Micione

Kocourkovi se zrána nezdá, že je miska na jídlo prázdná. Zajde se kouknout do pokoje a zjišťuje, že dvojnožec ještě spí a přede hlasitěji než kočka. Takhle to vypadá, když si dvojnožci zvířátko pořídí, a potom se o něj pramálo starají. Ale hlad je nedobrý přítel a nepočká, a tak kocourkovi nezbývá, než aby si sám vyrazil cosi k snědku obstarat. Další z milých a dobrodružných příběhů vlněného kocourka Modroočka.

Krásný a dojemný snímek o divoké kočičce, která se nakonec dočkala dne, kdy vyrazila plnou parou vpřed vstříc svobodnému životu uprostřed přírody.

Jemné dávkování, plíživá atmosféra, tajemství zdí, koutů, zlověstné ticho, tlukot vlastního srdce, zahalení mlhavým hávem a postupná eskalace.

Atmosféra starých dobrých pražských vánoc v rodině jako vždy vtipného pana Sováka, maminky Slávky Budínové, pejska, který likviduje cukroví přímo z plechu, no a konečně mluvícího kapra v podání Jiřiny Bohdalové. Pro mě jeden z nejlepších dílů.

Ke konfliktům většinou zbytečně a často dochází jen kvůli maličkostem a o to víc bývají důsledky tragičtější. Jak jednoduše, smutně, ale i s nadsázkou jen pomocí obyčejných zápalek v tomto krátkém filmu ukázal sovětský režisér Garri Bardin. Výborný nápad. https://www.youtube.com/watch?v=pse2aB4Kdkg

„Tati , já nechci sedět vepředu, je to sedadlo smrti... V našem autě jsou všechna sedadla sedadly smrti...“ Jiřina Jirásková coby nepředvídatelná řidička, Vladimír Menšík jako vždy ve formě a jinak celkem neznámá, ale vůbec ne špatná rodinná komedie.

Vzdělaný kocourek Modroočko píšící si deník, bydlící u svého pána - spisovatele a zažívající mnohá dobrodružství. V tomto příběhu kocourek s hebkým kožíškem vítězí nad Žluťákem aby se následně zaláskoval s kočičkou Kiki a měl s ní tolik koťátek, kolik má svých tlapek. Paní Týrlová se svojí další vlněnou pohádkou opět protkanou podmanivým hlasem mistra Karla Högera.

Modroočko zachraňuje život Bílému Pírku a tak trochu provokuje Fouska – psa loveckého, když spolu polemizují o svobodě a o tom, kdo víc musí poslouchat svého pána.

Kiki s ambicemi a odvahou, podnikatelka s větrem za zády a černým kocourem Jiji po boku. Po příletu do přímořského městečka nachází nové přátele, střechu nad hlavou s bezva výhledem a neméně skvělou práci. Překrásná animé a ponoření se do fantastického světa pana Miyazakiho.

Setkávám se i dnes se spoustou takových, které práce nesmírně baví, je pro ně zároveň koníčkem a stíhají toho mnohem víc, než bychom my ostatní třeba i dokázali. I přese všechno to honění se s časem mám dojem, že jsou to ti nejšťastnější lidé. Krátký dokument z dílny Václava Táborského jednoho takového pána času představuje i když celý je tak trochu v duchu „ Čs. filmového týdeníku“.