P1tr

Jessica Jones rozhodně není klasickou superhrdinskou show, neboť jí ani tak nezáleží na tradičních žánrových prvcích, ale zabývá se mnohem hlubšími a závažnějšími tématy souvisejícími se svobodou a psychikou hlavní hrdinky, díky čemuž jde o emočně velmi silný a vtahující zážitek, který se od konkurence výrazně odlišuje. S hlavním tématem souvisí konfrontace se záporákem, který je zde detailně vykreslen a nestojí pouze bokem, nýbrž je integrální částí příběhu a patří k nejpropracovanějším Marveláckým antagonistům. Bohužel se u tohoto seriálu projevuje tradiční Netflixácký nešvar a to přestřelený počet dílů, kdy by rozhodně bylo vhodnější natočit méně epizod, ale i tak je Jessica Jones tím lepším ze seriálové produkce Marvelu.

Romantická linka hraje v tomto snímku mnohem větší roli, než je u Bondovek běžné a jedná se o vítanou změnu, která je na celém filmu skoro tím nejlepším. Zbytek je tradiční Bondovkou dané doby, která střídá zajímavé momenty s těmi slabšími a občas vás donutí kroutit hlavou nad prezentovanými nesmysly. Jde o nevyrovnaný zážitek, který ale patří k tomu lepšímu, v čem Moore účinkoval.

Zvláštní Bondovka, která to s ujetostí zápletky dotáhla na maximum a bylo to zkrátka už moc a Moonraker není příliš příjemným zážitkem. Jeho problémem paradoxně je, že nabízí šíleně hloupý příběh, ale jeho zpracování, ačkoliv ujeté, není šílené dostatečně, což ději překvapivě ubližuje a je díky tomu ještě méně zajímavý, než normálně. I přes svojí zvláštnost dokáže Moonraker chvílemi pobavit a jeho nepovedenost a přílišná výstřednost z něj ve výsledku dělají výrazný přírůstek do série, který má jisté kvality a hodnotu právě díky své nekvalitě a stojí díky tomu určitě za shlédnutí. Nakonec, pokud budete ke sledování přistupovat s potřebnými rezervami, dá se to asi i celkem užít.

Bill Murray je jako vždy ohromně charizmatický a sympatický a je fajn, že se stavila i spousta dalších známých tváří, ale co na tom, když vystupují v nevýrazném Vánočním speciálu, jehož záměr a důvod vzniku mi naprosto unikají. Díky kvalitním hercům je několik momentů ucházejících, ale jakékoliv kvality plynou jen a pouze z hereckých výkonů, které z chabého obsahu těží maximum a posouvají ho do průměru. Pokud nemáte co dělat a potřebujete zabít čas, klidně si A Very Murray Christmas pusťte, ale pokud máte na výběr, dejte přednost raději něčemu výraznějšímu.

Jen pro tvé oči je bohužel jen okolo průměru se pohybujícím dílem, který se po přepáleném Moonrakerovi vrátil zpátky na Zem a snaží se být na Moorovy poměry možná až příliš střídmý, což filmu ubírá na atraktivitě a zábavnosti a díky absenci nějakých výraznějších odlišností působi film celkem tuctově a zaměnitelně. Nabízí zábavné momenty, ale ty jsou utopené v průměrném a nevýrazném zbytku, který neurazí, ale rozhodně nenadchne.

John Mulaney je v současnosti dost možná mým nejoblíbenějším stand up komikem. Věnuje se širokému spektru témat, na která má svěží pohled a dokáže si dělat srandu ze všeho. K jeho appealu patří kombinace jeho mladického vzhledu s takřka stařeckým přístupem, které tvoří zábavný kontrast. Mulaneyho vyjadřovací schopnosti jsou špičkové a dokáže svojí pečlivě naplánovanou mluvou udělat kvalitní vtip z každé situace. New in Town patří k nejlepším komediálním představením, jaké jsem měl v životě možnost vidět a každý fanoušek kvalitní zábavy by si ho neměl nechat ujít, stejně jako všechny další Malaneyho kousky.

Druhá kvalitní Moorovka. V Chobotničce dobře funguje příběh disponující zajímavými a funkčními záporaky, kteří dávají Bondovi celkem zabrat. Funguje také přitažlivost mezi Bondem a Bond Girl a ačkoliv to nikdy nebýval problém v sérii, tentokrát je z filmu cítit hlubší a hmatatelnější pouto osvěžující příběh. Tvůrci se navíc drželi celkem na uzdě a příběh je v rámci této éry přízemní a uvěřitelný a šílené momenty a vychytávky jsou omezeny na nutné minimum. Chobotnička je tedy povedenou Bondovkou, ve které Roger Moore dosáhl skoro na vrchol své špiónské štace.

Moorovky skončily ve správnou chvíli, neboť s Vyhlídkou na vraždu už evidentně došlo k únavě už dřívě nevyrovnaného materiálu. Příběh a jeho průběh nejsou již zajímavé ani pro tuto éru tradiční ujetostí a je to po většinu stopáže šedá nuda. Vyhlídku na vraždu lze tedy doporučit pouze jako zářez pro diváky co chtějí nakoukat všechny Bondovky. Pokud tento záměr nemáte a hledáte pouze kvalitní díly, tomuto se vyhněte.

Před shlédnutím Dechu života jsem nepovažoval Timothyho Daltona za vhodnou volbu pro Jamese Bonda, ale nyní musím říci, že pro zvolenou inkarnaci se hodí. Daltonovka se totiž sympaticky blíží Craigovu Bondovi v tom, že po předchozí ujetější éře prezentuje Bonda jako drsnějšího a vážnějšího agenta, který se musí více spoléhat na svojí sílu a odvahu namísto humorných udělátek. Dech života pro mě byl tedy příjemným, surovějším překvapením, které bylo vítanou změnou v sérii.

Špičkový návrat k jedné z nejvýznamnějších filmových sérií všech dob. J.J. Abrams šikovně kombinuje klasické prvky s těmi novými a připravil si pro nás svižné a nádherně vypadající Hvězdné války pro novou generaci, které se zabývají novými charaktery, které jsou stavěny do popředí, ale nezapomíná se ani na staré známé, kteří jsou zakomponování do nového příběhu šikovně a s úctou. Tempo příběhu je úžasné a film vám uteče jako voda. Dějově se nejedná o žádnou revoluci, ale tvůrcům se daří sympaticky recyklovat ověřené postupy, prezentovat nové kouty světa, přinášet odpovědi na palčivé otázky a zároveň vyvolávat nové otázky do budoucnosti značky. Jde zkrátka o start nové trilogie jak se patří v podobě špičkového blockbusteru, kterému se těžce něco vytíká, když se u něj skvěle bavíte a máte celou dobu při sledování na tváři dětský úsměv značíčí štěstí. Nejsem zarytý fanda Star Wars, ale Síla se probouzí mě i tak dostala a zavalila mě pocity nostalgie a radosti z moderního updatu značky. Lépe to snad ani dopadnout nemohlo.