kornflakeska

Pro diváky v 60. letech by to pravděpodobně byla záživná podívaná, ale já jsem se příšerně nudila. Remake z roku 1997 mě potěšil mnohem více, dokázal navodit specifickou atmosféru knihy. Nehledě na to, že herecké výkony jsou velmi sugestivní, Sue Lyon mě příjemně překvapila, ale i tak nevypadá jako dvanáctileté děvče. Moc mluvení a příliš pomalý spád.

Geniální nápad.

Má halloweenová každoroční podvečerní tradice.

Největší skvost české kinematografie devadesátých let. Možná je mi téma blízké kvůli mému původu, ale myslím, že to není hlavní důvod, proč jsem si tento film naprosto zamilovala. Obecně si cením jakéhokoliv scénáře Zdeňka Svěráka a jakéhokoliv filmového zpracování Jana Svěráka. Když už nevím co, sáhnu po Koljovi.

Brečím smíchy i po stodvacáté, což se mi u jiného filmu nestává. Dvojice Quentina a Rubyho je nenahraditelná. Francouzský humor mě prostě bere.

Viděno v přepočtu asi tak padesátkrát a jednu dobu jsem uměla všechny repliky postav nazpaměť. Vynikající animace a děj je dokonce dynamičtější než v knižní předloze (nehledě na to, že Gaiman je naprostý génius). Perfektní stylizace postav, prostředí, navíc je vše doplněno adekvátním humorem. Selick bez Burtona mě dokázal velice příjemně překvapit.

Pravděpodobně nejnápaditější film, jaký kdy byl natočen. Mohu se na něj dívat neustále. Vše je naprosto dokonalé, vizuálně, zvukově, dějově atd. apod. Do hlavní hrdinky se nelze nezamilovat. Asi si to půjdu pustit znovu...

Podle mě naprosto nepřesvědčivé herecké výkony. Od Gomez a Hudgens sice o něco příjemnější změna - konečně se odpoutaly od sladkých romantických komedií, avšak neustálá "moudra", linoucí se z úst hlavního gangstera v podání Jamese Franca mě nijak nezaujala. Kontrastující si scény - vyjádření kruté reality z kriminálního prostředí doplněné ohromným množstvím slov typu "fuck a shit" a zpomalené, rádoby poetizující pasáže s neustálým opakováním výrazu spring brake, působí uměle, zvláště pak, když se k obrazům přidají písničky Britney Spears. Tento film mi neřekl nic. Oceňuji pouze technickou stránku filmu.

Geniální. Scott zde ukázal, že má neuvěřitelný talent. Je vidět, že využívá svých hereckých praktik z divadla. Sledujeme 30 minutový monolog, který byl natočen bez jediného střihu, ale herecký projev zůstává plynulý a velice autentický. Nesklouzává ke stylizovanému projevu herectví, ve všech oblastech zůstává realistický. Důmyslně však pracuje s mnohými aspekty výrazového herectví. Dotváří profil postavy nejen pomocí hlasu, ale perfektně ovládá své mimické dovednosti a práci s dechem. V průběhu celého filmu sice manipuluje s emocinálním cítěním divákům, ale neustále nám poskytuje momenty překvapení. Tento snímek mě rozhodně nenechal chladnou - smála jsem se, vzápětí se jsem brečela a posléze byla napjatá, jak to skončí. Dobrý film nemusí mít miliardové rozpočty, občas postačí talentovaný herec jako Andrew Scott.

Na to, kolik událostí v příběhu šlo ještě zobrazit,133min délky filmu nebylo vhodně využito ani z poloviny. I když by se knižní předloha a film něměly moc srovnávat, v tomto případě musím poznamenat, že adaptace knihy se příliš nevyvedla. Musím však pochválit výběr hlavní hrdinky Naoko a hudební doprovod. Kdybych nebyla unesena dílem Murakamiho, déle než hodinu bych se na tento film dívat nezvládla.