Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní

Recenze (77)

plakát

Jak jsme hráli čáru (2014) 

Zvláštní film, který se mi těžko hodnotí. Klady: zajímavá ústřední zápletka, velmi dobré herecké výkony (včetně dětských) a především nesmírně silná závěrečná scéna. Zápory: strašně moc vedlejších podzápletek, které se tváří, že z nich vyplyne něco důležitého pro hlavní děj, ale pak se rozplynou do ztracena a nevyplyne z nich vůbec nic (ztracený kocour, opožděný spolužák, dětský klub pohraničníků). V kontrastu s tímto zbytečným natahováním stopáže jsou rychlé dějové zvraty, které působí, jako by při adaptaci knížky vypadly celé kapitoly. Na začátku jsou Peter a Ferko nejlepší kamarádi. Střih, kluci už nejsou kamarádi (nevíme proč) a Ferko je součástí party, která šikanuje Petera. Střih, Ferko už není v partě (opět nevíme proč) a prosí Petera, aby mu odpustil. Chybí nějaký vývoj, který by tyhle veletoče ospravedlnil. Pak tu jsou podzápletky, kterým se při veškeré snaze dá těžko uvěřit. Desetiletý kluk tajně vezme otci pistoli a ztratí ji. Nic z toho nevyplyne, otec ji zřejmě nepostrádá. Stejný desetiletý kluk ukradne otci estébákovi svazek (to ho měl doma?) na kamarádova dědu. Opět se nic neděje, není z toho žádný průšvih, nikdo ztracený svazek nehledá. Jiný desetiletý kluk z výše zmíněné pistole vystřelí na spolužáka. Když se to dozví jeho děda, vůbec ho nezajímá, kde vnuk vzal opravdovou pistoli, jak to, že z ní střílí po lidech, a kde je ta pistole teď. A stejně jako ostatní se nemůžu nezmínit o bizarním rozhodnutí distributora předabovat celý film ze slovenštiny do češtiny. I když samotný dabing sám o sobě není vyloženě špatný, ve filmu, v němž je opakovaně zdůrazňováno, že se odehrává na Slovensku a hlavní postavy jsou Slováci, na mě působil velmi rušivě. "Péťo, ty mluvíš slovensky a učíš se německy. Ještě by ses mohl naučit maďarsky a bude z tebe správný Slovák," říká babička dítěti, které ve filmu nepronese jediné slovenské slovo. Bizár. Počeštěna byla i jména, takže z Janka se stal Honza (na Slovensku!!! bohajeho!!!), z Jury Jirka a Ferko je Ferda (což je úplně jiné jméno). Když se ale v české verzi mluví o Ferdovi celým jménem, není to kupodivu Ferdinand, ale František. Jak říkám, bizár. Ráda bych se film podívala ještě jednou v původním znění, myslím si, že mu český dabing opravdu ubližuje, když na výtkách ohledně scénáře to samozřejmě nic nezmění.

plakát

Mluv s ní (2002) odpad!

Můj právník zvrací, jen se na mě podívá. A já se mu vůbec nedivím. Prezentovat příběh ošetřovatele, který znásilnil bezbrannou pacientku v kómatu, jako nějakou dojemnou love story, tragicky nepochopenou netolerantním okolím, je chucpe.

plakát

Prvotní strach (1996) 

Výborné herecké výkony. Průměrný scénář. Mizerný český dabing. Naprosto příšerný český překlad. Na několika místech postavy říkají něco úplně jiného než v původním znění. Překladatelka neví, že mnohočetná porucha osobnosti a schizofrenie jsou dvě naprosto odlišné diagnózy. "Natálie Hawthornová" je ve skutečnosti Nathaniel Hawthorne. A ten, kdo sepisoval oficiální text distributora, byl asi opilý nebo sledoval verzi z nějakého podivného alternativního vesmíru. Schválně, kolik napočítám rozdílů. Aaron netvrdí, že se popral s vrahem. Netvrdí, že vrahem je Alex. Netvrdí, že neví, kde je Linda. Aarona nevyšetřuje psychiatrička, ale psycholožka. Ve filmu není nic o tom, že by se snažila odložit jeho výpověď u soudu. Alex v biskupově pokoji nejenže nic nehledal, on tam vůbec nebyl. Aaron ani neomdlí, ani nepřizná, že ho ovládá Roy. Psycholožka (nikoli psychiatrička; a ne, fakt to není totéž) netvrdí, že Aaron má schizofrenii. (Tedy tohle platí jen pro originální znění. Kreativní překladatelka příště vymění rakovinu za ebolu, nemoc jako nemoc.) Z řeky nevytáhnou zavražděnou Lindu, ale někoho úplně jiného. A poslední dvě věty jsou taky mimo, ale už nebudu spoilerovat. Tahle hra na rozdíly je skoro zábavnější než samotný film.

plakát

Medvídek Pú (2011) 

Nejvtipnější částí filmu jsou závěrečné titulky - tam se tvůrci opravdu vyřádili. Jinak je to milá, lehce nadprůměrná disneyovka, která příjemně ukrátí čas, ale příliš se nezapíše do paměti. Až na skvělou halucinační scénu, kde chudák Pú blouzní z hladu :-) (7/10)

plakát

Medvídek Pú: Ijáčkův den (1983) 

Krátký film ze světa medvídka Pú. Vznikl jako čtvrtý krátkometrážní snímek studia Disney s touto postavičkou. A to až poté, co byly první tři snímky spojeny v jeden film. Medvídek Pú a Ijáčkův den měl být podle původních plánů připojen k celovečernímu filmu jako jeho další část, ale nakonec k tomu nikdy nedošlo a vždy byl uváděn pouze samostatně. Není divu, neboť narušuje kontinuitu předchozích dílů. Ve druhém filmu (v celovečerním filmu je to část s větrným dnem a povodní) Sova přišla o svůj dům a nastěhovala se do domu Prasátka, zatímco Prasátko se přestěhovalo k Púovi. Medvídek Pú a Ijáčkův den tyto události zcela ignoruje - Sova opět bydlí ve svém domě v koruně stromu (který ve druhém filmu vyvrátila vichřice) a Prasátko rovněž bydlí ve svém domě a ne u Púa. Někdo by mohl namítnout, že Ijáčkův den, ač vznikl jako čtvrtý v pořadí, patří chronologicky na druhé místo, ještě před události s vichrem a povodní. To ale není možné, neboť zde vystupuje Tygr, který se přistěhoval do Stokorcového lesa právě v průběhu druhého dílu. Tak či tak to chronologicky nesedí. Jinak k tomuto filmu mohu říci tolik, že mi přišel po výtvarné stránce o něco odbytější než celovečerní snímek. Nejvíc se to projevilo u Kryštůfka Robina, který má dokonce jinou barvu vlasů. Dabing je standardně dobrý (vrátila se většina herců z prvních tří filmů, představitel Púa bohužel nikoli). Hudba opakuje a variuje motivy, které rovněž známe z předchozích filmů - jen škoda, že tu absentují písničky (kromě úvodní, převzané z celovečerního snímku). Příběh se opět velmi věrně drží knižní předlohy. Máte-li rádi disneyovskou verzi medvídka Pú, tento krátký návrat do Stokorcového lesa vás bezpochyby potěší. (7/10)

plakát

Lve lehni (1951) 

Je běžné, že se v groteskách porušují přírodní zákony, ale tady je to dotaženo do extrému. 60%

plakát

Zpívánky (1984) (pořad) 

Velmi kolísavá úroveň jednotlivých dílů. Jinak bych šla s hodnocením výš.