PanZahadnyCZ

Výborná hudba, ale co jinak s tím? Samozřejmě jsem rád, že vůbec nějaký dárek k May the 4th vznikl, ale takovýto dárek je ze strany samotné SW značky poněkud rozpačitý výkop... podobně jako dobrá polovina letošních 25th Anniversary oslavných LEGO setů...

Úctyhodné dílo, reálie, vizuál, herectví. Pro mnohé, včetně mě, zůstává jediným trochu-problémem poněkud rozvážné tempo -  ačkoliv právě díky tomu je tento seriál tak jiný, nový a neamerický.

Obi-Wan byl sice ultra sračka, ale aspoň se tam něco dělo a postavy nám byly povětšinou sympatické nebo alespoň povědomé. Tohle je ultra nuda. Sry.

Sbírka klišé. Nevěřil jsem tomu ani nos mezi očima.

Tohle se někomu líbí?

Klasická ČT stopáž 52 minut by tomuto dokumentu slušela více. Za tu současnou delší částečně můžou i dlouhé pasáže za sebe nastřihaných filmů, které nám mají ukázat co nejvíce Hanzlíkových hereckých poloh - ale tohoto showreelu netřeba, Hanzlíka všichni dobře známe. Respektive pochopil jsem to u té části s divadlem (i tak to bylo dlouhé), ale ke konci, kdy jsou za sebe nastříhány Hanzlíkovy výkony z televizních filmů nebo inscenací po roce 1990, to působí dosti úmorně a spíše by se hodila nějaká katarze nebo útok na emoce. To by ale tento dokument musel mít trochu umělečtější ambici. Největší devizou tohoto filmu je sám Hanzlík - se svým darem řeči zkrátka umí pracovat na divadle, ve filmu, ale i v rámci vyprávění o sobě samém. Rutinér Polesný nic jiného nepřidává - fotky za sebe nastřihá jako němé obrazy, kamera tak maximálně sešvenkne z horní části fotografie dolů, font všech textů je samozřejmě ten nejhnusnější, tedy ten co AVID nabízí. Režisér zkrátka nijak zvlášť neřeší, že televizní dokument v roce 2023 by ideálně neměl vypadat a působit jako dokument z devadesátek. Bohužel je mu i jedno, zda zrovna točí dokument či hraný film, neboť tímto neoslnivým vizuálem vypráví například i své dobovky Past či Monstrum. Prostě AVID a průměrný kameraman vítězí, protože proč se ve svých pětasedmdesáti snažit o něco víc, když jsou s tim v ČT v pohodě i takhle.

Zkřížený Doktor smrt a Vlk z Wall Street aneb režisér nejslabších dílů Harryho Pottera David Yates stvrzuje, že skutečně není inovátorem století. Účast Emily Blunt si tento film snad ani nezaslouží. Proč scénář dostal zelenou?

Rozkošné! Wes Anderson je jediný na světě, kdo umí tohle skvělé "hračičkářství" a zde je navíc po dlouhé době opravdu ve formě.

V prvních dvou třetinách jsem opět škubal všemi končetinami, protože chování ústředních postav a jejich dialogy byly naprostá hrůza. Zpočátku mě to iritovalo jen u těch scén, kdy se autoři snažili nahlédnout do světa a myšlenkových pochodů "mladých" - a samozřejmě vykreslili nejvíc kýčové situace (jako je tuctuc hudba v klubu + dlužíš mi prachy vole, anebo škemrání o kapesné a způsobení dopravní nehody) - nicméně záhy mě sralo i mnoho dialogů mezi dospělými, takže zde jsem zkrátka potěšen nebyl. Poslední třetina naštěstí výsledný dojem z filmu vylepšuje, protože už se v ní nikdo nesnaží vymejšlet žádný vztahový kotrmelce či situace uměle vykonstruované asi jako procesy v letech 1949-1952. Film v této třetině už jen servíruje působivý a nevyhnutelný smutek a bol, jenž prostřednictvím Rodena prožijeme. Je to silné hlavně proto, že podobná trápení prožívá se svými rodiči či prarodiči mnoho z nás, a právě tento film nás trochu uklidňuje v tom, že se takto netrápí jen ta naše rodina, ale že je nás v tom víc. Rodenův výkon táhne celý film, Rázlová je spíše nekonzistentní. Vizuál supr, neboť Štrba klasa... P.S. Anežka Rusevová bude už asi navždy hrát sestřičky a Eva Leinweberová sociální pracovnice/úřednice :) aneb trochu "na první dobrou kást".

Málokdy zde hodnotím jednotlivé epizody či série konkrétních seriálů, ale zde to asi jinak nejde. Tak jako mnozí vnímám propastný rozdíl mezi první a druhou sérií – bohužel ho ale vnímám jaksi trochu v opačném významu než ostatní. První série byla úžasná a svěží feel-good podívaná, kdežto sérii druhou vnímám jako obrovský krok vedle. V první sérii byla nastolena určitá poetika, seriál měl velmi relaxační tón a zajímavý mix návštěvníků, z nichž každý řešil různorodé osobní peripetie. Druhá série se z Havaje přesunula na Sicílii – což samo o sobě zní jako dobrý a filmařsky atraktivní nápad, a to že z původní osádky zůstává jen Stifflerova máma, to mi také nevadí. Novým postavám a příběhu jsem byl otevřený. Potenciál ale bohužel vytěžen nebyl. Trošíčku mě mrzí, že se zúžil počet hotelových návštěvníků a že seriál řeší skoro ve větší míře příběhy lokálních pracovníků, než návštěvníků samotných. O dost hůře snáším skladbu a "témata k řešení" samotných rekreantů. Jsou nevýrazná, neměnná, a drtivá většina postav ani není sympatická. Humor zmizel úplně a seriál záhy nastoluje velmi táhlý, cyklicky opakující se a poměrně depresivní styl a osobně jsem nezaznamenal, že by se něco výrazněji dořešilo nebo vygradovalo (kromě předvídatelné zápletky s lodí). 2. série Bílého lotosu je zcela žánrově odlišná, někdo by řekl vyspělejší, oproti té první, a plní zejména sociálně portrétující funkci – a to ještě takovým stylem, že u všech příběhů ponechá otevřený konec, a tím nasadí divákovi brouka do hlavy určeného k soukromému přemýšlení. A to je bohužel koncept, který mi vůbec nevyhovuje. Co se týče pochvaly, tak ta směřuje k výborné práci s hudbou a rovněž samozřejmě vůči obsazení a hereckým výkonům, které byly perfektní i u sebevedlejších rolí či komparzu. Postavy mají stabilní chování a charakteristické vlastnosti, ale jak jsem napsal, tak jejich příběhy příliš negradují, takže co s tím? Tak trochu jsem měl pocit, že to najednou napsal a zrežíroval někdo úplně jiný, i když to tak není. Podtrženo, sečteno: 2. série Bílého lotosu mi bohužel potvrdila a připomněla mojí dlouhodobou nechuť sledovat seriály, neboť uplynulých 7 hodin, které za to poměrně nestály, mi nikdo nevrátí. Ještěže nejsem tak starý jako F. Murray Abraham, abych toho musel litovat výrazněji demonstrativnějším způsobem než tak, že své zklámání zažehnám napsáním komentáře na ČSFD, což tímto činím.