Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krátkometrážní
  • Animovaný

Recenze (171)

plakát

Bratrstvo neohrožených (2001) (seriál) 

Perfektní zpracování druhé světové války. Technické zpracování na výbornou a scénář také. Až po shlédnutí tohoto seriálu si člověk uvědomí, co všechno se tehdy dělo.

plakát

Byl jednou jeden král... (1954) 

Každý jistě viděl tuto pohádku již několikrát, takže jakýkoli komentář pozbývá smyslu. Pohádka, která i po tolika letech dokáže pobavit. Dokonalé herecké výkony tomu jen napomáhají. Snad jen ten budovatelský podtext by asi mnozí klidně oželeli.

plakát

Byzantium (2012) 

Že by ze scénáře zrovna stříkala originalita se říci nedá, nicméně retrospektivní vstupy a děj odehrávající se ve více časových rovinách dokáže alespoň na oko tento nedostatek zakrýt. Opět se však nevyhnete pohledu na několik kamenných tváří jedinců znuděných vlastní existencí a ani o klasické upíří dilema (žrát/milovat) ochuzeni nebudete. Jde vlastně o takový trošku propracovanější Twilight pro dospělé. Ale co film nezvládá ve vyprávěcí rovině, s přehledem kompenzuje vizuální stránkou. Hrudník Gemmy Arterton jen tak z hlavy nevyženu.

plakát

Casino Royale (2006) 

Bond se nezměnil, je stále stejný. Ledový klid, naprosto bezchybné jednání v krizových situacích a jako vždy je neodolatelný pro ženy. Nyní nás však nechá nahlédnout i pod tuto skořápku a pohled je to vskutku úžasný. Vidíme Bonda chybujícího, pochybujícího a hlavně zamilovaného. Přechod mezi akční částí a tou romantickou je téměř nezřetelný. Až po nějaké době si uvědomíte, že něco nesedí, že se díváte na bondovku a tohle tam přece nepatří. Nepatří? Nebo spíš to je to, co Bondovi chybělo? Už nic není černobílé a Bond je člověk jako každý jiný. Žádné bezhlavé skoky do propasti za padajícím letadlem, nebo projížďky s tankem po městě. Bond jde tentokrát s každým do souboje pěkně na férovku a na pěkně tvrdou férovku, skoro cítíte každý úder. Hlavní zápletka vlastně také odporuje předchozím dílům. Už zde není šílenec, který chce ovládnout svět a jedinný Bond mu může zatnout tipec. Casino Royale obrací většinu zaběhnutých tradic bondovek vzhůru nohama a třepe z toho maximum. Ostatní bondovky vám budou nyní připadat jako celovečerní sitcom. Nechybí zde nic a vše je v tak úžasném poměru jako vodka s Martini v Bondově skleničce. Proto čistá postupka pěti hvězdiček…

plakát

Celeste a Jesse navždy (2012) 

Tak tady máme příběh o cílevědomé paní dokonalé, která si svůj životní omyl uvědomí až moc pozdě. No co naplat, po pár dnech budete hodně dlouho vzpomínat na nějakou scénu, která by vám utkvěla v mozku, takže plusové body dávám jen za dobře zvládnutý happy end.

plakát

Cesta na východ (1920) 

Závěrečná scéna nepostrádá výborné načasování a gradaci, nicméně mnoha částem by prospěla přísnější ruka střihačova. Neříkám, že se to vleče jak smrad, ale mnohdy je divák téměř až násilně nucen sledovat rozvleklé scény, které na zápletku mají pramalý vliv. Z tohoto důvodu bych doporučil spíš verzi kratší a ne režisérskou, kterou jsem si užíval dvě a půl hodiny.

plakát

Co ta holka chce (2003) 

Klasický případ instatního příběhu, jak prosté děvče svým důvtipem ztrapní všechny kolem. Po přidání nóbl prostředí stačilo dochutit trapnými hereckými výkony (až na Colina Firtha) a za stálého míchání této omáčky dovádí film diváka k varu...

plakát

Černé Vánoce (2006) 

Klasická vybíječka s partou hezkých holek pronásledovaných zabijákem. Zápletka je skoro až trapná, bát se nebudete a se smíchem také moc nepočítejte. Neustále protahovaný konec a nesmrtelnost záporáka pak vše sráží ještě o příčku níž...

plakát

Čtyřicítka na krku (2012) 

Úsměvné, dojemné, trapné i upřímné, ale hlavně strašně roztahané. Být stopáž o nějakých padesát minut kratší, tak bych neváhal se čtyřmi hvězdami. Takhle jsem musel popřemýšlet o trošku déle a stejně je tam hodím. Už jen kvůli tomu, že se nekoná klasická slaďárna bez logiky a povedených scén bylo o fous více, než je obvyklé.

plakát

Čtyři lvi (2010) 

První polovinu bohužel poznamenává silná nevyváženost, kdy se salvy smíchu střídají s čím dál delší vatou vyplněnou rádoby vtipnými hláškami. Ovšem ve druhé polovině při plánování a realizaci vlastního útoku jsem si málem vyslzel oči, nacákal do trenek a vyřval hlasivky smíchy. Závěrečnou scénu v kostýmech si budu klidně pouštět pořád dokola. Zbytek jak už bylo řečeno silně pokulhává, ale už za ten koncept a téma si film zaslouží širší publikum, takže koukejte se na to kouknout.