Eseter

Není to úplně příšerná pohádka jak ty české bývají, ale není ani moc dobrá. Při nejlepším je nezáživná, při nejhorším otravná. Asi tak první třetina, možná míň, je opravdu zábavná, škoda že se kvalita začátku neudržela. Aj tak ale vidím spoustu kladů: + hlavní dvojice - konečně sympatičtí herci, no alespoň půlka z páru, Jan Cina je docela kouzelný, herečka Markéty má mezeru mezi zuby a to se aspoň cení když už nic + dobré vedlejší obsazení - spousta super herců - Jana Plodková, Josef Polášek, Jakub Žáček, Michal Dalecký, Marek Daniel... cool + vůbec ne strašné efekty + někdy je to vtipné + odhalené paže Jany Plodkové + asi jen dvě nebo tři písničky + slaboduchá romantická zápletka mě inspirovala k tomu napsat něco lepšího + velké plus je, že děti to opravdu bavilo a starší generaci asi taky, smáli se tam, kde se asi smát měli, takže minimálně vtipy fungovaly, navíc dobrá kombinace příběhu pro děti i dospělé, ani jednu generaci to asi nebude nudit (pokavaď nejste já) Tohle není úplně plus, ale částečně mi to připomnělo Malého Nickyho lol Pár nedostatků: - zpívá se tam, bohužel - i tahle pohádka, jak to bývá zvykem už, má nedostatek zajímavých ženských hrdinek, zas hlavní romantická postava je hlavně krásná, oproti jejímu protějšku, který je "šikovný" a má skutečně nějaké zájmy a osobnost, Markéta nemá osobnost žádnou, kromě toho že je hrozně milá a hodná, tady jde vidět, jak jsme furt pozadu v Česku - je to prostě nuda, příběh není dost silný, aby to celé utáhl, celé se to rozprskne někam do Bulíkova, ať už je to kdekoli - konec docela hořký, asi to točili liberálové což, poselství "štěstí si musíš zasloužit" - nic moc teda Odkazování na politickou situaci nynější - ani nevím, jaký z toho mám pocit, některé scény dobré, některé asi už přehnané. U těhle věcí je vždy blbé, že po letech to už nebude lidem dávat moc smysl. Otázka je, esli se na tuhle pohádku budou lidi po letech dívat.

Ah, víc charakterů jako je Stensland!

Osud Jonathana Larsona mě zasáhnul hned po první zhlédnutí Rentu a nikdy jsem na něj nepřestala myslet. Ale tenhle film absolutně mění můj pohled na tenhle muzikál, na každou písničku. Vše budu vnímat ještě mnohem intenzivněji než předtím. U filmu jsem hodně brečela, upřímné rozhovory rodiny a přátel a tragický osud tohoto talentovaného skladatele mě velmi dojal. Je to velká škoda, že tu nemohl být dýl.

Je to o tom, jak týpos de, de, de. Má to pěkné scény a pěknou hudbu. Někdy je to až příliš pomalé, ale zas je to něco jinčího a je to docela pěkné. Docela ale nesympatičtí herci, na které se mi špatně dívalo. Ale konec je super.

Dost mě to nudilo, ale týdny jsem na ten film nemohla přestat myslet (v dobrém)? Edit: Čím víc nad tím filmem přemýšlím, tím víc se mi líbil. :O

Dirk je místy velmi slabý seriál, jenže má spoustu dobrých momentů a velmi sympatické postavy, které je snadné si oblíbit. Hlavní zápletka není moc zajímavá a není vůbec podána chytře a přirozeně a spousta věcí tu vyznívá dost nuceně. Smutné jsou taky některé pokusy o humor, někdy to vyjde, ale spoustukrát ne. Postava Dirka až hodně připomíná Doctora (Who) anebo Sherlocka (BBC). Ale. Ano, je tu spousta ale. Naprosto úžasné postavy – aj ten neoriginální Dirk. Bart a Kena si nejde nezamilovat, stejně jako dvojici Rigginse a Friedkina, Rowdy 3, Farah Black... Téměř každý hrdina má něco do sebe, a ten hlavní, Todd, ač se zdá ze začátku jako nudný klaďas, má ve skutečnosti hloubku a zajímavou, kontroverzní minulost. Soundtrack je skvělý a přidává scénám tam, kde to děj a postavy úplně nedokážou. Dirk Gently se snaží až moc, většinou mu to nevychází, ale stejně si ho nakonec zamilujete. Pravděpodobně. Edit: Druhá řada si mě naprosto získala. --Možná při druhém zhlédnutí bych se na první řadu dívala už jinak. V každém ohledu velmi povedené díly.

Chápu, proč je ten film tak populární, ale stejně je to pěkná hovadina. Sekvence, jak jsou tam ti staří lidi přetáčím, mladá dvojice mě taky rozčiluje. Proč jí furt říká, co má dělat? Pane bože. Aspoň že tam pak nějaký "character development" je, ale stejně. Bylo by to víc cool, kdyby on byl míň "nice guy" a ona míň slepice. No nevadí.

Ech, velmi problematický je tento film! S Curtisem mám zvláštní vztah, protože mám ráda jeho um popsat běžný život jakýmsi zvláštně romantickým, idylickým způsobem, který je sice nadsazený, přesto se člověk dokáže s těmito pocity ztotožnit. Jeho občasná nostalgie je mi hodně blízká. Zároveň je skvělý na dialogy - jsou jak vtipné, tak i velmi uvěřitelné a upřímné. Nevadí mi jeho slabost pro romantický kýč, protože jsem si na to zvykla a když se jdu dívat na jeho film, tak vím, co čekat. Vadí mi ale spousta jiných věcí. Obecně jeho omezený pohled na svět a překvapivě u scénáristy romantických filmů neschopnost lépe promlouvat k ženskému publiku, kterému podle mě nerozumí. Největší problém u About Time je morální stránka, některé skutky hlavního hrdiny, Tima jsou vyloženě eticky problematické, vlastně až nechutné, že mi z toho bylo blivno, a to že si Curtis něco takového ani neuvědomí a plácne to do filmu jako něco, co je v pořádku a ani to nijak nezpochybňuje, o něm něco vypovídá. Navíc jsem jako u jiných jeho filmů opět postrádala větší prostor pro ženské hrdinky, film o nich sice vypráví, ale strašně dvourozměrně a nedostatečně. Stopáž je zbytečně dlouhá a film plný nadbytečných scén, které vlastně nic neřeknou. Pár věcí, ale bylo opravdu povedených, například několik temných scén, které ten romantický patos velmi osvěžily, postava Rachel McAdams, Mary, která byla nekonvenčně hezká a to opravdu oceňuju (přesto její příběhová linie nedostatečná) a Domhnal Gleeson (a další samozřejmě), kvůli kterému stojí za to film vidět.

Zaslouženě plný počet. Skvělá komedie plus v druhé sérii i (nečekané) dojemné chvilky?? Překvapivě Vicious dokazuje, že seriál o sedmdesátnících může být velmi zábavný i pro běžného diváka.

Nové Star Wars jsou prostě Star Wars a to bylo to nejdůležitější, co měl J.J. splnit. Mají své mouchy samozřejmě (jako tolik zmiňované pře-odkazování až kopírování ep. IV až VI, příběhové díry a nelogičnosti). Upřímně je mi to jedno, protože toho pozitivního je mnohem více. Především nové postavy. Všichni čtyři mě zaujali téměř hned, nevěřila jsem přitom, že bych si mohla nové hrdiny tak rychle oblíbit (především Kylo Ren!). A ani jeden není takový, jak jsem očekávala (snad jedině Poe a jeho flirtování s Finnem bylo něco, co jsem si přála a vypadá to, že by se to opravdu mohlo uskutečnit, ale to si ještě budeme muset počkat). Podstatné ovšem je, že The Force Awakens je opravdu film 21. století a dává konečně prostor silné ženské hrdince (tzn. normální ženské postavě, která má hlavní roli, není jen ta, co poslouchá hlavního týpose, co má dělat, nebo co vymyslí za plán, není sexualizována a objektivizována, rozhoduje se sama za sebe, je nezávislá, může být neupravená a může být komická a především opravdická a může být ta nejlepší a nejsilnější a vyrovnat se či dokonce porazit muže) – a já to rozhodně neberu jako nějakou módní vlnu či politickou korektnost (wtf?) ale jako přirozený vývoj myšlení a uvědomění si, že jsou tu i jiní než mužští diváci. To, že to některé dokáže zneklidnit, jen dokazuje, v jaké společnosti žijeme. Doufám, že je to směr, kterým se teď budou Star Wars (a snad i filmový průmysl obecně) ubírat! Taky mě potěšilo, že se nenaplnil můj strach, že film bude moc zavánět Star Trekem (díky bohu za to). A supr bylo, že i když je nyní Expanded Universe vyřazen z canonu, přesto si z něj film alespoň trochu bere a doufám, že toho bude ještě více a vůbec by mi nevadila nějaká zmínka třebas o Maře Jade (pochybuju ovšem). Byla jsem dost naivní, když jsem si myslela, že spousta mých otázek ohledně starých i nových postav bude zodpovězena, spíše naopak. Nejvíce jsem ale byla zklamaná koncem, a to jak málo jsme se dozvěděli o Lukovi a že tam vůbec nepromluvil a navíc, že poslední scéna je jak z nějaké soap opery, kde se herci dlouze dívají do kamery (což byla sranda, ale ne moc cool a trochu-hodně to ubírá vážnosti té scény, ale bylo to k popukání). Na konci promítání jsem jen seděla a byla v šoku a proklínala Abramse za to, co to k sakru provedl. Všechny nás zničil.