troufalka

Tak nevím, buď jsem dokument už viděla nebo znám informace z jiných pořadů. Každopádně ucelený obraz skupiny ABBA s ukázkami tvorby.

Film, který bych bez přípravy asi jen stěží vstřebávala. Rozhodně jsem ho nevnímala jako komedii. Podle mě je to mnohem víc sonda do americké společnosti, vykořeněné, zvrácené, zoufalé a vyprahlé. Ženská rafinovanost a žádostivst! Která z nás by někdy nezatoužila rozbalit to na studentíka, který se ještě umí rdít a kochat se jeho rozpaky? Tahle svádivá hra by mohla snad pouťouchle bavit, kdyby se nezvrhla v cosi jiného, obludného. Paní Robinsonová možná chtěla jen rozptýlení a zábavu, protože se odcizila manželovi. Zatoužila tato cynická žena snad po něze? Nebo jen chtěla ukojit svou touhu? Třeba si chtěla jen trochu posílit sebevědomí. A snad se jí to na chvíli i povedlo. Ale zřejmě trvale ztratila svou dceru. A mnohem víc ... Kdepak, to nemá s komedií nic společného, to je smutné. Moc smutné. A výstižné.

K máničkám jsem se musela prokousávat docela těžce. Jak jde o květinové děti, chlast, drogy a nevázaný sex, je vcelku jedno, jestli to natočil Forman nebo Nikolaev. Tohle bylo na třetí pokus a se zapřením. A kupodivu s úspěchem! Ve snímku ...a bude hůř je nadupaná atmosféra, je tam cítit pot a špína, zahulené hospody, ale i vztek a beznaděj, prostě zahrnuje všechno, co obnáší život hipíků. Pobavily i šlágry, Když makovičky zrály nebo Kde bufík tvůj. Myslím si, že se dá na film podívat, i když hnutí nefandíte ale chcete si udělat nějakou představu.

Pěkně vystavěný příběh, který má dymaniku, erotiku, půvab i dobře napsané a zahrané vedlejší postavy. Brigittino živočišné ženství srší energií a má svou přitažlivost i pro ženské publikum.                                                                                               Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií

Půlka úspěchu byl výběr hudby. Pasolini se učil u těch nejlepších a na jeho debutu je to poznat.

Chudoba, osamělost, ztráta iluzí, destrukce, beznaděj aneb co se vejde do jednoho oslího života. Prostá výpověď umocněná tklivou hudbou Jeana Wienera. Přes veškerou vážnost a dojemnost příběhu nezklouznul Bresson k citovému vydírání, jeho filmová řeč je přímá a čistá. Pro mne filmový zážitek.

Komedie od Bergmana není pro mne překvapením, líbily se mi už Úsměvy letní noci. Kromě velkých dramat uměl Bergman natočit komedi, ovšem tak, jak byl zvyklý pracovat - precizně, s promyšlenými vycezilovanými záběry, z herců dostal všechno co chtěl. Irgmanům humor je jiný, není tak lehce hravý, jak jsme zvyklí u jiných autorů, ale je svůj ,využívá techniky němé grotesky i situační komiky. Ve snímku je přesně odráží jeho vztah k ženám, tak trochu k nim vzhlíží, trochu se jich obává, s laskavou jemností si z nich utahuje.

Velký jedlík, velký spisovatel a malíř.

Většina prvorepublikových komedií je založena na záměně osob nebo skryté identitě. Pokud se k tomu přidá slušná dávka humoru, ze které je cítit člověčina, k tomu dobré herecké výkony, je na co se dívat. Jinak vznikne jen průměrný film, který nevytrhne ani má oblíbená Růžena Šlemrová. Inu zlá doba válečná. Memento pro Annu Ziegloserovou, kterou v roce 1942 nacisté popravili. Krom Adama a Evy zažila ještě zfilmování svého románu Cácorka.

V celku idylicky laděný příběh určený převážně pro dětského diváka. Ale i sem se dostala trocha té agitace. Je patrné, že počátkem sedmdesátých let měli soudruzi problémy s vystěhováváním z periférií, které se rozhodli zbourat, aby měli kde postavit mnohem komfortnější bydlení - paneláky. Aby posílili svou tézi, nechali si jí notně podpořit filmaři. Domky byly prezentovány jako chátrající vlhké objekty nevhodné pro bydlení socialistického člověka. (Stejný motiv najdeme Jak utopit doktora Mráčka nebo Okres na severu.) I to patřilo ke koloritu doby a je zde věrně zachyceno. Ovšem fousatému Bróďovi to slušelo a děti působily velice přirozeně. Pěkné jsou snové pasáže neodmyslitelně patřící k dětským filmům. Zdeněk Liška opisoval tak trochu sám od sebe, jsou patrné hudební motivy, které použil u majora Zemana.