OG_Swifty

"Eh, nobody gotta buy Jippo? Betty, you better come up here!" Hello everybody! If you're feelin' wealthy, and wanna be healthy, now's the time to buy Jippo! They're treating the nation to cheap operation, here's something that you should know: for the rate they used to charge to cure Saint Vitus, you can feel swell and have appendicitus! If they cut something extra, they won't charge you extra, now's the time to buy Jippo! Varování pro všechny, kteří by se snad nechali obměkčit krásným zpěvem a pohupujícím pozadím tehdy ještě necenzurované Betty - ten léčivý tonik je voda a může vás dokonce i zabít!

Betty tancuje topless (se strategicky zakrytými horními partiemi věncem lei) - co víc si přát? Úvod věnovaný Royal Samoans je v té době silného rasismu v Hollywoodu příjemným bonusem navrch.

Mnohem příjemnější než první díl, kde Betty "jen" zpívala. Tady se pomalu nestačila ohánět, přesto se kromě tlustýho hrocha mihne i Bimbo s otravným klaunem.

Takový díl spíš lehce bez nápadu, jelikož jednotlivý scénky v muzeu jsou spíš nezávislý gagy. Písnička Betty je v tomhle díle taky spíš průměrná, ale roztomilý konec. A ten podvod s plným autobusem byl asi nejvtipnější scénkou.

Slabší kousek poukazující na zabavování a následné aukce nemovitostí v době Velké hospodářské krize. Betty Boop totiž dům neprodala, jak se píše níže, ale byla z něj vystěhovaná, což byl běžný jev té doby - vzhledem k raketově stoupajícím cenám nemovitostí byly nemajetné rodiny často vystěhovávány z pronajatých pozemků a ty pak byly přeprodávány formou aukcí majetnějším subjektům (často několika rodinám naráz). O tom koneckonců napsal např. John Steinbeck svůj nejslavnější román Hrozny hněvu. Jinak ale Saturn stylizovaný do podoby žida byl typický příklad tehdejší "nekorektnosti", o čemž se nám dnes může jen zdát...

Hudba Louise Armstronga s animovaným doprovodem tří významných postaviček bratrů Fleischerů je celkem příjemně strávených 7 minut. A Betty má kozačky, vrr :)

Animace mi přišla o trochu kvalitnější, ale ta psí Betty mi prostě pořád nesedí. Ale klevetící kočky - sousedky byly docela vtipný.

Dizzy Dishes je sedmým snímkem ze série Talkartoons a prvním snímkem druhé sezóny (z celkových 3). Mimo prvního vyobrazení postavičky, ze které se později vytvořila Betty Boop, je tento díl ještě známý uvedením finální podoby titulní grafiky, která zůstala až do konce seriálu. Ústřední postavou však není všemi omílaná Betty, ale pejsek - číšník Bimbo a hladový zákazník. Nejlepší scénkou je asi krátký úvodní výstup psích tanečnic s melodickou písničkou Crazy Town, jinak je to ale spíš standard celkově slabších začátků celé série.

Bimbo jako hasič zachraňuje klavírního virtuosa z hořícího domu... celkem příjemný kraťas s hudebním podkresem Ference Liszta.

O poznání lepší než předchozí 3 díly - má to jednoduchý příběh o nadrženym Bimbovi a líbivou muziku na závěr.