cmuchalprvni

Jedinci, kterým vadil na knize nerozvinutý děj, osudy postav zahalené tajemstvím, mohou být spokojení! Ovšem mně osobně se zdál scénář, že jde v některých ohledech až moc na ruku divákům, útěk June s Moirou, Lukův a Moirin šťastný konec, poprava Emilyny milenky nebo Emilyna zběsilá jízda autem a následné najetí do několika hlídačů. Celkově chválím kameru, casting, kostýmy a doprovodnou hudbu!

Nepovažuji sice děj filmu za realistický, ale tentokrát neuberu na hodnocení výrazným způsobem, poněvadž jsem se během celého filmu neskutečně bavil. Zkritizoval bych malinko stopáž, která kdyby byla zhruba o 10 min kratší, zhlédnutí by bylo ještě lepší! Hned na začátku mi nesedělo jednání Chloé, bezmezně důvěřující lékařce, tvrdící ji, že její břišní bolesti souvisí s psychikou, a proto se jí zdá indikace ultrazvukového vyšetření zbytečná. Dále se mi její povaha zošklivěla flirtováním s psychologem. Další její slabostí bylo, že se nechala partnerem omezovat ohledně kočky, jež nemohla fungovat stejně jako, když bydlela s Chloé sama. Oceňuji pestré vykreslení šílené fantazie, kterou Chloé trpěla, i když snímek pukal ve švech explicitními scénami, občasnou brutalitou, vášnivými hádkami a v neposlední řadě poutavými architektonickými skvosty, v jejichž okolí nebo přímo v nich se postavy pohybovaly. Intenzivně se mě dotkla scéna, kdy Chloé navštěvuje bývalou milenku jejího přítele a především okamžik, kdy matka zmíněné ženy pozná, že Chloé si zahrává, zná oba muže a podobně jako její dcera je jejich "obětí". Maximální hodnocení nedávám kvůli nevyužitému potenciálu soundtracku, jenž občas plyne sice elektronickými beaty, které obzvláště k závěru jsou použity geniálním lekacím způsobem, ovšem po zbytek průběhu Dvojitého milence můžeme slýchat jen vážné smyčce a nic jiného, co by zdůraznilo schizofrenní dojem hlavní hrdinky!

Skvělý film a ještě poutavější debata poté s několika protagonisty!! Police - Jeden svět 2017.

Snímek oplývá skvělým castingem a silnými mezinárodními tématy. Hlavně se zakládá na pravdivém příběhu, což dost lidí ovlivní a přiají mu na hodnocení! Mimo jiné jsou neskutečně krásné záběry na Indii, na začátku hledíme na oslnivou krajinu s nespočtem stromů a kamenů, seznamujeme se s hlavním protagonistou, kolem kterého až "nereálným" způsobem létají motýli. Ovšem naivní dojem o úžasné Indii se ztrácí, když přicházíme do styku s každodenním životem Sarooa, bída, hlad a těžká práce ukazují jednu ze svých extrémních tváří. Po tom, co se Saroo ztratí je neskutečně film emotivní, člověka zasáhne a nutí ho s ním soucítit. Nejen kvůli tomu, že několik dní byl zavřený ve vlaku, ztracen, bez jídla a dalších lidí, ale dále kvůli jazykové bariéře, ohromnému počtu lidí, kteří nemají zájem mu pomoci a ignorují malé děti spící na zemi na nádraží. Film dostal ode mě velké plus díky odprostění se od vážného alespoň na moment, když ukazuje Sarooa v novém prostředí v Melbourne, jak vtipkuje a poznává svoji lásku. Scénář založený na knižní předloze ztroskotává, to co by se dalo zobrazit jako krátký příběh se zbytečně nafukuje na dvouhodinovou stopáž a tím lehce zhoršuje kvalitu, kterou film nasadil úvodní sekvencí s malým klukem.

Vadí mi krátká stopáž, na ni závislé minirozhovory. Moderátorka pokládá JAKSI tuctové otázky. Dle mého zvaní hostů do pořadu ani nemá moc smysl. Abych si udělal přehled, co půjde do kin, nepotřebuji koukat na tento pořad...

Komorní, velmi závislé na dialozích, výborní herci, kamera. Ne tak překvapivé, srdceryvné, euforické jako můj nejoblíbenější Laurence Anyways a též skvělý Tom na farmě! Snímek rychle uběhl, stopáž mohla být určitě delší a projevila by se případně na kvalitě. Nostalgie hlavní postavy mi byla příjemná. Soundtrack tentokrát příliš nezaujme jako u Imaginárních lásek, Zabil jsem svoji matku ad.. Nepřirozeně estetické oděvy hlavně matky a bratra bily do očí, a s cigaretami by si mohl taky dát pokoj, cpe je do každého díla a je to už ohrané! Míním, že motiv s ptáčkem a hodinami je přímo tak akorát u hranice kýče.

Nechronologické zpracování děje, herecký ansámbl, kamera, soundtrack, to vše je skvělé. Ovšem téma filmu, příběh, hrdinka mi přijdou neskutečně nezajímavé až nudné.

Na začátku a konci snímku hraje stejný song "On The Nature of Daylight", znázorňuje se shodná lokace proskleného obývacího pokoje s výhledem na jezero. I takový nenápadný detail v úvodu jako silueta stolu, na kterém stojí sklenička na víno a v závěru, kdy jsem zaznamenal změnu, že sklenice není na stole, mě imponuje. Mezi nejimpozantnější úkazy tohoto filmového opusu bez diskuzí patří "pohlcení" Louise Pouzdrem a následný rozhovor v hypnotickém prostoru přehlceném jasem a působícím podobným způsobem na její tělo jako voda. Zvuky podobné velrybím, které mimozemšťané vydávají, nejsou příliš fascinující, ovšem jejich komunikace prostřednictvím zvláštních kulatých kouřových obrazů s titěrnými kudrlinkami je odzbrojující, vyráží dech svoji komplexností a estetikou!! Rozhodně nemíním nepřirozeně skládat pouze komplimenty. Filmu by neuškodilo přeobsadit Foresta Whitakera, který tam žádný oslňující herecký výkon nepředvedl a vyskytl se tam pouze díky svému "oscarovému" jménu, Jelikož mu zde stejně nebylo přiděleno více prostoru, kde by mohl efektivně projevit, co umí. Jeremy Renner jako fyzik Ian mi nepřišel vhodný kandidát (příliš sexy, svalnatý a na vědce docela vtipný). Robustní tvářičky a modré čočky, které člověka prostě ať chce nebo nechce uhranou! Je to Hollywood, přece neobsadí slizkého, vousatého, vrásčitého dlouhovlasého týpka, že? Ale možná, že autor povídkové předlohy takto Iana popsal. Bohužel nemohu s jistotou napsat, nečetl jsem ji. Film mě ovšem uhranul nejen bravůrními schopnostmi tvůrců, nýbrž i konceptem, proto je velmi nadějné, že si knihu "Story of Your Life" přečtu. "Arrival" oplývá hojně záběry, které se zpočátku jeví nostalgicky, ovšem po časovém prozření se ukáží i jako budoucí vize (na mysl mi padl Terrence Malick). Několikrát kamera snímá neostré temné obličeje herců za šerého dne, i když by se tomu produkce mohla vyhnout a využít nějak více světel (podobně jako v Sicariovi), neuchýlila se k tomu a vůbec to nepovažuji za chybu! Divím se a jsem fascinovaný trpělivým postojem, který zastávali mimozemšťané, dokonce se jeden, tuším Costello obětoval za záchranu Louise a Iana před explozí. Vědomí budoucnosti, co by se stalo, kdyby hlavní postava nebyla jako Louise, nerozuměla jazyku nebo by sice chápala záměr mimozemšťanů, avšak by ho zneužila k destrukci světa. Jsou lidé vůbec schopni pojmout složitou heptapodštinu, prahnou vůbec po nějaké progresi? Proč vnucovat nový jazyk všem jedincům? Do kina v Náchodě přišlo asi 10 lidí, z toho dva šustili s chipsy, mlaskali a další dva neudrželi pozornost na uzdě a při projekci mluvili. A možná, že ostatní stihli další praktické věci, bohužel se mi je nepodařilo zaregistrovat. Mimo jímavého vizuálu, zrzaté lingvistky mě dostal na kolena i Jóhann Jóhannsson! Sebevědomá, nadaná Louise, její pohotovost, poradit si s cizími subjekty, rychle myslet a prosadit si svou, člověka dostane. Když Louise navrhne plukovníkovi, který chce najmout jiného lingvistu, ať se ho zeptá v sanskrtu na jedno slovo a plukovník následně přijede znovu za ní a oznámí ji, že ho přeložil jako argument, ona odpoví, že to znamená vášeň pro více krav. Není to zrovna za břicho popadající vtípek, ale koutky mi díky její podivínské invenci cukly! Stejně tak při fabulované historce o klokanech.

I přes fakt, že je to Shamusův režijní debut, je na Indignation znát, že ho netočil žádný amatér bez dostatku zkušeností s filmovým řemeslem. Intenzivní zážitek umocňuje mimo skvěle hrajícího mladého herce též hudba Jaye Wadleyho, kde hlavní roli mají housle. Nejlepší scénou je bezesporu ta, kde Marcus před ředitelem sebevědomě obhajuje svůj ateismus!!

Nebýt vynikajících herců, hudební kulisy, dobré kamery a rozumně krátké stopáže, nehodnotil bych nadprůměrně. Scénář a režie výrazně nepřekvapily a neohromily!!! Být v kůži Jamese Franca, který film produkoval, pustil bych si pořádně drsné péčko bez twink buzíčků, poplakal si a zahonil si nad zbytečnou ztrátou financí. "With twink, you blink and they are a fucking twunk.", "Two tears in the bucket, motherfuck it."