Květula

Člověk vydrží koukat na cokoli, když se má učit. Ale dalo mi to zabrat!

Velmi příjemné překvapení, které mi v dnešním mlhavém dni opravdu hodně zvedlo náladu (a na necelé dvě hodiny odsunulo do pozadí učení na zkoušku, ehm...). Hezká hudba, hezká slova a hezké herecké výkony a...no, dobře, už se jdu učit.

Filmy vždy zjednodušují knihy, podle kterých jsou natočeny, ale tohle mi přišlo jednoduché až příliš. Žádné úsilí, žádné přemýšlení, Vilém prostě vždycky přijde, koukne a hned je všechno jasné. Závěr v knihovně si pak člověk ani nevychutná. Detektivka to není špatné, ale z Eca v ní moc nezbylo.

Tohle byla náhodou mnohem větší zábava než Superman (jaký zkrat v mé mysli mě donutil jít na něj do kina?!). A co se týče Spidermana: tenhle hafoň je aspoň hezkej.

"Je to turista." "Aha... A co to znamená?" "Něco jako idiot."

Tak to bylo poprvé, co jsem od filmu letěla na záchod ve strachu, že se pozvracím. Skutečně roztomilá rodinná komedie, užijte si to, děti!

Konečně horor, který má příběh. Konečně horor, který má skvělý závěr. Konečně horor s dobrými hereckými výkony. A především: konečně horor, který děsí a leká, horor, který je skutečně hororem!

Stačilo mi vidět úvod, ve kterém vesmírem líně pluje želva A'Tuin a věděla jsem, že tento film mě nemůže zklamat. A taky že ne. Smrť je jedna z nejlepších literárních postav, jaké kdy kdo stvořil a její filmové ztvárnění se vůbec nemá za co stydět. Už jen ty scény, kde se učí ono Santovské "HOHOHO!" by se daly tesat do kamene. Časnačaj je naprosto geniální, stejně tak Zuzana a mágové z Neviditelné univerzity. Noby Nóblhoch se ve fimu mihne jen párkrát, ale rozhodně na něj nezapomenete. Mohl by jen stát a koukat před sebe a já bych se potrhala smíchy. Ještě nikdy jsem s adaptací knihy nebyla takhle spokojená a říkám si: kolik že toho ten Pratchett napsal? Chci další film! "Lidé dělají život tak zajímavým. Ve vesmíru plném zázraků dokázali vynalézt nudu."

Jsou to takové směšné černobílé soudky s malinkou hlavou, ale když vidíte, v jakých podmínkách přežívají, musíte je obdivovat. Čtyři měsíce hladovění v ledové pustině a zahřívání vajíčka, kterému stačí pár vteřin na mrazu a bude navždy mrtvé. Dlouhé putování k oceánu a zase zpátky, aby mládě (které v té chvíli už třeba nežije) mělo co jíst. Brzy se přestanete smát nad jejich kolébavými pohyby a místo toho je v duchu budete povzbuzovat: "Rychleji, rychleji, ať to stihneš..." Málokterý dokument vám vžene slzy do očí.

Dva hlavní hrdinové. Jeden vypadá jako menší a roztomilejší číslo 5, druhý (pardon druhá) jako vyleštěné vejce s očima. Jejich společná slovní zásoba nepřesahuje pět slov (pokud nepočítáme citoslovce) a přesto jim skvěle rozumíte, soucítíte s nimi a nemůžete je nemilovat. Jak já bych si přála další díl... PS: Takhle jsem se nenasmála ani u Shreka a Doby ledové dohromady.