nonick1

Kolosální filmový průšvih a sci-fi přešlap mého oblíbeného režiséra, kterému se na stará kolena povedlo historicky se znemožnit - podobně, jako se to povedlo Jaromíru Hanzlíkovi ve filmu Léto s gentlemanem. Ty tam jsou herecké výkony, napínavé momenty, dokonalý Gigerův vizuál a tísnivá atmosféra "Vetřelce" - filmu z r. 1979(!) Místo toho je divákům servírován sterilní popcornový brackbuster® se scénářem děravým jako naše státní kasa a filmovými momenty, nad kterými divák musí chtě nechtě zakroutit hlavou a nevěřícně se pousmát. O hereckých „výkonech“ snad nemá ani cenu se zmiňovat. Stárnoucí Ridley bezradně vykrádající sám sebe je smutným důkazem rčení o tom, že nikdo nevstoupí dvakrát do téže řeky. Jednomu by se dokonce chtělo parafrázovat předsmrtný Caesarův výrok: „I ty Scotte?“

Prase v síti - to je český distribuční název tohoto filmu s tragikomickým příběhem o "nečistém" vietnamském (?) praseti na pozadí napjatých palestinsko - izraelských vztahů. Film táhne Sasson Gabai (ve trojce Ramba autor nezapomenutelné bezelstné otázky na light stick s chemickým modrým světlem: "Co je to?"... "Modrý světlo"... "A co to dělá?"... "Modře to svítí" :-) Ve filmu je celkem dost překvapivých i úsměvných momentů - a nebýt poněkud nevěrohodného happyendu, mohlo to být i za pět hvězd.

Filmový opus, který svým tématem (zlo...dobro…zločin...trest) završuje pomyslnou Trierovu trilogii Dogville – Antikrist - Jack staví dům. Snímek, od kterého jsem se nemohl až do konce odtrhnout, jakkoliv obsahuje explicitní zobrazení hrůzných skutků psychopatického vraha a nadto trvá dvě a půl hodiny. Inspirace „Božskou komedii“ je zřejmá - Ganzův Verge není nikdo jiný, než Vergilius, provázející Danteho říší Pekla (kterému ostatně Jack propadne hned po první vraždě)... Děj filmu je jakousi vizualizací Jackova vyprávění a rozmlouvání s průvodcem během jeho cesty coby vraha/zatracence do hlubin pekla. Nejprve jsem se pozastavil nad jejich ohnivou podobou, ale úplně poslední (vskutku geniální) záběr ve filmu dokazuje, že Lars von Trier zná Dantovo básnické veledílo velmi dobře.

Nevtipná "komedie", plná fekálního humoru (jak už to u podobných rádobyvtipných amerických opusů bývá zvykem). Trapnost přechází místy do nechutností, přičemž v závěru se tvůrci doslova utrhli ze řetězu a servírují divákům scény jako vystřižené z kategorie gay soft porno (pokud tedy nějaká taková existuje). Nebýt slušného vizuálu, byl by to čistokrevný odpad. Takhle to je pouze odpad.

Tento zašmodrchaný filmový propletenec je těžko uchopitelným a těžko pochopitelným pokusem o vyjádření schizofrennního stavu hlavního hrdiny (něco na způsob Klubu rváčů), ve kterém režisér promítá své vlastní ego do postavy bratra, který má hrát hlavní roli v jeho připravovaném filmu. Bohužel, i přes hvězdné obsazení je film dosti „nedivácký“ a hodně nepřehledný, zajímavý je však minimálně ze dvou důvodů: zaprvé tím, že se v něm objeví zcela nahá Marion Cotillard a zadruhé tím, že část filmu je natočena v Praze - zazní zde dokonce jedna česká věta (ehm dosti jadrná). To jsou ty dvě hvězdy. Ovšem jestli si myslíte, že na konci filmu budete moudřejší, než na jeho začátku, šeredně se pletete.

Tahle zábavná komedie ze škatulky "feelgood" filmů pro mě byla nečekaným, avšak o to milejším překvapením - i s přihlédnutím k tomu, že pařížští pohotovostní lékaři nejezdí v renaultech ale ve škodovkách...

Troška soudnosti by neuškodila. Ale je to marný, je to marný.... je to marný.

Troška humoru ze Švadrlíkovy předlohy je zcela pohřbena filmovým zpracováním, na jehož sledování musí mít divák opravdu hroší kůži.

Ač současný, přesto téměř dystopický obraz života na jednom z pařížských předměstí, bohužel potvrzující prorocká slova alžírského prezidenta Boumediena z r.1974: "Brzy prorazíme do severní polokoule. Budeme ji dobývat tak, že vaše území zalidníme našimi dětmi. Ovládneme ji dělohami našich žen." V zemi galského kohouta je už rozhodně pozdě se ptát, komu zvoní hrana...

Tento obskurní festival politické písně by letos Ukrajina vyhrála, i kdyby se ani nepřihlásila.