P1tr

Když nějaké dílo označíte za surrealistické a velmi ujeté, většinou je to urážka, ale v případě Toast of London se jedná o ohromnou pochvalu. Matt Berry je kreativní sílou za kamerou i před ní, což je znát, neboť vytvořil scénář, který hraje přesně do karet jeho herecké poloze. Chvíli vám zřejmě zabere, než se na zdejší humornou vlnu naladíte, ale jakmile si zvyknete, budete v sedmém nebi. Dostane se vám spousty originálních humorných situací, spousty running gagů, zkrátka tady se všechno dobré rozdává ve velkém. Bravo!

Nové To je skvělým zážitkem, které Kingovu hororovou stránku věci přenáší na plátno velice umně a dokáže navodit hutnou atmosféru a vytvořit mnoho lekacích scén, které narozdíl od spousty moderních hororů těží právě z atmosféry a strachu z neznáma namísto nechutných scenérií. Vedle strachu funguje výtečně také přátelství ústřední dětské party, které značně svým pojetím připomína seriálové Stranger Things, takže nebudete mít problém postavám fandit a strachovat se o ně. Jedinou výtkou je dle mého stopáž, které by neuškodilo zkrácení, neboť takhle se některé pasáže zbytečně vlečou místo toho, aby se tempo nakoplo do vyšších obrátek. Na druhou stranu je zdejší svět natolik zajímavý, že pár minut navíc v něm strávíte rádi.

Určitě byla chyba podívat se na původní adaptaci To po shlédnutí nové, povedené kinoverze, neboť v porovnání s ní působí televizní předchůdce velmi chudě a směšně. Je zajímavé sledovat odlišné přístupy filmařů a porovnávat, kolikrát se televizní To rozhodlo nevhodně a vydalo se špatnou cestou. První část je ještě koukatelná a má své momenty, ovšem druhý příběh je již velice bizarní a těžce se na něm hledají pozitiva a díky ujetému příběhu a nekvalitnímu výkonu před kamerou i za ní se jedná o téměř nekoukatelnou záležitost. Devadesátkové To samostatně nefunguje, ale jako studie porovnávací novou a starou verzi funguje jako zajímavé, ale rozhodně nekvalitní pokoukání.

Moderní pokus o novou a jinou Mumii v první polovině funguje skvěle a jde o svižně odsýpající, odlehčené dobrodružství, které se v druhé půlce zasekne a nedokáže již pokračovat v nastartované jízdě a značně zpomalí a upadne do laciných vod neobjevného průměru, který působí dojmem jakoby tvůrci najednou nevěděli kam dál a házeli na papír první nápady, které se jim zrodily v hlavě. Tom Cruise tradičně hraje naplno a dělá co může, ale to nestačí. Druhá půlka kazí dojem z celého filmu, ale ani nepovedená značná část stopáže mi nemůže vzít skvělý úvod, který jistě stojí za to vidět.

Tady si někdo zkouší hrát na Memento, ovšem Christopher Nolan je jen jeden. Vyprávění pozpátku je i po populárním Mementu stále vzácnou metodou, tudíž v tomto ohledu funguje Shimmer Lake jako příjemné osvěžení oproti současné konkurenci, ale příběh bohužel není příliš silný a nepůsobí samostatně dobře a místo toho se zdá, že byl děj pouze silou napasován na zvolenou formu, díky čemuž dokáže občas překvapit, ale nezanechá hlubší dojem a umocňuje pouze celkový dojem z filmu, že je to pouze velmi šikovně a dobře natočené béčko.

Překvapivě solidní teenagerský mysteriózní příběh, který šikovně využívá zajímavou i když celkem ohranou premisu a udržuje úspěšně diváckou zvědavost z událostí následujících. Bohužel samotné zakončení nepovažuji za vhodné a uspokojující a nevyvolalo ve mě silné emoce, jak si tvůrci nepochybně představovali. Konec nefunguje nejspíše také díky tomu, že postavy nejsou nikterak zajímavé, ale příběhu slouží adekvátně, tudíž vás od titulního dění nevyrušují, ale ani mezi vámi nevznikne hlubší pouto, což brání filmu v tom být silnějším zážitkem.

Přirovnávání k Breaking Bad mi nepřijde přesné a je spíše zavádějící. Ano, jedná se o příběh běžného člověka ve složité a eskalující situaci, ale tím společné znaky se seriálem o Walteru Whitovi končí a nerad bych tímto označením Ozark shazoval a škatulkoval, neboť si jde vlastní cestou v ideálním tempu, které není ani zběsilé, ani příliš pozvolné, zkrátka zcela akorát. Příběh se rozjede zajímavým způsobem a budete neustále zvědaví, co přinese příště. Tvůrci šikovně kombinují příběhové prvky ze světa podsvětí a rodinné drama a díky střídání a kombinování těchto poloh se nikdy nezačnete nudit, neboť Ozark přesně ví, kdy je nejlepší čas na to přepnout výhybku. Postavy jsou skvěle napsané a zahrané a vy budete díky tomu jejich osudy sledovat velmi zaujatě. Ozark tedy rozhodně není klonem Breaking Bad, ale návykový je stejně!

Transformers hrubě upadají a tak doufejme, že toto je poslední díl současné zkomírající verze. Napojení na mytologii excalibru mělo velký potenciál, ale ve zdejším pojetí se jedná pouze o úsměvný a trapný pokus o něco zajímavého. První polovina snažící se o důraz na postavy vůbec nefunguje, neboť charaktery jsou velice nezajímavé a když dojde na druhou polovinu s větším počtem akce a lepším tempem, je už pozdě a v tu chvíli budete již tak znudění, že vám nic nepomůže. Akce je sice tradičně celkem zábavná, ale nelze se zbavit dojmu, že už nemá co nového nabidnout a postupy a choreografie se již značně opakují a tak akce nemá potřebný efekt. A to by se dalo říci o celém filmu, potažmo celé sérii v současné chvíli - únava materiálu je znatelná a nemá již co nabídnout.

David Ondříček je šikovný režisér a dokazuje, že vedle celovečerních filmů dokáže zprostředkovat příjemné zážitky i v dokumentárním žánru. Pohled na kariéru Emila Zátopka je informačně adekvátní, ale jeho hlavní kouzlo spočívá ve vzpomínkách blízkých osob na špičkového atleta, ze kterých se dozvíme nejen to, jakým byl Zátopek profesionálem, ale především jakým byl člověkem v soukromí mimo trať.

Ani ne béčková, ale spíše céčková, či dokonce déčková životopisná katastrofa, která je stejně povrchní, neuspořádaná a amatérská, jako život hlavní postavy.