How to Eat Fried Worms
Ako jesť smažené dažďovky
Režie:
Bob DolmanScénář:
Bob DolmanKamera:
Richard RutkowskiHrají:
Luke Benward, Hallie Kate Eisenberg, Adam Hicks, Austin Rogers, Alexander Gould, Ryan Malgarini, Philip Bolden, Clint Howard, James Rebhorn, Tom Cavanagh (více)Obsahy(2)
Jedenáctiletý Billy Forrester se nedávno přestěhoval s rodiči a malým bratrem Woodym a čeká ho první cesta do nové školy. Matka se ho snaží uklidnit, že si brzy najde nové kamarády. Hned první den se dostane do konfliktu s místním rváčem Joem Guirem a jeho partou. Seberou mu misku s obědem, doplní jeho jídlo o pořádnou porci žížal a červů. Nechce se nechat ponížit, a tak s ním uzavře sázku, že v jediný den sní deset červů a žížal, které mu připraví na různé způsoby: smažené, zapékané nebo vařené. Sotva vejde sázka ve známost, stává se Billy hrdinou školy, protože se jako první postavil Joeovi. Snaží se na úkol důkladně připravit a nečekaného spojence získá v řediteli Burdockovi. Billy zjistí, že nejhorší je sníst první sousto. S každým dalším roste jeho popularita. Někdy mezi čtvrtým a pátým opustí Joeovu partu první dva a stanou se Billyho novými kamarády. Když se Joe pokusí podvádět, opustí ho celá parta. Zdá se, že zůstal sám, avšak v překvapivém finále se Billy projeví jako skutečný charakter. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
Jako odreagovávačka na volné odpoledne to nebylo zase tak špatné. Jistě, když Billy jí první žížalu, tak se mi dvakrát nadzvedl žaludek a měl jsem strach, abych se nepozvracel, ale pak se docela v pohodě dá na to jedení žížal zvyknout a už mi to potom tak odporné nepřišlo a naopak jsem fandil Billymu, aby všech 10 žížal stihl sníst v termínu. Ale na druhou stranu je děj této komedie docela přitažený za vlasy, protože kde to jsme, když nový žák ve škole, aby zapadl do kolektivu, musí sníst několik žížal? To mi přijde opravdu dost přitažené za vlasy, ale já samozřejmě nastávám názor, že u komedií by se nemělo přemýšlet, takže jsem u toho nepřemýšlel a ani v tomto komentáři nehodlám nad smyslem děje spekulovat. Prostě jako komedie to u mne docela dobře obstálo a nevidím důvod, proč to házet do odpadu, když jsem se u toho téměř vůbec nenudil, nenašel jsem tam žádnou nudnou scénu, ani jednou jsem nepocítil nutkání film vypnout nebo od něj odejít, a s napětím jsem ten film sledoval až do konce a chvílemi jsem se i dobře bavil. Takže komentář končím s konstatováním, že toto je komedie nelišící se příliš od ostatních průměrných komedií, a tak mohu s čistým svědomím udělit tři hvězdičky, protože nižší hodnocení si to z mého pohledu prostě nezaslouží. ()
Spratci jsou to, všechny bych je postavil do řady a po "staročesku" by pár schytali, ať si sociální pracovnící, psycholožky a Džamila Stehlíková říkají, co chtějí. Možná jsou to jen přehnaně expresivně napsané postavy, aby dětští herci měli při svých omezených schopnostech co hrát, i tak je to ovšem varování před americkou výchovou dětí. Přes tuhle hrůzu je však snímek, narozdíl od žížal, celkem chutný. Bez sebemenšího problému a zanechání hlubší stopy vámi propluje. Taková ideální odpolední filová pohodička. ()
Nemůžu říct, že to byla blbost a taky nemůžu říct, že to byl supr film. Místy to bylo obojí. Každopádně mi námět přišel originální. A hlaně, zamilovala jsem si Billyho, pěkně to těm fuckanům natřel! Smrádci jedni malí, kdo to kdy viděl, aby si někdo diktoval podmínky přijetí do kolektivu? Nakonec všechno dobře dopadlo a film má ode mě (krásných) 50%. ()
Já vůl, proč jsem dnes ráno zapínal televizi! Zrovna na nově, dávaly tenhle slabý a ubohý film o malých chlapcích, co se rozhodli, že budou jíst smažený žížaly. Nuda bez ničeho, není tam skoro nic pozitivního. Už z hodnocení je nám jasné, že 40% asi úspěšnost není. No jo, malý děti a hned jak by chtěly do showbyznysu. ()
Filmy jde vystavět na mnohém, včetně na tom, co většina považuje za hnus. Není umění pak takovou věc podat v nalíčené, půvabné podobě (Sloní muž od Lynche může jít nejlepším příkladem). Jak jíst smažené žížaly však není tím příkladem. Může se tvářit jakkoli komicky, ale stále je to jen dětinský hnus o tom, jak sežrat něco, po čem bych nejen já házel šavli až do východního Německa. Takže čest žížalám, odpor tvůrcům této americké blbosti. 30% ()
Reklama