Shaqualyck

Asi bych netvrdil, že jde o kdovíjak kontroverzní a pobuřující záležitost. Ve své době, možná. Spíš jsem z toho cítil smutek, samotu a zoufalou vyprázdněnost lidské existence. Paříž tu v rozporu se všemi zamilovanými filmovými stereotypy nehraje načančanou krasavici, spíš je tu za špinavou děvku na heráku. Perverzní kocour Brando je mimořádně odpornej, zároveň ale fascinuje v každé vteřině. Nevím, kolik herců něco podobného dokáže/dokázalo. Žádná jména, jen sdílené tělesné otvory. Máslo a depka. Bolest duše i těla. Drsnější předobraz Shainbergovy Sekretářky. Lidská perverze a vzájemné porozumění mohou být dle Bertolucciho evidentně dvě strany téže mince. Moc tomu nerozumím, ale nedokážu to ignorovat.

Zahlédnout ve volné přírodě smysluplný (kvazi)prequel, to je jak stavět sněhuláka v červenci. Jackson to ale dokázal. Bez Sněhurky, za to se spoustou trpaslíků. Tenhle huličskej funtasy mejdan s nalepovacími vousy svým zpracováním o chlup přeskakuje i laťku nastavenou už tak proklatě vysoko samotným LOTRem. Člověk má strach mrknout, aby mu něco neuteklo. Ač výrazně pohádkovější, přesto strhující. Jasná, vypravěčsky bezchybně vystavěná mytologie, poutavý příběh, kde skutečně o něco jde a pestrá paleta postav, na kterých vám opravdu záleží (vede bláznivý Radagast se svým králičím spřežením). Musela to být nepředstavitelná drbačka, o tom žádná. Štáb opět obrátil naruby polovinu Nového Zélandu, kluci a holky z Wety jistě odvařili nejeden comp, o nepřetržitém provozu maskérny i kostymérny netřeba pochybovat. A výsledek vypadá podle toho. Jen nedokážu pochopit, jak jsme na Hobita po megaúspěšné prstenovské trilogii mohli čekat tak dlouho. Na tohle, že se někdo bál dát peníze? Tohle nikdo nechtěl točit? Já vím, je to hodně velké sousto, ale stejně… Proto, díky bohu za mravenčí práci Petera Jacksona. Málokdo dnes dokáže na plátně vyprávět příběhy s takovou pompou a nasazením jako on, nemluvě o úctě k předloze a respektu vůči početné divácké obci. Šikula!

Chlap, kterej toho v životě zažil tolik, až mu nakonec zbyla jen ta rychlost. A silnice. Na ní pak neposedný Dodge Challenger a před jeho řidičem cesta jako žádná ze sta. [...] Líbilo se mi, že autoři necítili potřebu obtěžkat jaksi z povinnosti příběh nějakým standardním žánrovým motivem typu unesená manželka, vykradená banka či transplantace chlopně sousedovic křečka. Zůstal jen silný pocit něčeho v dálce a zpocená ruka na fofr klacku. A ta kamera! Ten střih! Ta hudba! Spíš než film je Vanishing point stav (sjeté) mysli. Easy Riderův efekt tady zafungoval bezchybně. Sedmdesátkový kult jako když vyšije! A vůbec nevadí, že to chvílema krapet připomíná celovečerní a po čertech efektní reklamu na produkty detroitské automobilové manufaktury. Ty většinou taky nedávaj moc smysl :-)

Mám jednoduše slabost pro zakrvavenej nátělník a prokouřené plíce Johna McClanea. Škoda proto, že si Wiseman pro samé nadšení nedokázal udržet potřebný odstup. Je to jízda, má to koule ale už to není Die Hard, jen akčňák, který na tuhle legendu urputně odkazuje a snaží se být smrtonosnější než celá smrtonosná trilogie dohromady. Totiž, ať už byly předešlé díly sebedivočejší, pořád jste si mohli říkat, že je to sice jenom "jako", ale pořád to působí setsakramentsky reálně - stejně tak hlavní postava, člověk z lidu, polda, ve špatnou dobu na špatným místě. Nasranej, zmlácenej. Starej. Hrdina z donucení. Adrenalin na max. U "čtyřky" už se prostě nezbavíte pocitu, že sledujete jen divadýlko na efekt a film se tak sám připravil o jeden ze svých největších trumfů. Nedokáže strhnout. Baví vás to, ale nevěříte tomu. Místo krve a olova, make-up a pixely. Willis naštěstí zůstal svůj. Ten k posrání miloučkej akční dinosaurus je pořád ve formě! Akorát už tolik nekrvácí a přestal kouřit. I nadávat. Inu, PG 13 je pěkná mrcha:( Z úcty ke značce "Die Hard" dávám za čtyři s tím, že si nejsem zcela jist, zda-li právě takovéto volné pokračování tenhle kult úplně potřeboval. A pomalu se začínám bát pátého přírůstku série... P.S.: Tim Olyphant není špatný herec, ale na první záporáckou ligu zkrátka nemá. Aspoň zatím. Trochu se obávám, že Jeremy Irons s Alanem Rickmanem by si z něj svého času udělali akorát tak míček na ping-pong.

V podstatě typický Allen, jen v poněkud atypických kulisách. Svět je jedno velké nedorozumění zahalené do neprostupné mlhy. A smysl Vám začne dávat teprve, zabloudíte-li do bordelu. Nebo do cirkusu. Vyberte si, máte to nakonec jedno :-) Zásadním odhalením však zůstává, že projekt „Rychlý prachy“ nevymyslel Trautenberk Rosenberg, ale nesmělý roztomilouš Woody. Chápu to správně, že i sebepočestnější ženě stačí zamávat před obličejem dostatečně tlustým svazkem bankovek a jí už se vzrušením rosí rodidla? Ale jděte! :)

Verhoeven hodil bobek na L.A. a na stará kolena usoudil, že i Holanďané potřebují svůj Schindlerův seznam – nejlépe s odbarvenou Matou Hari – a tak nabral směr Evropa a natočil ho. Skoro až artově, střídmě, po evropsku – ať už to znamená cokoliv – ten film je prostě jiný, málem televizní, chce se říct. Přesto velmi sdělný a vypravěčsky nešizený. Z nějakého důvodu mi to ze všeho nejvíc připomínalo francouzskou Sílu odvahy (2008) a Strachovu Operaci Silver A. Je to sice pořád film Paula Verhoevena, ale tentokrát je to doopravdy. Střelbu, mrtvoly ani obnažené mléčné žlázy – coby své oblíbené trademarky pan režisér nevynechal, ale jinak jsem měl pocit, jako by chtěl ten starej dobrej brakovej estét skutečně něco říct, zúčtovat s minulostí a natočit národní poklad. O podrazech, prospěchářství, patologické připosranosti, a falešných hrdinech.

J. M. – Magor, živel, (sex)symbol, feťák, nezkrotný ožrala a za všech okolností nepřizpůsobivý prokletý básník, kterému byl prostý pozemský svět poněkud těsný. Alespoň očima Olivera Stonea, jehož režijní mistrovství tentokrát vynáší do oblak jedno z nejzásadnějších amerických hudebních uskupení. Na faktografii se tu vcelku kašle, Stoneovi jde spíš o zachycení ducha doby. Barevná drogová psychedelie, květiny, Vietnam, Indiáni, poušť, láska, sex - tady a teď, nebo spíš tam a tehdy. A Jim Morrison – the one and only. Frontman, jehož gloriola předčila slávu samotných Doors o mnoho světelných let. […] No a jinak k filmu: jo, líbilo se mi to, příběh má sice trochu rozostřené kontury a hodně vysokej obsah THC, ale hraje tu soundtrack, jehož kvality nelze vyvážit ani zlatem, ani heroinem. Člověk na to kouká s pocitem, že sleduje fakt něco zásadního. Jo a Jim Morrison tady trochu připomíná Vala Kilmera :-)

Indiáni v Mexiku vyznávají krvemilný digi plevel z čeledi Adélas-Ještě-Nevečeřelatis a mají pifku na mladé a neklidné turisty. Své poslání navíc berou skutečně vážně. No a Ausíci o tom točí na první pohled velice levné a ne zrovna dvakrát povedené bu-bu filmy. Jsem si jistý, že když Arnold Rimmer kdysi prohlásil, že „smrt je jako být na dovolené s partou Němců“, netušil, jak zvláštně mohou tyto dvě kategorie v reálu splynout v jedno. Škoda toho mrzkého provedení. Téma masožravého chlorofylu se jistě dalo zpracovat výrazně lépe. A Jena Malone se trochu rozehraje zhruba dvě minuty před koncem. Smůla, že nemáme šanci vidět, co bylo „pak“…, štábu už asi došly prachy. I nápady.

Wiseman ví, kam postavit kameru, jak udělat efektní záběr, dokáže popohnat herce, aby se neloudali po place, umí seřvat animátora, instruovat trikaře a odrecitovat nazpaměť děj několika desítek těch úplně nejvíc cool filmů – byl by z něj prostě skvělej asistent režie. Zkrátka technicky zdatnej fanda z povolání. A na filmové škole měl z opisování jedničku podtrženou. To je však na režisérskou extraligu proklatě málo. Seznam toho, co všechno tady pan režisér převzal/asimiloval/okopčil/ukradl odjinud, je dlouhej jak týden před výplatou a nemá smysl se s tím zdržovat. Kdo má nakoukáno, ten ví (bohužel). Blbý je, že k tomu „cizímu“ materiálu nepřidal nikdo v podstatě nic navíc. Ten film není špatnej – má slušný obsazení, skvělou výpravu (taky stál pěknej ranec) + asi 3 skutečně hbité akční scény. Jenom je šíleně průměrnej a vzhledem k existenci Verhoevenova kultovního ORIGINÁLU taky totálně zbytečnej. Jako by ho podle šablony natočil robot. Kuchyňskej. Jinak - není to remake, byť na zapřísáhlé fanoušky „původního“ Rygólu co chvíli významně pomrkává. BTW nevšiml jsem si jediné zmínky o mutantech, tož nevím, kde se tam vzala ta paní/slečna se třemi ňadry??? Snad módní výstřelek plastického chirurga? Nebo spíš Wimmerova blbost? Možná obojí…

Kdyby byl Romeo upír (jmenoval se Brandon Walsh a bydlel třeba v Everwoodu…) Jasný, bejt tak (post)moderní pubertální děvče s hormonálním přetlakem, zákonitě se mi budou ze světélkující pleti páně Pattinsona potit všechny pysky. OK, nic proti tomu. Krvesajná problematika už byla znásilněna na tisíc a jeden způsob a tohle rozhodně není až taková trága, jak se s oblibou traduje. Natočený je to líp než valná většina dílů zkultovnělé Buffy, Cullenovic Eda má navíc prima káru, nedbale vystajlovaný háro, parádní hadry a… tradááá: je to upír – kombinace jak z letáku na školní nástěnce. Dobrovolné dárcovství krve ještě nikdy nebylo tak sexy. Bravo, Facebook nebo Evropa 2 s tím nemají co dělat. Toho TARZANoidního pobíhání po vzrostlých kmenech mohlo být, pravda, výrazně méně, nicméně na to, kolik špíny se na „Stmívací“ téma ze všech stran stádně nakydalo, to nebylo nejhorší. Asi nejsem úplně cílová skupina, ale masovou oblibu toho fenoménu chápu a (pokud jde o první díl) nijak mne intelektuálně nepohoršuje. Každej má něco, my taky hltali Beverly Hills a Pobřežní hlídku… ;-)