Sanjuro

U tehle povidky jsem se zamiloval do Paris je taime... neco tak krasneho jsem jeste nevidel a nevim, jestli me nekdy neco filmoveho takhle zasahlo. I po urcite dobe, kdyz si na tuhle povidku vzpomenu, tak se mi sevre srdce. Tohle je koncert, sila, proste laska...

No wow! Z jedničky jsem byl nadšenej, těšení na dvojku chladila zdejší ne zrovna lichotivá kritika. Zkouknul jsem to (ve 3 v noci sám doma, chtěl jsem dát horroru zas jednou šanci) a jsem nadšenej. Film si udržel svojí brutalitu, syrovost a bezprostřednost a byl to druhý horror za posledních deset let, u kterýho sem byl místama našponovanej jak trenky kolem pasu bavorskeho pivaře (kdo tipuje, že ten první horror byla jednička, tipuje správně). Musím říct, že v rámci horrorových filmů dávám nekritických pět, protože tenhle film sem si užil, je to prostě deprese, žádný příkrasy. Body navíc si získal Carlyle a hlavně naprosto úžasný hudební motiv. Po zkušenosti z jedničky stačily dva tóny a už se mi ježili vlasy. Doufám, že podobnou kvalitu si film udrží i až vtrhne řádění do Evropy ;)

Spousta krve, nekonečné zásobníky, každý padouch aspoň po deseti ranách... přesně taková akční řežba, jakou mám rád. K tomu přidejte příběh o přátelství, zásadách a lásce a máte The Killer... Nicméně ke konci už to Johnny Woo fakt přeháněl, scéna, kde se dva slepí milenci hledají ve trávě a míjejí se bylo užvážně moc. To a ubulená čínská hudba v romantických pasážích tomu ubírají poslední hvězdičku