

Pojďme se všichni rozdělit do párů a odpustit si všechny hříchy. Liška po tomto již navždy.

Bože, Ježíši, Budho, Alahu, Krišno, Satane...pomoc! Zachraň mé tělo i duši se slzavého údolí. Zachraň mě před námi, jež si stvořil. Proč? Člověče boží! Ztrestej sám sebe, to je tvůj podíl na boží vůli. Boží vůle je život. Zrozen nahý a bezmocný do světa, který velí silnému přežít a slabšímu zemřít. Člověče boží! Plň boží vůli. Žij! A nakonec zemři! Na kříž a hranici s každým, kdo se jen opováží Ježíše o něco žádat. Hrabej rukou do země, mlať hlavou do skal, neb zítřek tě o další krok přibližuje ke smrti.

O jak jsi mocná, jak jsi všudypřítomná, jak jsi každodenní, jak jsi v každém z nás. Můžeme Tě přivolat sami, můžeš nás zaskočit, překvapit. Můžeme Tě nenávidět, ale jsi ta nejmocnější bytost. Ne před Bohem, ale před Tebou jsem si všichni rovni. Vzhlížej na nás, raduj se, tanči s námi, každý den, každou hodinu, každou minutu. Na každého čekáš, nikoho nevynecháš. Skláním se před Tebou s hlubokou pokorou. Ty jsi vysvobození. Nevědomá, hledící a čekající. Smrti, přijímám Tvou náruč.

Sadako naplněná, přichází s připraveným textem své role znovuzrození. Oh, jak trefné Norio a Hiroši. Sadako odsouzená předvádí své znovuzrození. Občas dělá věci, které si nepamatuje. Nemůže. Není tam, je tam ono, je to malé zlo. Malé vzrůstem a tak podobné, je to něco z mládí, je to zlé, velmi zlé. Sadako bezmocná. Malá holčička bojící se moře. Všechny děti se již utopili. Může být hvězda divadla. Jen režie je nekompromisní. Je to její osud, mokrá prázdnota plná nenávisti. Přenádherné vyvrcholení tohoto zla.