Recenze (1 311)
Absolvent (1967)
Zuřivě mladý film o neústupném a rvavém mládí. Jedinečné finále!
AC/DC: Let There Be Rock (1980) (koncert)
Ještě s původním zpěvákem... ale už tehdy mě to těžce neoslovovalo.
Ace Ventura: Zvířecí detektiv (1994)
Jim Carrey a jeho xicht v krystalicky čisté (tj. k zbláznění vtipné) podobě. Odvažuji se tvrdit, že i scénář se hodně, ale opravdu hodně povedl. Některé gagy s oblibou cituju i po dlouhých deseti letech. Krásná Courteney je pak sladkou třešinkou na velmi povedeném dortu.
Ace Ventura 2: Volání divočiny (1995)
Pokračování je skoro vždycky slabší. Ne snad že by Carrey nebyl vtipný, ale nářez jako jednička to není.
A co když je to pravda? (2005)
Můj milý, cynický Chewie. Ta romantika (resp. přeslazený konec) to právě zachraňuje - nebýt jí, nevyškrábal bych se ani při své jemně melancholické náladě na snesitelných 50%. Slovní hrátky s mrtvolama jsou sice fajn, stejně jako Watersova decentní režie, ale na tak řídký děj by se určitě šiklo naložit víc primitivních vtípků. A vsaď se, že holky budou u hepáče bulet jak my na funuse The Rocka. Vono si to ty svoje divačky najde... :-)
Aféra Thomase Crowna (1999)
Příjemný oddychový snímek s elegantním Brosnanem a Renee Russo (která je přes svůj pokročilejší věk stále velmi velmi přitažlivá:-). Bohužel McTierman¨takřka vůbec nepřitlačí na pilu, nezačne diktovat rychlejší tempo, a proto Aféře chybí pořádná gradace a silnější emoce.
Air Force One (1997)
Akce nudná, patos obrovský, Ford nezajímavý = zívačka pro TV v sobotu odpoledne.
Ajťáci (2006) (seriál)
I v třetí sezóně stejně parádní jako v té první (dvojka střídala slabší díly se silnějšími). Výborná herecká sestava a perfektní scénáře.
Akumulátor 1 (1994)
Nepamatuji si, kdy jsem naposledy v nějakém filmu viděl tolik originálních nápadů. Bohužel poměrně vlažné přijetí asi zamezilo vzniku podobně odvážných projektů.
Ali (2001)
Životopis podle mého gusta. Málo biografických plků a hereckého exhibování, zato hodně hudby a dokonale zinscenovaných bitek v ringu. V málokterém filmu hraje tak výraznou úlohu muzika, která kupříkladu sama táhne celou první půlhodinku, do níž Mann neskutečným způsobem stříhá výjevy z Aliho života. V tomhle filmu stačí jeden úder pěstí a zpomalený běh Kinshasou k vyjádření desítky myšlenek. Úžasná práce mistra Manna a zejména úvodní bitka s tepajícím klavírem nezapomenutelná.